Erasmus v Řecku

Michaela Bežová, Marie Haškovcová / Národní knihovna České republiky

Úvod

Knihovnictví, a spolu s ním informační věda, je považováno za malý obor, i když dle informací Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (International Federation of Library Association and Institutions, IFLA) z roku 2020 v knihovnách na různých pozicích pracuje přes 2,1 milionů pracovníků a přibližně 650 tisíc dobrovolníků . Sdílení informací, zkušeností, pravidel a norem je v tomto oboru běžnou praxí, přičemž významné postavení zde zaujímají například knihovna amerického Kongresu (Library of Congress), Britská knihovna (British Library) aj. V jednotlivých zemích hraje mnohdy důležitou roli knihovna národní, která vydává standardy a metodicky vede celý systém knihoven.

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má již několik let akreditaci programu Erasmus+ Mobility v oblasti vzdělávání dospělých. Díky němu jsou podporovány zahraniční cesty knihovníků do zemí Evropské unie, jež slouží k vylepšení jazykových dovedností, zlepšení znalostí v online i fyzickém vzdělávání a v neposlední řadě je tento program důležitý pro výměnu informací a know-how s ostatními kolegy a experty v daném oboru. Erasmus+ umožňuje domluvit si krátkodobý či dlouhodobý studijní pobyt v partnerských institucích, které stážisty přijímají.

V NK ČR působíme v Odboru novodobých digitálních fondů (Michaela Bežová jako ředitelka odboru, Marie Haškovcová jako vedoucí Oddělení Webarchivu), jenž má tři oddělení. Úkolem Oddělení standardů digitálních sbírek je tvorba a vývoj standardů pro digitalizaci a dlouhodobou archivaci, Oddělení správy a archivace novodobých dokumentů má na starosti obsahovou správu digitálních dokumentů, zahrnující i opravy a replikace dat a kurátorskou činnost v digitální knihovně, a Oddělení Webarchivu se stará o akvizici, zpracování, uložení a zpřístupnění webových zdrojů. V rámci programu mobility jsme chtěly navštívit některou z evropských národních knihoven, abychom mohly porovnat činnost ve stejném typu instituce, ve které pracujeme i my. Volba padla na stát jižní Evropy, a to na Řecko. Obě země mají podobný počet obyvatel, liší se však rozlohou – zatímco Česko má přes 78 tisíc km2, Řecko přibližně 132 tisíc km2. Věděly jsme, že řecká národní knihovna se zaměřuje na činnosti, kterým se věnujeme – digitalizace, zpřístupnění digitálních sbírek a archivace webu, a proto jsme se domluvily na dvoudenní stáži (job shadowing). Měly jsme příležitost zjistit, jak se v knihovně dokumenty zpracovávají, digitalizují a zpřístupňují uživatelům. Navštívily jsme depozitáře, restaurátorské centrum a studovny speciálních dokumentů, přičemž stěžejní pro nás byla možnost seznámit se s tím, jak knihovna digitalizuje dokumenty a jak pracuje s webovými zdroji, což detailněji přiblížíme v následujícím textu.

Historie Národní knihovny Řecka

Založení Národní knihovny Řecka se váže k roku 1829, kdy byl na ostrově Aegina zřízen sirotčinec, který plnil zároveň roli tiskárny, školy, muzea a depozitáře knih. Ten se stal první částí budoucí knihovny. Oficiálně byla knihovna ustavena dekretem č. 11 Správního výboru Řecka v roce 1832 a o dva roky později byla přesunuta do Athén, nového hlavního města státu. Během 1. poloviny 19. století došlo k dočasnému sloučení národní a univerzitní knihovny, jež se v roce 1866 stalo definitivním, včetně používání názvu Národní knihovna Řecka. Pro uložení dokumentů byly až do roku 1903 používány univerzitní prostory, poté se knihovna přesunula do neoklasicistní budovy Vallianeion Megaron, která nese název po jednom z donátorů. Budova však měla omezené kapacity a postupně přestala vyhovovat požadavkům knihovny 20. století. V roce 1998 se začalo s plánováním stavby nových budov Národní knihovny a Národní opery, jež měly být financovány mezinárodní filantropickou společností Stavros Niarchos Foundation. V roce 2006 bylo rozhodnuto, že projekt obou institucí bude řešen společně na prostoru bývalého koňského dostihového závodiště. Architektem celého komplexu, jehož součástí je kromě knihovny a opery i rozsáhlý park, byl v roce 2008 zvolen respektovaný italský architekt Renzo Piano. O čtyři roky později začala stavba, jež byla v roce 2016 dokončena. Celý komplex (s názvem Kulturní centrum nadace Stavrose Niarchose) byl roku 2017 věnován řeckému státu. Do nové budovy knihovny bylo přesunuto přibližně 750 tisíc knihovních jednotek a 15 tisíc starých tisků a rukopisů . Všechny dokumenty, které se nacházejí v nové budově knihovny, byly zabezpečeny proti zcizení (technologie RFID). Některá starší periodika zůstala uložena v původním areálu knihovny, tj. ve Vallianeion Megaron.

Při prvním vstupu do budovy ohromí tzv. book castle („knižní hrad“), který slouží nejen jako architektonický prvek interiéru, ale rovněž pro uložení dokumentů, jež si mohou uživatelé objednat za pomoci knihovního systému KOHA, který v národní knihovně používají. Knihovna nabízí rovněž velký počet studijních míst, až 725. Studovny jsou standardně otevřené až do 20:00 hodin (studovny speciálních sbírek – periodika, archiv, rukopisy apod. však mají kratší provozní dobu), ale určité veřejně přístupné zóny knihovny, které jsou dostupné všem bez registrace, jsou uživatelům k dispozici až do půlnoci. V přízemí se nachází i zóna pro nejmenší návštěvníky, která slouží jako čtecí a herní koutek.

Digitalizace a zpřístupnění digitálních dokumentů

Celý proces digitalizace má v Řecku a Česku některé podobné a některé odlišné rysy. Obě národní knihovny před digitalizací svazky fyzicky připravují, včetně případných ambulantních oprav pomocí restaurátorských špachtlí či přímo konzervačních zásahů, pokud to svazek vyžaduje. Rozdílný je počet zaměstnanců a velikost pracovišť, jež se digitalizaci věnují, a rovněž výběr předloh ke zpracování. V případě české digitalizační linky je celý systém rozdělen mezi šest oddělení – první oddělení má na starosti strategické plánování digitalizace, vytipovává prioritní tituly na digitalizaci, které poté předává druhému oddělení, jež se zabývá expedicí daných titulů, jejich kontrole (fyzické i z pohledu správného katalogizačního záznamu) a rovněž zaevidování dokumentů do digitalizačního workflow. Ty poté putují do třetího oddělení, kde jsou naskenovány, vytvořená data posléze přecházejí do čtvrtého oddělení, které se věnuje postprocessingu a vytvoření metadat. Hotové balíčky se pak přenášejí do dlouhodobého úložiště, přičemž balíčky určené pro zpřístupnění se zobrazují v digitální knihovně. Všechna data musí odpovídat Standardu NDK , což je soubor předpisů pro vytváření dat a metadat při digitalizaci; vytváří ho šesté oddělení NK ČR, jež je do digitalizačního procesu zapojené. Linka je rovněž uzpůsobena pro digitalizaci novodobých textových materiálů – nejčastěji se reformátují monografie, periodika a časopisy, v menší míře pak grafiky, mapy a hudebniny. Knihovna má k dispozici 20 manuálních a automatických skenerů, jež jsou využívány podle typu a charakteru připravených předloh a jejich fyzického stavu. V Řecku je situace poměrně rozdílná. V knihovně je zaměstnán menší počet stálých zaměstnanců, a tudíž je i počet skenerů výrazně nižší než v Česku. Navíc se do skenování zapojují i externí spolupracovníci, kteří skenují dokumenty přímo ve sdílených prostorách knihovny, kde se pohybují uživatelé, a data poté posílají na kontrolu supervizorovi. Oproti Česku se však Řekové zaměřují – kromě digitalizace textových zdrojů – také na zpracování fotografií, plakátů, kreseb, grafik a dalších speciálních dokumentů. K tomuto typu reformátování je určen i specializovaný fotoaparát, pro jehož používání je vyhrazena samostatná místnost. V digitalizační lince se rovněž digitalizují historické tisky – ty se v Česku zpracovávají prostřednictvím externí služby. Pokud jde o dlouhodobé uložení dat, řecká strana stále vytváří mikrofilmy, které poté ukládá ve svých depozitářích. V Česku se již od tohoto způsobu upustilo a NK ČR ukládá svá data na páskové knihovny v několika kopiích. Česká i řecká národní knihovna se prioritně zaměřují na digitalizaci starších titulů, které již nejsou vázány autorskými právy (obě strany dodržují stejné znění autorského zákona, tj. titul je volný 70 let po smrti posledního autora). Řekové rovněž ve větší míře provádějí digitalizaci tzv. na zakázku, kdy se na ně obrací externí subjekt s žádostí o digitalizaci titulů nebo sbírek.

Obě instituce své digitální sbírky zpřístupňují na vlastních digitálních platformách. NK ČR využívá pro prezentaci novodobých fondů Národní digitální knihovnu, v níž je pro uživatele k dispozici více než 296 tisíc titulů, přičemž téměř 79 milionů stran pochází z vlastní produkce, produkce Moravské zemské knihovny v Praze a knihoven zapojených do dotačního programu VISK 7 . Historické dokumenty zpřístupňuje v digitální knihovně Manuscriptorium, kde je uloženo více než 175 tisíc titulů z vlastní produkce i od partnerských institucí . Národní knihovna Řecka nemá vytvořenu centralizovanou digitální knihovnu, která by sdružovala veškeré sbírky. Na své platformě pro digitální kolekce umožňuje uživatelům přístup k více než tisíci položkám, přičemž téměř 800 svazků jsou rukopisy, dále zahrnuje 125 monografií, bezmála 100 statistik, v menší míře i mapy a periodika. Pro poslední jmenovaný typ dokumentů má knihovna vytvořené své vlastní rozhraní, ve kterém prezentuje sedm významných periodik o více než 270 tisících stran.

Obr. 1 Pohled na digitální knihovnu Národní knihovny Řecka - mapa, zdroj: https://digitalcollections.nlg.gr/

Archivace webu v Řecku

Součástí stáže byla výměna zkušeností v oblasti archivace národního webu. Podobně jako v Česku, za archivaci řeckého webu nese odpovědnost národní knihovna. První pokusy o archivaci webu spadají do období let 2015–2017, kdy Národní knihovna Řecka ve spolupráci s Athénskou univerzitou ekonomie a obchodu v rámci projektu ΕΣΑΕΙ realizovala první sklizně a vyvinula vlastní rozhraní pro zpřístupnění sbírek (NLG Curator Tool). Vedle dvou sklizní dat z řecké domény .gr, které byly popsány pomocí procesů strojového učení, byly vytvořeny tři tematické kolekce zaměřené na weby místní samosprávy, dále na zpravodajství a vzdělávání, přičemž sbírka zaměřená na zpravodajství zahrnovala 661 webových stránek. Knihovna ve sklízení dat po skončení projektu nepokračovala a rozhodla se spolupracovat formou placené služby s americkou organizací Internet Archive. Internet Archive (IA) je pro oblast archivace webu klíčovou organizací, která od konce 90. let sklízí webové zdroje z celého světa, a to včetně českých. Spolupráce spočívá v tom, že národní knihovna nabízí svým uživatelům vhled do historie řeckého webu prostřednictvím archivních dat IA. Pomocí rozhraní, které bylo zprovozněno v roce 2022 , zpřístupňuje archivní kopie webů, jež IA sklidil z řecké domény od roku 1996 až do současnosti.

Podobně jako v případě řeckého webového archivu i první české snahy o archivaci webu vznikaly díky projektovým aktivitám, na nichž NK ČR spolupracovala s Moravskou zemskou knihovnou a Masarykovou univerzitou od roku 2000. Výstupy se však podařilo rozvinout v kontinuální činnost zaměřenou na archivaci národního webu, kterou zajišťuje pětičlenný tým Oddělení Webarchivu . Archivaci řeckého webu je s ohledem na spolupráci s IA aktuálně vyhrazen pouze jeden poloviční úvazek.

Oproti českému webovému archivu, který zajišťuje celý proces archivace národního webu – od stanovování akvizičních strategií, přes způsob sklízení a správy dat až po jejich badatelské využití, řecký archiv aktuálně pouze zobrazuje data, která IA sbírá a spravuje dle vlastních politik a ukládá na svých serverech. Archivní kopie získávané oběma knihovnami podléhají legislativě, která limituje jejich zpřístupnění. Data shromážděná v projektu ΕΣΑΕΙ nikdy zveřejněna nebyla. České archivní verze jsou dostupné v budově NK ČR, volně dostupné jsou pouze licencované zdroje (opatřené licenční smlouvou nebo vystavené pod licencí Creative Commons). Vzhledem k tomu, že řecký webový archiv zobrazuje data amerického archivu, jejichž zpřístupnění podléhá jiné legislativě, uživatelé si data mohou prohlížet bez omezení. Výhodou využívání služeb IA je také možnost pokročilého vyhledávání dat. Oproti českému webovému archivu, který nabízí vyhledávání prostřednictvím URL adres nebo podle katalogu, řecký webový archiv používá rozhraní IA, jež umožňuje vyhledávat i pomocí klíčových slov nebo podle typů souborů – obrázků, zvukových souborů, videa či pdf.

Český webový archiv je autonomní, disponuje lepším technickým vybavením, má větší personální zázemí i širší rozsah činností. Kromě samotné archivace se věnuje i licencování zdrojů z důvodu jejich širší dostupnosti, popisu archivních dat a katalogizaci či jejich vědeckému výzkumu. Prostřednictvím svého rozhraní zobrazuje pouze svá vlastní data. Řecký webový archiv je odkázán na politiky IA, zprostředkovává jeho data, avšak uživatelé mohou využívat možnosti jako je pokročilé vyhledávání. Obě národní knihovny spojuje členství v konsorciu webových archivů International Internet Preservation Consortium a zapojení do tvorby společných mezinárodních kolekcí, tzv. collaborative collections, zaměřených na globální témata jako je klimatická krize, pandemie Covidu nebo olympijské hry.

Obr. 2 Rozhraní řeckého webového archivu na webu Národní knihovny Řecka. Zdroj: https://webarchiv.nlg.gr/

Závěr

Návštěva Národní knihovny Řecka nám umožnila detailně nahlédnout do činností, které jsou blízké i našemu každodennímu pracovnímu zaměření, v rámci debat s kolegy prezentovat naši odbornou činnost, sdílet zkušenosti, porovnávat pracovní postupy a konfrontovat přístupy ke vzdělávání knihovníků i odborné veřejnosti. Přestože se obě instituce zabývají digitalizací, zpřístupněním dokumentů i archivací webu, přístupy, personální zajištění a infrastruktura k tomu určená jsou rozdílné. Zaujalo nás například zapojení externích pracovníků do procesu digitalizace a větší důraz na digitalizaci vizuálních (obrazových) dokumentů, jako jsou fotografie nebo plakáty. Bylo také zajímavé porovnat přístupy knihoven k uchování národního webu i zpřístupnění archivních kopií a vidět, jak může využití služeb Internet Archive vypadat v praxi.