Novinky zahraniční knihovnické literatury 2026/1

Bulletin des bibliothèques de France (BBF)

CHARTIER, Natacha. Répondre aux besoins d’un département aux multiples facettes géographiques: le défi de la Biblio64 [Jak reagovat na potřeby departementu s rozmanitou geografií: výzva pro oblastní knihovnu Biblio64]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-038. [cit. 2026-01-11].

Departement Pyrénées-Atlantiques na jihozápadě Francie se vyznačuje velmi rozmanitým reliéfem: města, pobřežní oblasti, podhůří i hory. Knihovny musí své služby přizpůsobovat daným podmínkám a specifickým potřebám uživatelů, ale i vytvářet nové prostory a přicházet s inovacemi. Departement se rozkládá na ploše 7645 km² a skládá se ze tří velkých celků: Atlantické pobřeží, dlouhé asi padesát kilometrů, je velmi urbanizovanou a turistickou oblastí. Béarnské podhůří tvoří přechod mezi pobřežím a horami s kopci, zemědělsky využívanými údolími a malými městy. Pro Pyreneje jsou typické kruté zimy a rozptýlené vesnice s omezenou dopravní dostupností. Pro mnoho obyvatel horských oblastí je cesta do mediatéky dlouhá a zejména v zimě komplikovaná. Vesnice mnohdy nejsou schopny zajistit fungování knihoven také proto, že náklady na výstavbu a údržbu budov jsou kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám vysoké. Knihovní služby bývají provozovány bibliobusy nebo školami. Existující malé knihovny v horských oblastech však nezahálejí a pro obyvatele organizují velmi potřebný doprovodný kulturní program.

Pracovníci oblastní knihovny Biblio64 (https://www.biblio64.fr/; označení „64“ odkazuje k číslu departementu jako administrativní jednotky Francie) ve městě Pau začali v roce 2022 vytvářet nové schéma rozložení veřejných knihoven departementu. Stanovili si jednoduchý cíl: knihovny musí být dostupné pro každého obyvatele, a to do 20 min. cesty autem. Ovšem obce, kterých se vytvoření nebo rozšíření knihoven týká, mají velmi omezené finanční zdroje. Navíc některé nemohou pojmout nové stavby z důvodu nedostatečné dopravní dostupnosti, rizika povodní nebo jiných územních omezení. Departementální knihovna se proto rozhodla rozšířit nabídku digitálních zdrojů; zprostředkovává katalog tisíců elektronických knih doplněný moduly pro samostudium, a na vyžádání i přístup ke koncertům pařížské filharmonie.

Tím je však otázka fyzické dostupnosti vyřešena jen částečně. Oblastní knihovna v Pau dál hraje strategickou roli při podpoře iniciativ v obcích, kde zřízení knihovny není vždy vnímáno jako potřebná přidaná hodnota. Spolupráce se zastupiteli je prioritou a speciální školení mají zvýšit povědomí o významu knihoven jako veřejných služeb v obci. Ty totiž mohou čerpat finanční prostředky na renovace, rekonstrukce a rozšiřování služeb pro obyvatelstvo a v uplynulých letech takto v departementu vznikl více než tucet knihoven. Pracuje se s tématy udržitelného rozvoje, strukturálních a udržitelných projektů, turistické atraktivity atd.

V posledních zhruba dvaceti letech bylo také pro regionální, ale i státní správu vytvořeno několik studií, které vyhodnocují přínosy a potřeby sítě veřejných knihoven a z nichž vyplývá, ve kterých konkrétních oblastech je pokrytí knihovními službami nedostatečné. V jedné z oblastí, Pays de Nay (území mezi městem Pau a prvními pyrenejskými podhůřími), bylo v roce 2024 otevřeno kulturní centrum zahrnující prostor pro hraní stolních her, digitální muzeum a galerii Micro-Folie, mediatéku a kino. Nachází se v bývalé četnické stanici a spravuje síť osmi menších knihoven s celkem třemi zaměstnanci a více než 50 dobrovolníky. Zajímavostí je, že v knihovní síti departementu pracuje 820 osob, z nichž je více než 500 dobrovolníků, kteří (většinou velmi dobře) zajišťují činnost knihoven ve venkovských a horských oblastech. V přepočtu vychází jeden knihovní zaměstnanec na 2500 obyvatel z celkových 700 000, přičemž na území najdeme celkem 161 knihovních budov.

V příspěvku jsou dále podrobněji popsány dva úspěšné projekty nově otevřených knihoven v menších sídlech. Turistická obec Arette s tisíci stálými a dalším tisícem přechodných obyvatel se nachází v údolí Barétous, zhruba 30 min. cesty od většího města Oloron (asi 10 000 obyvatel). Nové kulturní centrum zde bylo založeno na základě odkazu malíře Paula Ambilla, který si přál, aby jeho majetek sloužil kultuře a mladé generaci. Díky tomu byla v jedné z jeho nemovitostí zřízena knihovna, výstavní sál s umělcovými díly, posluchárna a prostory pro výuku hudby. Dalším projektem je zámek Lissague/Lizaga, ve kterém obec Saint-Pierre-d’Irube plánuje otevřít moderní mediatéku. Polovinu hudebního fondu budou tvořit díla místních umělců a desetinu knižního fondu dokumenty v baskickém jazyce. Kromě francouzštiny a baskičtiny se v oblasti mluví dalšími třemi regionálními jazyky a knihovny tuto skutečnost ve svých fondech zohledňují. Dokumenty s regionální tematikou tvoří nezanedbatelnou část sbírek.

Departementální knihovna v Pau hraje v oblasti, která se vyznačuje členitým reliéfem, klimatickou rozmanitostí, nerovnoměrnou hustotou obyvatelstva a bohatým kulturním dědictvím, nezastupitelnou roli v předávání kultury a vytváření příležitostí pro setkávání obyvatel.

GRELIER, Damien. Une ruralité solidaire: la coopération comme boussole du développement culturel et des bibliothèques en Mayenne [Vzájemná podpora na venkově: spolupráce jako základ rozvoje kultury a knihoven v departementu Mayenne]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-040. [cit. 2026-01-16].

Francouzský departement Mayenne se rozkládá na severu regionu Pays de la Loire na ploše 5175 km², což z něj činí nejmenší departement v zemi. Území se vyznačuje mírným reliéfem; střídají se zde louky, lesíky a zemědělské pozemky – tři čtvrtiny rozlohy jsou zemědělsky využívány. 4400 aktivních farem vytváří ekonomiku zaměřenou především na chov dobytka. Hlavní město Laval s 50 000 obyvateli je sídlem nadnárodní mlékárenské společnosti Lactalis, jednoho z nejvýznamnějších zemědělsko-potravinářských koncernů v zemi.

Hustota zalidnění je nízká, stejně jako urbanizace: 168 z 240 obcí má méně než 1000 obyvatel. Populace spíše stárne, severovýchod dokonce zaznamenává úbytek obyvatel. Míra nezaměstnanosti je poměrně nízká, mnoho mladých však opouští domov kvůli studiu na vysoké škole. Mayenne je sice ryze venkovským územím, ale nepůsobí jako izolovaná oblast. Komunita je tradičně liberálně křesťansko-demokratická a ve většině případů věrná principům vyjednávání mezi zúčastněnými stranami. Tato skutečnost dlouhodobě usnadňuje meziobecní spolupráci, zejména v oblasti kultury.

Činnosti uměleckých škol, kulturních zařízení a knihoven představují kulturní pilíře oblasti. Místní iniciativy jsou podporovány na úrovni departementu i státu, tudíž je možné přicházet s originálními, někdy i hybridními projekty. To je případ budoucího meziobecního kulturního centra v městečku Ernée. Jeho otevření je plánováno na rok 2029 a bude zahrnovat kino, knihovnu a prostory pro uměleckou školu, a to nad rámec pouhého sdílení budovy. Cílem je nabídnout obyvatelstvu skutečně citlivý, otevřený a pluralitní koncept.

Knihovny spolupracují v sítích kolem větších sídel. K několika velkým a profesionálním mediatékám – mezi nimiž vyniká Grand Nord de Mayenne, otevřená v roce 2010 – se řadí místní knihovny, často provozované týmy dobrovolníků za podpory obcí. Nabídka dokumentů je pravidelně obměňována prostřednictvím výměnných fondů. Uskutečňuje se projekt jednotného knihovního systému na úrovni departementu, který již sdružuje sedm z devíti sítí. V oblasti tvořené malými vesnicemi je obtížné zakládat knihovny v jednotlivých obcích. Díky meziobecní spolupráci a sdílení zdrojů je však možné knihovní služby zajišťovat. Příkladem je sdružení obcí Bocage Mayennais, jehož dvě nejlidnatější obce, Gorron a Ambrières-Les-Vallées, nedosahují ani 2500 obyvatel. Sdružení spravuje síť devíti knihoven s rozmanitými fondy a bezplatnou registrací.

I když se podařilo dosáhnout poměrně vysoké míry registrace – přibližně 15 % obyvatel departementu mělo po roce 2010 průkazku do knihovny oproti přibližně 5 % před rokem 1996 – rozvoj veřejných knihoven dnes poněkud zpomaluje.

Problémy, které musí obce řešit, a současný nedostatek financí nejsou příliš příznivými faktory pro rozvoj nebo posílení knihovních služeb. Zároveň je třeba obnovovat stárnoucí vybavení a prostory. Po roce 2000 bylo založeno jen málo středně velkých profesionálních knihoven, které by disponovaly dostatečně dlouhou otevírací dobou a pravidelně obměňovaly nabídku služeb. V roce 2025 nebylo ani patnáct knihoven v regionu otevřeno více než dvacet hodin týdně, a i když 95 % obyvatel bydlí v docházkové vzdálenosti menší než 10 minut, více než 80 % uživatelů se soustřeďuje do čtvrtiny z nich. V uplynulém desetiletí došlo obecně k výrazné diverzifikaci úkolů a rolí knihoven, a místním knihovnám se ne vždy dařilo „držet tempo“. Digitální služby, půjčování předmětů, větší zapojení obyvatel, debatní prostory, výrazné prodloužení otevírací doby, podpora uměleckého a kulturního vzdělávání, hybridizace prostor... To vše jsou trendy, které je třeba zavést v prostředí, které bylo původně navrženo jen pro půjčování knih. Významné zastoupení dobrovolníků v knihovnách (a jiných zařízeních) je pro severozápadní regiony Francie typické a bezesporu přínosné. Transformace těchto služeb však vyžaduje nové odborné kompetence a v tomto kontextu se může dobrovolnictví stát slabinou, někdy i brzdou. Příspěvek obsahuje mimo jiné mapku departementu, která vykresluje míru pokrytí knihovními službami a ze které vyplývá, že z celkových 240 obcí jich 202 disponuje knihovnou, jež je otevřena méně než 8 hodin týdně, nebo nemá knihovnu žádnou. V takových obcích žije 42 % obyvatel departementu.

Provozovat ve venkovských oblastech veřejnou knihovnu, která by byla blízká občanům a reagovala na probíhající změny a neustálý vývoj knihovních služeb, se na první pohled jeví jako nemožné... V departementu Mayenne proto bude v roce 2026 přijato nové schéma služeb veřejných knihoven. V první řadě bude nutné posílit meziknihovní spolupráci a vytypovat knihovny, kde by bylo možné rozšířit portfolio nabízených služeb, a celkově je transformovat (i po ekologické stránce), aby se staly skutečnými místy setkávání a sdílení. Další priorita bude spočívat v posílení spolupráce s jinými institucemi (školami, sociálními zařízeními, občanskými spolky), ale i se zastupiteli, které se ne vždy daří přesvědčit, že existence knihovny v obci je téma, jímž by se měli zabývat. Pro departementální knihovnu to v první řadě znamená doprovázet obce při přehodnocování modelu fungování jejich knihoven a při formulování očekávaných cílů. Není možné jednoduše kopírovat modely z jiných regionů a už vůbec nelze nadále jen slepě konstatovat, že se knihovny nacházejí na celém území. Bude třeba zhodnotit jejich schopnost poskytovat skutečné služby, a to jak z hlediska kvality informací a nabízeného obsahu, tak z hlediska vazeb se sociálními a kulturními institucemi na daném území.

OULC'HEN, Enora. „Mondes en réduction“: les bibliothèques des îles bretonnes du Ponant [„Zmenšené světy“: knihovny bretaňských ostrovů Ponant]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-041. [cit. 2026-01-17].

Ostrovy fascinují. Dlouho byly považovány za území, která se nepodřizují kontinentálním pravidlům: místa utopických představ a mýtů, laboratoře pro pozorování společenských jevů. „Zmenšené světy“, jak je nazývá francouzská geografka Françoise Péron, jsou charakterizovány komplexním a extrémně pečlivým plánováním a zástavbou, které musí brát ohled na přírodní faktory (půda, sluneční svit, blízkost moře) a zajistit, aby každý obyvatel měl k dispozici zdroje a služby k pokrytí základních potřeb.

Ostrovní knihovny čelí řadě geografických omezení: odlehlost, izolace, obtížná dostupnost, nepředvídatelné mořské a meteorologické jevy, omezené zdroje. Jakým způsobem to ovlivňuje jejich činnost? Případová studie vychází z analýzy skupiny ostrovů, které jsou si geograficky blízké a administrativně patří k regionu Bretaň: ostrovy Ponant.

Podél bretaňského pobřeží se nachází více než 750 ostrovů a ostrůvků, z toho je 11 trvale obydlených. Deset z nich jsou samostatné obce (Bréhat, Batz, Ouessant, Molène, Sein, Groix, Houat, Hoëdic, Île-aux-Moines, Île d’Arz) a na jedenáctém, Belle-Île-en-Mer, najdeme obce čtyři. Tento ostrov je s 8563 hektary největší, nejmenší je 60hektarový Sein. Frekvence dopravních spojů s pevninskou Francií se liší podle sezóny a ostrova a je závislá na povětrnostních a klimatických podmínkách ‒ často dochází k rušení spoje či zpožděním. Dalším faktorem, který ovlivňuje míru izolace ostrova, je dostupnost prvního většího města na kontinentu. Populace se v poslední době stabilizovala na přibližně 11 200 stálých obyvatelích, průměrný věk ostrovanů je 52 let. Demografické statistiky je však třeba brát s rezervou ‒ mnoho obyvatel tráví část roku na ostrově a část na pevnině, přibývá chalupářů a turistů, nicméně zachování služeb v místě má zásadní význam pro udržení stálého obyvatelstva. (Zajímavost uvedená v rámečku: Vzdělávání prvního stupně je zajištěno na všech ostrovech. Výuka druhého stupně je spravována z Brestu a je organizována na šesti ostrovech, kam učitelé za žáky dojíždějí. Žáci ze zbývajících ostrovů, které jsou však nejblíže kontinentu, denně využívají námořní přepravu k cestě do školy.)

Z 11 obydlených ostrovů má 10 alespoň jednu obecní knihovnu a pro stálé obyvatele jsou knihovny často jediným kulturním zařízením dostupným po celý rok. Vzhledem ke klimatickým podmínkám (vítr, vlhkost, slanost) je při stavbě a údržbě budov třeba věnovat zvláštní pozornost materiálům, větrání a utěsnění. Na nejvíce exponovaných ostrovech musí mít veřejné budovy pohotovostní plány pro případ výpadku elektřiny. Občanská vybavenost je nutně miniaturizovaná a promyšlená. Nelze plýtvat prostorem, ale naopak jej obohacovat a komplexněji využívat. Knihovny proto často sdílejí budovu s jinými obecními službami: poštou, společenskou místností, druhým stupněm základní školy. Od začátku roku 2020 byly na ostrovech realizovány dva velké knihovní projekty. V obci Palais na největším ostrově Belle-Île byla v roce 2023 otevřena Bibliothèque du Génie (Knihovna talentů). Je výsledkem dlouhotrvajících přípravných prací a náročného hledání kompromisů při výběru pozemku, architektonického řešení a energetické koncepce. Při stavbě bylo třeba dodržet řadu opatření a omezení týkajících se ochrany pobřeží, krajiny, kulturního dědictví a biologické rozmanitosti. Vzdálenost od pevniny a zhoršené povětrnostní podmínky navíc způsobují zpožďování a zvýšené náklady na dopravu materiálů, hospodaření s energiemi, odpady nebo vodou. Druhý projekt byl realizován na malém ostrově Hoëdic s pouhým 100 stálých obyvatel, ale v létě, díky rekreačním rezidencím, s až 3 000 lidmi. Již dvacet let zde existovala malá knihovna, kterou dobrovolně provozovala jedna ze zastupitelek. V roce 2020 se obec rozhodla knihovnu přestěhovat do nepoužívaného a chátrajícího majáku s cílem vytvořit větší prostor pro kulturní aktivity a znovuoživit krásnou a opuštěnou stavbu.

Frekvence akvizic nebo MVS se na ostrovních knihovnách přizpůsobuje lodnímu řádu, nákladům na dopravu a turistickým sezónám, přičemž existují určitá rizika spojená s přílivem a odlivem, s námořními a meteorologickými podmínkami. V některých případech je možné knihy nakoupit u místního knihkupce. Velmi se osvědčila spolupráce knihoven zapojených do sítí – profesionálové z mediaték na pevnině pomáhají s výběrem dokumentů, poskytují časopisy, filmy, přístup k elektronickým zdrojům. Dobrovolníci na ostrovech zase lépe znají místní poměry. Z přiložené tabulky vyplývá, že z deseti uvedených (ostrovních) knihoven pouze dvě největší mají zaměstnance na plný úvazek. Celkem na ostrovech vypomáhá 55 knihovníků-dobrovolníků, kteří mají možnost absolvovat úvodní školení a online se účastnit porad s kolegy na pevnině. Ostrovní knihovny jsou poměrně hojně navštěvovány, v létě počet návštěv výrazně stoupá díky turistům a chalupářům. Stálým obyvatelům jsou mimo sezónu nabízeny kulturní akce, pracovní prostory (ceněné zejména těmi, kdo pracují z domova) nebo stolní hry.

Fondy jsou často obohacovány o dokumenty regionálního charakteru (příroda, námořní dědictví, jazyk, paměť ostrova) a od místních autorů. Knihovny pořádají workshopy o moři, o vázání námořnických uzlů, o vytváření akvárií s mořskou flórou, ale i akce v bretonštině a dílny tvůrčího psaní, jelikož odříznutí od okolního světa přirozeně podněcuje kreativitu, a zapojují se do dalších kulturních akcí na ostrovech.

Ostrov, obklopený ze všech stran vodou, je území jako stvořené pro snění a prožívání dobrodružných příběhů. V literatuře se ostrovy vyskytují stejně dlouho jako základní mýty. I dnes ostrovy dokáží překvapit. Není náhodou, že se některé knihovny nacházejí v majácích: jsou nenápadným, ale stále přítomným orientačním bodem a útočištěm.

RENOUF, Brigitte. En direct du Japon: les impacts des catastrophes naturelles sur les bibliothèques [Přímý vstup z Japonska: dopady přírodních katastrof na knihovny]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-042. [cit. 2026-01-22].

Japonské souostroví je kvůli své geografické poloze a podnebí pravidelně postihováno přírodními katastrofami: tajfuny, přívalovými dešti, sopečnými erupcemi, zemětřeseními a tsunami. Intenzivní seismická aktivita je pečlivě sledována Japonskou meteorologickou agenturou a lze tak s jistotou říci, že země se třese každý den. Studie odhadují riziko zemětřesení v některých oblastech země na 70 %. Obávají se jevu „Big One“, obrovského zemětřesení, které by mohlo v příštích třiceti letech zcela zničit megalopoli Tokio. V těchto zoufalých situacích si svou daň vybírají i knihovny. V závislosti na závažnosti katastrof jsou poškozovány budovy, sbírky a služby se stávají nedostupnými.

Bezpečnost budov je v zemi dlouhodobě velmi důležitým tématem a promítá se do preventivních opatření a specifických technických řešení. Všechny nové budovy, zejména veřejné, jsou vybaveny speciálními konstrukcemi, které absorbují vibrační energii otřesů již v základech. V horních částech budov tlumí otřesy a snižují kymácení. Opatření prokázala svoji účinnost například při velkém zemětřesení a tsunami v oblasti Tōhoku v březnu 2011, kdy nedošlo k významným škodám na mediatéce v Sendai v prefektuře Miyagi. Byla postavena v roce 1998 podle platných norem a její konstrukce velmi dobře odolala. Velkolepá knihovna prefektury Ishikawa v Kanazawě z roku 2022, nacházející se asi sto kilometrů od epicentra zemětřesení na poloostrově Noto, rovněž neutrpěla žádné škody. Bezpečnost starších budov je zvyšována speciálními stavebními úpravami. V základech Mezinárodní knihovny dětské literatury, sídlící v budově z červených cihel z roku 1906, byly provedeny seizmické izolační práce. V hlavní betonové budově z 60. let byla okna zpevněna ocelovými konstrukcemi. Velká univerzitní knihovna v Sendai si nechala včas zpevnit zdi, a v březnu 2011 neutrpěla významné škody. Pokud však k vážným poškozením dojde a budovy nelze opravit, bývají znovu postaveny (městská knihovna v Kensennuma, Rikuzentakata a Minamisanriku). Zatímco je možné budovy určitým způsobem zajistit před dopady zemětřesení, preventivní a ochranná opatření proti tsunami spočívají ve výstavbě bariér a pobřežních hrází. Ne vždy jsou však tato opatření dostatečná.

Co se týká sbírek, jsou nejvíce ohroženy otřesy a vodou z tajfunů, přívalových dešťů a tsunami. Při zemětřesení se mohou regály zřítit během několika minut, kompaktní regály se zhroutí jako domino. Zároveň dochází k více či méně závažnému poškození dokumentů (odtržené stránky nebo obálky, zlomené hřbety atd.). V březnu 2011 se s tímto problémem muselo vypořádat mnoho knihoven. Kantó, metropolitní oblast Tokia sousedící s regionem Tōhoku, byla rovněž silně postižena. Jen v hlavní budově Národní parlamentní knihovny (National Diet Library, https://www.ndl.go.jp/en, je jedinou národní knihovnou v zemi, i když je lokalizována do dvou míst – Tokio a Kansai-Kan; pozn. red.) spadlo na zem 1,8 milionu dokumentů. Metody k zamezení pádu regálů a knih se vyvíjejí. Základním řešením je upevnění regálů k pevným částem budovy ‒ k podlaze, stropu a různým bodům na stěnách. Existují i způsoby, jak na policích udržet dokumenty. Vedle improvizovaných postupů (např. vybavení polic zesílenými papírovými pásy, které brání pohybu dokumentů) existují i propracovanější řešení. Japonští výrobci navrhují regály, ze kterých se v případě otřesů spustí kovové tyče a překryjí police tak, aby knihy zůstaly na svém místě. Velkým knihovnám je doporučena výstavba podzemních skladů, kde bývají otřesy ve srovnání s nadzemím slabší, a sbírky jsou tak lépe chráněny.

V zemi, která je pravidelně sužována přívalovými dešti, povodněmi a tsunami, je druhým hlavním rizikem voda: způsobuje poškození či úplné zničení děl, vlhkost, znečištění blátem, poškození mořskou vodou a solí, plíseň. V roce 2011 došlo k nevyčíslitelným škodám. Vlna vysoká 10, na některých místech až 40 metrů, zaplavila území v délce deseti kilometrů a smetla vše, co jí stálo v cestě. Následně byly ve spolupráci mnoha institucí zahájeny operace k záchraně archivních fondů a dokumentů kulturního dědictví. V této nouzové situaci hrála důležitou roli koordinátora Národní parlamentní knihovna (je od roku 1989 jedním z regionálních center IFLA/Preservation and Conservation pro Asii), jež se podílí na záchraně dokumentů v regionu organizací školení a konferencí a technickou pomocí.

Pokud dojde k přírodní katastrofě, bývají běžné činnosti knihoven na několik dní, týdnů nebo dokonce let přerušeny. Po odeznění živlu je nejdříve třeba zajistit bezpečný přístup do budovy a k fondům. Služby jsou obnovovány postupně, nastává fáze hledání náhrad za poškozené a zničené dokumenty. Například knihovna ve městě Kensennuma byla na popud radnice velmi provizorně znovuotevřena krátce po zemětřesení v roce 2011. Cílem bylo rychle poskytnout občanům prostor, kde by mohli najít útěchu a znovu navázat sociální kontakty. K obsluze postižených oblastí a poskytování služeb uprchlým a rozptýleným obyvatelům se nejlépe hodí bibliobusy.

Přírodní katastrofy jsou součástí života a historie země a bývají pravidelně připomínány. V březnu 2026 uplyne 15 let od „velkého zemětřesení na východě“, jak jej nazvala japonská vláda. Všechny knihovny v regionu Tōhoku disponují specializovanými fondy o této katastrofě. Národní parlamentní knihovna provozuje archiv, který shromažďuje dokumenty, webové stránky, databáze a metadata k události, aby příští generace mohly získané poznatky využívat během obnovy postižených oblastí. Při každém výročí katastrofy knihovny organizují akce a výstavy. Tyto iniciativy udržují paměť země, která bývá těžce zasažena, ale je schopná znovu prokazovat odvahu a odolnost.

MANILLIER, Hélène a VIDAL, Isabelle. Des bibliothèques premières de cordée: accompagner le changement climatique dans les Alpes du Nord [Knihovny v čele horolezecké výpravy: jak reagovat na klimatickou změnu v severních Alpách]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-044. [cit. 2026-01-24].

Jaká jsou specifika knihoven v horských oblastech? Téma bylo předmětem diplomové práce obhájené na francouzské Národní vysoké škole informačních věd a knihovnictví Enssib v roce 2021 (https://www.enssib.fr/bibliotheque-numerique/notices/70167-lecture-publique-en-zone-de-montagne-au-dela-des-contrastes-et-des-contraintes-les-bibliotheques-alpines-au-service-de-la-recomposition-des-territoires) a o dva roky později se jím na jednodenní konferenci zabývaly úzce spolupracující departementální knihovny Savojska a Horního Savojska.

Horské knihovny se v mnohém podobají partnerským institucím v jiných částech země. Nicméně díky své poloze jsou silně vystaveny dopadům klimatických změn, což vyvolává řadu otázek ohledně vývoje služeb, kompetencí nebo toho, jak by mohly přispívat k trvalé atraktivitě daného území. V horách je knihovna snadno dostupným kulturním zařízením, ale i místem, kde se vytvářejí a podporují sociální vazby a pocit sounáležitosti. V době měnícího se ekosystému se ukazuje, že knihovny mohou obyvatele v nové situaci doprovázet.

Horské oblasti jsou plné kontrastů a život v odlehlých vesnicích, průmyslových oblastech, turistických střediscích i velkých městech je silně ovlivňován okolním přírodním prostředím. V posledních letech dochází k výraznému zhoršování klimatické nestability; přírodní kalamity se stále častěji odehrávají v blízkosti obydlí a mají trvalý dopad na každodenní život obyvatel i turistů. To byl případ nedávných sesuvů skal, které je možné vysvětlit zrychlením geologických změn v důsledku oteplování. Rostoucí povědomí o těchto změnách lze pozorovat u obyvatel i v oficiálních dokumentech: zastupitelé s tématem oteplování počítají při vytváření strategií a cílů. Mění se veřejný diskurs: i mezi širokou veřejností roste shoda ohledně křehkosti horských oblastí, která se nyní více než před několika málo lety shoduje s varováními aktivistické občanské společnosti. Projekty představující environmentální rizika jsou nyní veřejností obtížněji přijímány, jak dokazuje smíšené, nebo dokonce negativní přijetí nedávných projektů vodních nádrží na svazích kopců (nádrže kvůli zachycení vody pro umělé zasněžování; nejméně jeden z těchto projektů byl soudem pozastaven; byla zpracována analýza Účetního dvora, který mj. varuje před důsledky výroby umělého sněhu na koloběh vody a přírodní prostředí). Objevují se také výhrady k organizaci zimních olympijských her v Alpách v roce 2030. V tomto případě skupina občanů podala v roce 2025 stížnost u dozorčího orgánu OSN a správního soudu, neboť tito alpští obyvatelé již měsíce požadují veřejnou debatu o této megaakci, která vyžaduje značnou sněhovou pokrývku a výstavbu nové infrastruktury v době, kdy jsou horské ekosystémy vážně poškozovány změnou klimatu.

Knihovna je skutečnou veřejnou službou, nepochybně i díky knihovnímu zákonu z roku 2021, který komunitní roli knihoven upevňuje. Nyní je důležité rozhodovacím orgánům ukázat, že knihovny nezaspaly a reagují na aktuální potřeby obyvatel, že mají kapacitu být místem pro diskusi o ekonomické, turistické a ekologické proměně oblasti a místem, kde se soustřeďují zdroje pro takovou diskusi.

Výstupem iniciativy, kterou v roce 2024 vyhlásila Asociace knihovníků Francie (ABF) s cílem zapojit knihovny do ekologické transformace, je nový přeshraniční projekt ESCAPE (https://www.biblio7374.fr/escape-mission-transition.aspx). Na italské straně se do něj zapojí metropole Turín, provincie Piemont, ve Francii město Chambéry a departementy Savojsko a Horní Savojsko, jež budou koordinovat další místní projekty. O co přesně jde? ESCAPE je zkratkou pro Évasion scientifique pour construire un avenir plus écologique (Vědecký exkurz k vybudování ekologičtější budoucnosti), což naznačuje cíl projektu: vzdělávat mladou generaci, aby se připravila na výzvy, které život v horách přinese. Konkrétní metodou je nyní putovní interaktivní výstava, kde se hravou formou pracuje například s tématy: spotřebovávat méně, nebo konzumovat jinak? Přizpůsobit se, nebo se přestěhovat? Odpad, nebo zdroje? Chceme sníh, nebo ne? Je možné některým katastrofám zabránit? Program je určen pro širokou veřejnost, zvláště pro mladé lidi ve věku 11 až 15 let, tedy budoucí občany a představitele na obou stranách hranice. V úvodní fázi organizuje oblastní knihovna departementů Savojsko a Horní Savojsko (https://www.biblio7374.fr/) školení zaměstnanců institucí, které budou tyto dílčí projekty hostit (knihovny, muzea, vědecké popularizační instituce, střední školy atd.). Školení se zaměřuje na dovednosti, které jsou zejména pro knihovníky relativně nové. Je důležité, aby se do projektu zapojily všechny, i ty nejmenší knihovny, jelikož iniciativa je přínosná pro ně i pro obyvatelstvo, jemuž nabízejí své služby.

BATS, Raphaëlle, CAULE-MAILLARD, Béatrice, GARNIER, Mathilde a SASSO-LAUNAY, Diane. Écrire les territoires en transitions: des ateliers de „science slamée“ à la bibliothèque [Jak psát o krajině, která se mění: workshopy „vědeckého slamování“ v knihovně]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-045. [cit. 2026-02-07].

Klimatické výkyvy, častější povodně, sesuvy pobřeží či lesní požáry mění vzhled krajiny a ohrožují obyvatele. Jak tyto skutečnosti přijmout a přizpůsobit se jim, je tématem mnoha komunálních i celostátních politických strategií ve Francii. Zdá se, že knihovny v této otázce trochu zaspaly, i když jsou francouzským státem považovány za jednoho z aktérů mobilizace občanů v oblasti ekologie. A co kdyby naopak udělaly krok navíc a inovovaly formy přístupu k informacím, k vytváření sociálních vazeb a kolektivní paměti? V rámci projektu ECODOC (https://ecodoc.u-bordeaux.fr/) Univerzity v Bordeaux se knihovny ve městech Floirac a Arès zúčastnily experimentu citlivé vědecké osvěty týkající se výzkumu stromů a lesů po požárech, které v roce 2022 zpustošily departement Gironde. Ve spolupráci s asociací Street Def Records uspořádaly workshopy s využitím možností „slamu“ vědeckých dat (výraz „slam“ zřejmě převzat z oblasti „slam poetry“, pozn. red.), ve kterých měli občané možnost vyjádřit se k otázce proměny krajiny prostřednictvím vědy a poezie. Článek je ohlédnutím za akcí, při níž se sešli účastníci ve věku od 11 do 83 let a vyprodukovali více než 150 textů vědeckého slamu; zmíněny jsou i další inspirativní aktivity mediaték – jak jsou dnes knihovny ve Francii zvány.

V departementu Gironde stále častěji dochází k lesním požárům, povodním a záplavám v okolí řek a potoků či sesuvům pobřeží. Aby se obyvatelé mohli nové situaci přizpůsobit, musí porozumět tomu, co se děje. V mediatéce ve Floiracu pravidelně vypracovávají bibliografie související s aktuálními ekologickými událostmi (mezinárodní summity, akce celostátního i regionálního rozměru), pořádají akce pro školy i veřejnost, např. v tematicky zaměřených čtenářských skupinách. V Arès přispívá mediatéka k osvětě prostřednictvím Slavnosti stromů a rostlin, čtení pro děti a propagací fondu zaměřeného na biodiverzitu a botaniku.

Nicméně odborné články zůstávají pro veřejnost často nesrozumitelné, navíc jsou šířeny hlavně v akademickém prostředí, odkud regionální knihovny zdroje nezískávají. A tak ve Floiracu nabízejí sbírku dokumentárních komiksů, které v kombinaci s kvalitní grafikou zpřístupňují vědecké informace běžné populaci. Mediatéka v Arès spolupořádá festival Svátek vědy a popularizační workshopy na různá témata.

S měnící se krajinou však nastávají i změny sociální a ekonomické: lesní požáry mají dopad na obyvatele postižených oblastí, zaměstnanost v lesnictví, turistický ruch atd. Individuální i kolektivní odpovědnost je možné vybudovat pomocí empatie. Avšak mluvit o tom, co nás ohrožuje, je velmi intimní a těžko se obejde bez emocí. Proto se organizátoři rozhodli nabídnout vyjádření prostřednictvím slamu, performativní poezie, která odmítá elitářství a pracuje se smíchem a radostí, ale umožňuje vyjádřit i hněv, smutek, zklamání. Během workshopů Od stromu k listu pořádaných knihovnou ve Floiracu měli účastnice a účastníci za úkol vytvořit slamové texty na základě odborných dokumentů z oboru lesní ekologie (grafy, mapy, obrázky, skeny, texty, fotografie, komiksy atd.). Tvůrčí proces byl podpořen přítomností slamerů a speciálním pomocníkem při psaní, nástrojem zvaným slamalauréat. 146 účastníků dokázalo do všech typů předložených odborných dokumentů proniknout a nechat se inspirovat k vytvoření textů o stromech a lesích. Cílem workshopu nebylo dokonale popsat vědecký projekt, ale osobně jej interpretovat. Účastnice a účastníci si s odborným jazykem hráli a učili se získávat vědecké informace týkající se proměn jejich území. Knihovna tak zábavnou formou naplnila roli zprostředkovatele informací.

Slamy byly v lednu 2024 předvedeny na Univerzitě v Bordeaux a pro odborníky zabývající se lesní ekologií se staly cenným materiálem o tom, jak je tato problematika veřejností vnímána. Nakonec byly vydány v samostatné sbírce. Pořádání podobných akcí přispívá k budování mostů mezi běžnými obyvateli a odborníky. Mediatéka naplňuje své poslání být místem setkávání, dialogu a výměny názorů a plně hraje roli demokratického pilíře měnící se krajiny a společnosti.

Když mizí kus krajiny, mizí i symboly, se kterými se obyvatelé mohli identifikovat: lesní požáry pohltí kapličku, jež byla svědkem mnoha svateb, sesuvy pobřeží s sebou vezmou orientační body z dětství, jakými byly bunkry či domky pěstitelů ústřic. Knihovny hrají významnou roli při vytváření a uchovávání komunitní paměti. Sbírají životní příběhy místních osobností a zapojují obyvatele do vytváření kulturních programů, doplňování fondů či organizace workshopů, při kterých se setkávají různé generace. Ve Floiracu spolupracovala mediatéka po dobu dvou sezón s divadelní společností Compagnie du Tout Vivant a prostřednictvím setkávání, vyprávění či psaní textů dostávali obyvatelé prostor se k tématu svého nejbližšího okolí vyjádřit. Výsledkem spolupráce jsou dvě divadelní představení. V Arès pořádá mediatéka v rámci Evropských dnů památek přednášky o historii města a setkávání s pamětníky, kteří vyprávějí své příběhy a vzpomínky, často doplněné fotografiemi.

Všechny výše zmíněné aktivity potvrzují roli knihovny při budování odpovědné komunity v měnící se krajině.

ALIX, Yves a SYREN, André-Pierre. La bibliothèque, un territoire incertain [Knihovna, území nejisté]. Online. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2025, č. 2. e-ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2025-00-0000-047. [cit. 2026-02-10].

K jakému typu území se řadí knihovny? Ve středověku byly nazývány podle klášterů, nyní podle správního celku: obecní, městské, okresní, krajské a národní knihovny. Jedny se soustřeďují na uchovávání dokumentů a výzkum, jiné spíše poskytují služby pro danou populaci, univerzitní knihovny se pohybují někde uprostřed. Jakou pozici chce knihovna na svém území mít? Jak je vnímána? Během jedné generace dochází ke změnám názvů, hledání nových forem (learning center, mediatéka nebo dokonce knihovna semen...). Jaký má být cíl knihovních služeb?

Ve Francii v minulosti nedošlo k plošnému zakládání knihoven (jako tomu bylo v Československu v reakci na knihovnický zákon z roku 1919, pozn. red.). Nové (i veřejné) knihovny zde byly a jsou zřizovány průběžně různými správními celky či organizacemi. Nelze přitom reagovat pouze na rozhodnutí „shora“, je třeba jít naproti uživatelům – a těmi jsou čím dál častěji ti, již se potýkají s nerovným přístupem: obyvatelé venkovských oblastí, předměstí, sociálně vyloučených oblastí. Ve vysoce byrokratizované zemi není jednoduché měnit organizaci, a pracovníci knihoven bývají pod tlakem: jak lépe poskytovat služby co nejblíže těm, kdo by je mohli potřebovat, a přitom dobře spolupracovat s nadřízenými stupni státní správy? Nezřídka je to stojí spoustu energie.

Ještě na počátku tohoto století se úvahy o hlavním poslání knihoven soustředily na dokumentační politiku a způsoby, jak zajistit veřejnosti přístup ke sbírkám. Tomu odpovídala i architektura budov; sbírky byly sestaveny, uspořádány a zpřístupněny, později i osobám s fyzickým nebo smyslovým postižením. Modernější mediatéka (knihovna zahrnující různé typy nosičů) zůstala především místem kultury. Diplomová práce Mathilde Servet z roku 2009 (https://www.enssib.fr/bibliotheque-numerique/documents/21206-les-bibliotheques-troisieme-lieu.pdf) představuje ve Francii významný milník. Přispívá k šíření pojmu „třetí místo“ jako přechodu mezi veřejným a soukromým prostorem. Koncept se postupně prosazuje v nových projektech na univerzitách i v místních samosprávách. Knihovna se již na daném území pouze nenachází, stává se nástrojem socializace. Místem, kde se děje kultura a společenský život. Digitální technologie tento jev umocňují. Knihovny již nejsou shromaždištěm dokumentů, ale umožňují přístup k počítačům a jejich původní dokumentační funkce se přesouvá jinam. Rychlý vývoj zaznamenaly zejména univerzitní knihovny, které čelí růstu nákladů na digitální předplatné, často na úkor nákupu tištěných publikací. Nedávný spektakulární rozvoj generativní umělé inteligence tento proces pravděpodobně nezvrátí. Obrazovky poutají naši pozornost v každou možnou chvilku, což posiluje funkci knihoven jako místa skutečného společenského života kampusu nebo v sousedství.

Veřejné knihovny jsou navštěvovány malou částí obyvatel, i když (ve Francii) za posledních padesát let počet návštěv v knihovnách výrazně vzrostl. A zdá se, že důvod návštěvy v mnoha případech překračuje, či se dokonce odklání od pouhého poskytování zdrojů. Jev lze pozorovat nezávisle na statistickém vývoji návštěvnosti a jeho analýza vyžaduje spíše kvalitativní než kvantitativní průzkumy. Příkladem by mohla být Veřejná informační knihovna (známá pod zkratkou BPI) v centru Paříže, jež byla kvůli renovaci Centra Georgese Pompidoua nucena na pět let přesídlit do okrajové čtvrti Bercy. Díky silné vazbě veřejnosti by ale neměla ztratit více než zlomek uživatelů. V univerzitních knihovnách dochází k podobnému jevu. Studenti si přirozeně přivlastňují prostory kampusu, mezi nimiž bývá knihovna oblíbeným prostorem pro práci. Ačkoli covidová krize výrazně ovlivnila návštěvnost, ta podle statistik a průzkumů opět stoupá. Je zřejmé, že studenti upřednostňují studovny, kde mohou pracovat individuálně nebo ve skupinách. Rodinné nebo osobní prostředí nebývá nutně příznivé pro práci.

Fyzická dispozice knihovny se projevuje zasazením do prostoru, tvarem, cestami, které k ní vedou, organizací a vnitřním uspořádáním. V pojetí velkých francouzských multimediálních knihoven s regionální funkcí (BMVR, například knihovna Alcazar v Marseille – https://www.bmvr.marseille.fr/notice?id=h%3A%3A514e621e-5d60-4b71-a51e-e329229660c9&queryId=c837d91e-1634-46bb-9fd4-6b568d947eb1) a dalších (Clermont-Ferrand – https://www.clermontmetropole.eu/grands-projets/grands-projets-equipements/la-bibliotheque-metropolitaine-de-lhotel-dieu/) se podařilo spojit tři důležité aspekty: centrálnost, monumentalitu, mobilitu. Ve městech obecně platí, že čím blíže centru se knihovna nachází, tím je viditelnější fyzicky i v kolektivním povědomí. Ale bez ohledu na velikost města je centrálnost z mnoha důvodů těžko dosažitelná. Nevýhodu je třeba kompenzovat větší viditelností a přístupností. Monumentalita budov měla vždy velký symbolický význam. Již v době realizace staveb však byla kritizovaná, mimo jiné kvůli mimořádně vysokým nákladům na správu a provoz. Velké budovy však mají sloužit jako „městský katalyzátor“, jak vysvětlovali například projektanti knihovny Alexis-de-Tocqueville v Caen (https://www.archistorm.com/bibliotheque-alexis-de-tocqueville-a-caen/), a monumentalita zůstává přítomna v mnoha projektech. V poslední době, kdy je třeba brát v potaz ekonomická a ekologická omezení, se stále více prosazuje architektonická střízlivost a začlenění do stávající městské struktury. Mobilita uživatelů je vysoká, ale málokdy se řídí logikou urbanistů. Je stále více individualizovaná: koloběžky a kola ve velkých aglomeracích... a automobily na venkově!

Nakonec si autoři kladou otázku, zda je knihovna místem ideologickým. Jelikož je institucí veřejné správy, je spojena s politickým systémem. Ačkoli pojmenovávání institucí po význačné osobnosti není nic nového, v posledních letech nabylo nový rozměr a stává se politickým nebo kulturním gestem samosprávy. Knihovny města Paříže, které dříve nesly jméno obvodu, ulice, náměstí nebo čtvrti, jsou dnes pojmenovány po spisovatelích a spisovatelkách, umělcích a umělkyních, kteří jsou považováni za příkladné nebo hodné pocty. Mohlo by to být vykládáno jako možnost umístit instituci a její teritorium pod uměleckou a politickou záštitu této osobnosti. Další města se přidávají. Knihovna jako místo přístupu ke znalostem a kultuře, místo společenského života, nemůže tvrdit, že je neutrálním územím. Veřejné knihovny jsou odjakživa pod dohledem politických institucí a podléhají jejich vlivům. Ale novinkou je, že dnes jsou přímo ohroženy instituce demokratických zemí, nikoli pouze autoritářských režimů a tyranií. Knihovny ve Spojených státech (ale také školy a další kulturní instituce) byly vystaveny tlaku otevřené nebo skryté cenzury již před nástupem D. Trumpa do funkce prezidenta USA. To, co chtěly nedávno udělat krajně pravicové samosprávy ve Francii, se skutečně děje v amerických knihovnách a školách a pod tlakem protidemokratické vlny se zítra může dít téměř všude. V současné době se znovu odhaluje extrémní křehkost a zranitelnost knihoven, tedy i společných území komunit.

The Library Quarterly (USA, University of Chicago Press)

LINDH, Maria a SYDQVIST, Veronica Johansson. Policy Takers or Policy Makers? Internet Use and Privacy in Swedish Public Libraries [Tvůrci politik, nebo ti, kdo se jich sami účastní? Používání internetu a soukromí ve švédských veřejných knihovnách]. The Library Quarterly. 2025, č. 4. ISSN 0024-2519. e-ISSN 1549-652X. https://doi.org/10.1086/737068. Dostupné také z: https://www.journals.uchicago.edu/toc/lq/2025/95/4. [cit. 2026-03-04].

Článek se zabývá nedostatkem empirických znalostí o podmínkách poskytování internetu ve veřejných knihovnách, pokud jde o soukromí uživatelů. Popisuje rozpory mezi využíváním informačních technologií (IT) a politikami v této oblasti, které by mohly ohrozit soukromí uživatelů. Technologie mohou generovat právní problémy související s tím, že veřejné knihovny fungují v ideologickém kontextu, kde je závazek k ideálům anonymity a intelektuální svobody ústřední, ale často v konfliktu.

Stejně jako společnost jako celek se i knihovny vyznačují rozsáhlou digitalizací doprovázenou tvrdou konkurencí a soutěží o pozornost a zájem uživatelů. Aby si knihovna udržela atraktivní služby a funkce, stejně jako aktuálnost a viditelnost aktivit a samotné instituce, je téměř nemožné se vyhnout spolupráci s komerčními a mezinárodními službami, nástroji a aktéry a využívání těchto služeb. Z tohoto důvodu existují rizika týkající se osobního soukromí v knihovnách, například potenciálním zasahováním třetích stran prostřednictvím různých forem používání technologií uživateli v knihovnách. Pro knihovníky je značnou výzvou prosadit svoji profesionální praxi v tomto kontextu složitých, protichůdných a ne vždy dobře známých nebo dobře pochopených právních a technických otázek. Knihovny tyto protichůdné hodnoty a postupy často řeší v každodenní práci pragmaticky.

Jako nedávný příklad toho, jak může regulace ovlivnit postupy v knihovnách, se studie zabývá takovými konflikty ve švédském kontextu, a to v souvislosti s právními změnami v roce 2018, kdy veřejné knihovny čelily nejen novému obecnému nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR), ale také dodatku ke švédskému zákonu o veřejném přístupu k informacím a utajení (SFS 2009:400, kap. 40, §3) z roku 2020. Nový odstavec švédského zákona o utajení stanoví, že požadavek na utajení všech informací týkajících se výpůjček a rezervací jednotlivce v knihovně má být rozšířen tak, aby zahrnoval všechny informace související s používáním technologií. Celý odstavec zní: „tajemství v knihovním provozu se vztahuje na informace v registrech o výpůjčce, rezervaci nebo jiné formě objednávky jednotlivce a na informace o používání informačních technologií jednotlivcem, pokud není zřejmé, že informace mohou být zveřejněny, aniž by to způsobilo újmu dotyčné osobě nebo někomu jí blízkému“.

Autorky provedly patnáct rozhovorů s manažery knihoven a IT knihovníky z 13 švédských knihoven. Po analýze byly identifikovány tři úrovně rozporů zahrnující napětí související s absencí konzultací profesních etických kodexů, nedostatkem znalostí o tom, kdy a jak chránit soukromí uživatelů, nejistotami ohledně interpretace a implementace důležitých národních a mezinárodních předpisů o ochraně soukromí a výzvami k vyvážení ideálů důvěrnosti s požadavky obecných IT politik. Závěrem argumentují, že knihovny by měly být vnímány nejen jako „přijímatelé“ politik, ale také jako „tvůrci“ politik – s důrazem na potřeby a možnosti knihoven ovlivňovat každodenní interpretace a rozhodnutí týkající se ochrany soukromí uživatelů. Studie je jednou z mála studií, které se zabývají strategiemi knihoven na ochranu soukromí jejich uživatelů v souvislosti s používáním internetu.

„A Collection of Obstacles“: Qualitative Findings from the 2020 Library Services and Incarceration Survey [„Soubor překážek“: Kvalitativní zjištění z průzkumu knihovnických služeb a vězeňství z roku 2020]. The Library Quarterly. 2025, č. 3. ISSN 0024-2519. e-ISSN 1549-652X. Dostupné také z: https://www.journals.uchicago.edu/toc/lq/2025/95/3. DOI: https://doi.org/10.1086/735799. [cit. 2026-03-04].

V letech 2020–2021 se uskutečnil v USA průzkum knihovnických služeb ve vězeních (Library Services and Incarceration Survey, LSIS), který shromáždil informace knihovních a informačních profesionálů poskytujících služby osobám uvězněným nebo jinak negativně ovlivněným vězněním. Vědci chtěli pochopit, jak knihovníci a informační profesionálové reagují na dopad věznění na komunity, kterým slouží. Průzkum potvrdil, že existuje relativně malý, ale rostoucí počet veřejných, akademických a speciálních knihoven, které aktivně poskytují služby osobám ovlivněným vězněním. Shromáždil informace o nabízených službách, o způsobech, jakými respondenti tyto služby propagují a hodnotí, a o překážkách, s nimiž se setkávají. Výzkum také potvrdil důležitost přístupu k informacím uvnitř vězeňských zařízení, obtížnost zajištění tohoto přístupu a důsledky pro knihovní a informační pracovníky, knihovny jako instituce, další programy ve vězeňských zařízeních a veřejnou politiku.

Knjižnica (Slovinsko)

Vitiello, Giuseppe. Poraba v evropskih splošnih knjižnicah: kazalniki in izračuni = Public Library Expenditure in Europe: Indicators and Calculators [Výdaje v evropských veřejných knihovnách: Ukazatele a výpočty]. Knjižnica. 2025, č. 1. ISSN 0024-2519. e-ISSN 1549-652X. Dostupné také z: https://journals.uni-lj.si/knjiznica/article/view/19874/18345. DOI: https://doi.org/10.55741/knj.69.1.4. [cit. 2026-03-04].

Článek se zabývá statistickými ukazateli knihoven a potřebou výpočtů pro tvorbu politik. Jsou prezentovány ukazatele a výpočty týkající se výdajů knihoven, které používá italská knihovnická asociace (agentura) Rete delle Reti (RDR, plný název zní Rete delle Reti di biblioteche italiane – Síť systémů italských veřejných knihoven). Těmito ukazateli jsou: výdaje knihoven na milion hrubého domácího produktu (HDP), výdaje knihoven na milion vládních výdajů a výdaje knihoven jako procento výdajů na kulturní služby. Tyto tři ukazatele lze vypočítat pro každou evropskou knihovnu na místní, regionální nebo národní úrovni a porovnat je s řadou evropských ukazatelů týkajících se výdajů knihoven. První ukazatel – výdaje knihoven na milion hrubého domácího produktu – hodnotí roli knihoven v národním společenství a to, zda jsou knihovny zařazovány mezi hlavní zainteresované instituce při vytváření udržitelné, demokratické a spravedlivé společnosti. Ukazuje, zda a do jaké míry jsou vlády odhodlány podporovat knihovny. Druhý ukazatel – výdaje knihoven na milion vládních výdajů – hodnotí význam knihoven ve veřejných politikách a při poskytování veřejných statků a služeb. Tento ukazatel lze použít na regionální/obecní úrovni k posouzení významu veřejných knihoven při tvorbě místních politik. Třetí ukazatel – výdaje na knihovny jako procento výdajů na kulturní služby – hodnotí kulturní angažovanost na místní úrovni a roli, kterou v ní knihovny hrají. Všechny ukazatele/kalkulátory jsou v souladu s metodikou COFOG (Classification of the Functions of Government – Klasifikace funkcí vlády; národní verze standardu pro ČR – CZ-COFOG, viz https://csu.gov.cz/uvod_cz_cofog, pozn. red.) přijatou Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Eurostatem. Autor (evropský expert, mj. v letech 2019–2023 ředitel EBLIDA, jeden z manažerů RDR) doufá, že mnoho knihoven, a zejména všechny agentury, které v Evropě vytvářejí národní knihovní statistiky, tyto kalkulátory/ukazatele zavedou do své každodenní praxe.

FERK, Katarina. Bralne prakse generacije Z v Sloveniji: med fizičnimi prostori in digitalnimi platformami [Čtenářské praktiky generace Z ve Slovinsku: mezi fyzickými prostory a digitálními platformami]. Knjižnica. 2025, č. 2–3. ISSN 0023-2424. e-ISSN 1581-7903. DOI: https://doi.org/10.55741/knj.69.2-3.2. Dostupné také z: https://journals.uni-lj.si/knjiznica/article/view/23071. [cit. 2026-03-04].

Popsán výzkum čtenářských praktik: jak se čtenářské praktiky generace Z ve Slovinsku formují na průsečíku fyzických prostorů, jako jsou knihovny a knihkupectví, a digitálních platforem, jako jsou sociální sítě a čtenářské aplikace. Článek analyzuje, jak tyto různé prostory ovlivňují čtenářské volby, návyky a formování čtenářských identit mladých čtenářů. Osvětluje roli knihoven a knihkupectví v digitálním věku a nabízí vhled do čtenářských návyků generace Z, která kombinuje tradiční a nová média při formování vlastní čtenářské identity.

Výzkum je založen na online průzkumu provedeném v období od března do května 2025 mezi studenty společenských a humanitních věd ve Slovinsku ve věku 18 až 25 let. Dotazník obsahoval uzavřené a otevřené otázky. Analýza se zaměřuje na využívání knihoven a knihkupectví a na vliv digitálních platforem a sociálních sítí na čtenářský výběr. Výsledky ukazují, že studenti generace Z v oblasti společenských a humanitních věd využívají knihovny převážně ke studiu a knihkupectví navštěvují za účelem estetického zážitku a prohlížení knih i bez úmyslu si je koupit. Vliv digitálních platforem a sítí na výběr čtení je sice přítomen, ale je menší, než se očekávalo; rozhodující jsou osobní doporučení. Překvapivě nízkou úroveň má také používání specializovaných čtecích aplikací.

Alexandria: the journal of national and international library and information issues

SOUSA, Nuno Miguel Teixeira. The algorithmic mirror: Academic libraries under the gaze of artificial intelligence – stereotypes, invisibilities, and the critical (re)construction of professional identities [Algoritmické zrcadlo: Akademické knihovny pod drobnohledem umělé inteligence – stereotypy, neviditelnost a kritická (re)konstrukce profesních identit]. Alexandria: The Journal of National and International Library and Information Issues. 2025, vol. 35, č. 3. ISSN 0955-7490. e-ISSN 2050-4551. https://doi.org/10.1177/09557490251386269. Dostupné také z: https://journals.sagepub.com/doi/epub/10.1177/09557490251386269. [cit. 2026-03-04].

Umělá inteligence (AI), zejména generativní systémy jako ChatGPT, DALL-E a Midjourney, se rychle stala sociotechnickým aktérem, který nejen zprostředkovává informace, ale také formuje kulturní představy o profesní identitě. Studie zkoumá, jak se umělá inteligence prolíná se stereotypy, neviditelností a (re)konstrukcí profesních identit v akademickém knihovnictví. Na základě systematické rešerše literatury (záznamy z databází Web of Science a Scopus za období 2020–2025) byl vytvořen přehled, který odhalil nápadnou absenci zapojení akademických knihovníků, a to při rostoucím množství prací o AI ve vysokoškolském vzdělávání a znalostní práci. Pokud byly knihovny zmíněny, byly prezentovány především jako místa technologické implementace, nikoli jako epistemické (znalostní) komunity. Naznačuje to marginalizaci knihovnictví v diskurzech o přijetí AI a etice. Je uváděno rychlé šíření umělé inteligence ve všech vrstvách knihovních služeb (vyhledávání, dostupnost, podpora výzkumu, výuka atd.), ale také dokumentována nerovnoměrná vyspělost, křehká správa a omezené hodnotící důkazy. Autor shrnuje stav přijetí a aplikace umělé inteligence v akademických knihovnách ze sociotechnického hlediska, přičemž klade důraz nejen na funkční nasazení, ale také na správu, etiku a dopady na pracovní sílu.

Funkčně dominují tři skupiny aplikací: zprostředkování služeb a interakce s uživateli, výzkumné cykly a práce s daty, sbírky, analytika a provoz. V těchto klastrech zavádění AI v institucích odráží vzorce pozorované v informačních systémech a organizačních studiích: nasazení je úspěšné, pokud je začleněno do širších programů digitální transformace, vybaveno řízením změn a propojeno s měřitelnými výsledky.

Je třeba poznamenat, že metodologická vyspělost zaostává za rétorikou nasazení. Řada autorů volá po přísných hodnotících návrzích, uživatelsky orientovaných testech a dlouhodobých měřeních dopadu. Souběžně s důrazem na vysvětlitelnou AI zaměřenou na člověka navrhují knihovníky jako spojovací článek, který „překládá“ mezi možnostmi modelu a smyslem pro uživatele, což je přístup, který je v souladu s tradicemi LIS v oblasti zprostředkování a výuky. Podtrhuje se potřeba politiky, dokumentace a lidského dohledu v knihovním kontextu.

Celkově lze říci, že literatura podporuje umírněný přístup, který upřednostňuje správu: využívání AI v akademických knihovnách se rozšiřuje a diverzifikuje, ale jeho trvalost závisí na politice, gramotnosti a eticky podloženém designu. Většina studií o zavádění AI je však „funkcionalistická“, sleduje služby a efektivitu, ale věnuje jen omezenou pozornost tomu, jak systémy AI mohou konstruovat, stereotypizovat nebo vymazávat profesní identity v akademickém knihovnictví. Tato dimenze je v současných syntézách o zavádění AI řešena pouze okrajově a je nedostatečně teoreticky zpracovaná.

Profesní identita akademických knihovníků je již dlouho předmětem diskusí na pomezí služeb, epistemické autority a institucionální marginality. Syntézy o hodnotě knihoven a organizačních rolích poukazují na to, že knihovnictví je trvale vnímáno spíše jako podpůrná činnost než jako produkce znalostí, což předurčuje tuto profesi k nedocenění. Publikace ukazují, že identita akademických knihovníků není pouze nedostatečně popsána, ale je filtrovaná institucionálními narativy, které upřednostňují neutralitu, užitečnost a mlčení.

Příchod umělé inteligence toto ještě zesílil. Na jedné straně je umělá inteligence považována za prostředek zvyšující efektivitu, zlepšující objevování, analytiku a uživatelské služby; na druhé straně funguje jako reprezentativní infrastruktura, která může v širokém měřítku kodifikovat stereotypy. Knihovny riskují import externích kulturních předsudků, které knihovníky přetvářejí na administrativní zprostředkovatele namísto intelektuálních partnerů. Práce v oblasti důvěry a etiky AI zdůrazňují, že důvěra není vlastností samotných systémů, ale musí zahrnovat institucionální záruky, odpovědnost a schopnost uživatelů zpochybňovat výstupy. Bez těchto záruk mohou generativní systémy stabilizovat reduktivní profesní obrazy.

Druhý vektor narušení identity se objevuje díky instrumentální asimilaci: s tím, jak se AI stává součástí knihovních operací, hrozí, že intelektuální práce této profese bude předefinována jako správa nástrojů. Tento posun směrem k technickému funkcionalismu není neutrální: omezuje profesní identitu na úzké operační jádro a „zneviditelňuje“ kurátorské, etické a výukové úsudky, které tvoří epistemický přínos knihovníků.

Narůstající metaliteratura o AI ve vědě ještě více komplikuje otázku reprezentace. Nárůst produktivity doprovázejí halucinace, nesoulad hodnot a nejednoznačnost role recenzentů. Pokud AI stále více ovlivňuje způsob, jakým se vědecká činnost shrnuje, hodnotí a doporučuje, pak se identita knihovníků jako kritických partnerů v hodnocení znalostí stává nejen nezbytnější, ale také nejistější. Bez silných politik v oblasti gramotnosti AI a jasného vymezení rolí existuje riziko, že knihovny přijmou AI jako černou skříňku spoluvytvářející obsah, zatímco delegitimizují svou vlastní odbornost. Hrozí, že systémy umělé inteligence se naučí oceňovat měřitelné aspekty a ignorovat podstatné vztahové aspekty knihovnictví.

Tvrdíme, že akademičtí knihovníci musí být přehodnoceni nikoli jako pasivní poskytovatelé služeb, ale jako epistemické subjekty, jejichž profesní identita je tvořena pluralitou vzájemně závislých rolí, pedagogických, kurátorských, advokačních a etických.

Kumulativním efektem je omezení reprezentace: stereotypy přetrvávají, komplexní role jsou zredukovány na služební klišé a algoritmické infrastruktury činí některé identity knihovníků čitelnými, zatímco jiné umlčují. Nápravou nejsou pouze „lepší nástroje“, ale profesionálně vedené přeformulování AI v akademických knihovnách, které se soustředí na normativní závazky knihovníků (rovnost, intelektuální svoboda, epistemická spravedlnost), kodifikuje se spornost jako požadavek služby a zakotvuje znalost AI jako podmínka pro institucionální přijetí.

Autor používá pojem algoritmického zrcadla: tato metafora zdůrazňuje, že systémy umělé inteligence nejen odrážejí existující realitu, ale aktivně vybírají, zesilují a zkreslují profesní identity způsobem, který posiluje neviditelnost a funkční redukci. Algoritmické zrcadlo není neutrálním reflektorem, ale reprezentačním mechanismem, který kóduje již existující stereotypy, zpracovává je prostřednictvím neprůhledné výpočetní logiky a vytváří profesionální karikatury, upřednostňuje určité profesní scénáře před jinými.

Pokud algoritmické nástroje stále více ovlivňují způsob, jakým je knihovnictví popisováno, hodnoceno a doporučováno, pak je identita knihovníků jako kritických partnerů v hodnocení znalostí zároveň nezbytnější i nejistější. Lidsky orientovaná vysvětlitelná AI a rámce inteligentních služeb knihovníky staví do role „mostů mezi světy“, kteří překládají modelové chování do smysluplných informací pro uživatele a institucionální politiky.

Autor podtrhuje naléhavost přehodnocení postavení knihovnictví v debatách o AI, a to nikoli jako zbytkové služby, ale jako ústředního partnera při vyjednávání kulturní politiky algoritmické budoucnosti. Systematický přehled literatury ukázal nejen to, co se o AI v souvislosti s akademickými knihovnami říká, ale také, a co je ještě důležitější, co se neříká. Z 63 studií, které byly po screeningu vybrány, se pouze malá část přímo zabývala akademickými knihovnami nebo akademickým knihovnictvím, zatímco většina se zabývala souvisejícími tématy, jako jsou technologické infrastruktury (např. vyhledávání informací s využitím umělé inteligence, scientometrie nebo konverzační agenti), manažerské rámce pro digitální transformaci nebo obecné etické principy. I v těch pracích, které se knihovnami zabývaly, byl důraz kladen převážně na jejich instrumentální roli, kdy byly knihovny vnímány spíše jako místa implementace než jako místa epistemická. Knihovnictví tak zůstává na okraji dominantních diskurzů o přijetí umělé inteligence, systémové zanedbávání reprodukuje právě ty stereotypy a marginalizaci, které se kritická knihovní věda historicky usilovala odstranit.

Akademičtí knihovníci nejsou pasivními správci informací, ale potenciálními architekty spravedlivých, transparentních a inkluzivních znalostních systémů. Jejich neviditelnost v diskuzích o umělé inteligenci je proto příznakem širší epistemologické krize: kdo je oprávněn definovat budoucnost práce se znalostmi a za jakých podmínek? Je třeba, aby se vědci zabývali knihovnictvím jako místem kritického zkoumání průniků technologie, znalostí a moci; a zadruhé, aby knihovníci prosazovali svou roli jako subjekty i tvůrci budoucnosti ovlivněné umělou inteligencí. V sázce je mnoho. Nejde pouze o přijetí nových nástrojů, ale o rekonstrukci profesní identity, epistemické autority a demokratické role knihoven v digitální společnosti.

Zpracovaly: PhDr. Anna Machová a Mgr. Veronika Tichá

Redakčně připravila: PhDr. Anna Machová

Upwards Print

Mar 06, 2026