31. ročník sborníku Knižničná a informačná veda

STEINEROVÁ, Jela (ed.). Knižničná a informačná veda. Online. XXXI. Bratislava: Univerzita Komenského, 2025. ISBN 978-80-223-5892-7. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/katedry-a-odborne-pracoviska/kkiv/publikacie/kaiv31/
[cit. 2025-12-31].

S vročením 2025 vyšel na bratislavské Univerzitě Komenského již 31. ročník sborníku Knižničná a informačná veda. V přehledu publikací Katedry knižničnej a informačnej vedy Filozofické fakulty je oproti předchozím ročníkům označen jako editovaná monografie; v této recenzi je pro stručnost označován jako sborník či šířeji jako publikace.

Již číselné označení ročníku naznačuje návaznost na dlouhou publikační historii, jejíž počátek sahá až do první poloviny 70. let 20. století. Aktuální ročník sborníku je k dispozici i v tištěné podobě (ISBN 978-80-223-5891-0); recenze byla vytvořena výhradně s využitím online verze (ISBN 978-80-223-5892-7).

Sborník, který byl připraven v rámci projektu financovaného z Plánu obnovy a odolnosti SR, sestavila prof. PhDr. Jela Steinerová, Ph.D., která je rovněž autorkou úvodu, první kapitoly a závěru. Vedle ní se na textech podílelo celkem deset dalších autorů; s jedinou výjimkou, kdy na jednom textu pracoval tým dvou autorů, jde vždy o texty připravené jedním autorem. Z hlediska zemí je zastoupeno Slovensko, Česká republika i Maďarsko; z hlediska institucí převažuje Katedra knižničnej a informačnej vedy Filozofické fakulty Univerzity Komenského, zastoupena je i Katedra aplikovanej informatiky Fakulty matematiky, fyziky a informatiky téže univerzity, dále Centrum vedecko-technických informácií SR, Slovenská národná knižnica a Ústav informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Medailonky autorů v angličtině (u slovenských autorů také ve slovenštině a u české autorky v češtině) jsou k dispozici na posledních stránkách sborníku.

Tematicky se sborník zaměřuje na oblast informační tvořivosti a umělé inteligence.

Po úvodu je zařazen příspěvek Jely Steinerové s názvem Informačná tvorivosť: konceputálne a ekologické základy. Za cíl si klade nově vymezit pojem informační tvořivost člověka a naplňuje jej jednak v textové podobě, jednak v podobě grafické prostřednictvím modelu rozměrů informační tvořivosti (na s. 26) a tabulky zachycující pojmový rámec tvořivých (či možná v češtině raději tvůrčích) informačních strategií (s. 30). Jak na s. 31 naznačuje sama autorka, předložené modely mohou být prakticky využitelné např. při přípravě vzdělávacích aktivit.

Druhý příspěvek připravil prof. PhDr. Jaroslav Šušol, Ph.D., a nazval jej Interakcie tvorivosti a informačných systémov v digitálnom veku. Cílem příspěvku, který má charakter metaanalýzy, je nově vymezit hranice vzájemného působení tvořivosti a informačních systémů v digitálním věku a poskytnout přehled jejich projevů a vlivů. Na s. 50 a 51 autor prezentuje množinový model pojetí informačních systémů, na s. 52 následuje model sémantický a konečně na s. 57 až 59 pohled na dvě typologie informačních systémů z hlediska míry uplatnění tvořivosti.

Autorem třetího příspěvku nazvaného Informačná tvorivosť ako prostriedok a cieľ IKT gramotnosti je PhDr. Jakub Fázik, Ph.D. Autor v příspěvku zkoumá vztah ICT gramotnosti k informační tvořivosti či tvořivosti obecně. Zmiňuje mj. i v praxi často používaný rámec DigComp 2.2. Umělé inteligenci se věnuje spíše okrajově (na posledních cca dvou stranách textu); zdůrazňuje mj. tvůrčí vklad člověka, který nejprve formuluje problém a následně hodnotí, vylepšuje, upravuje a ověřuje výstupy umělé inteligence.

Čtvrtý příspěvek Generatívna umelá inteligencia a jej vplyv na kreatívne kompetencie človeka pochází z pera Mgr. Zuzany Struhárikové, Ph.D., a jeho cílem je představit pojem umělé inteligence v kontextu kreativity a kreativního myšlení, a to včetně souvisejících rizik. Autorka zdůrazňuje sociokulturní kontext vzniku díla a finální odpovědnost člověka za to, jak naloží či nenaloží s výstupy umělé inteligence, ale i to, že člověk může vyvážit slabé stránky umělé inteligence a ta naopak slabé stránky člověka.

Pátý příspěvek Gramotnosť, kreativita a umelá inteligencia vo vzdelávaní společně sepsaly PhDr. Ľudmila Hrdináková, Ph.D., a Ing. Miriam Ondrišová, Ph.D. Jako cíl si stanovily vymezit kreativitu a její průniky s informační gramotností a inteligencí, nastínit úlohu vzdělávání (včetně celoživotního) v jejich rozvoji a kriticky zhodnotit zařazení umělé inteligence do vzdělávacího procesu. V tab. 1 na s. 110 jsou porovnány modely kreativity a informační gramotnosti. Autorky konstatují, že kompetence v oblasti informační gramotnosti jsou podmínkou pro efektivní tvůrčí proces. Stejně jako Jakub Fázik zmiňují čtyři scénáře budoucího vývoje vztahů mezi kreativitou člověka a stroje, jak je v roce 2023 se svými kolegy nastínil Florent Vinchon¹.

Jako šestý v pořadí je zařazen text Conversational AI: Crafting Creative Cognition PhDr. Ing. Tomáše Gála, Ph.D. připomíná mj. (na s. 129) nutnost vytvoření etických zásad pro vývoj a nasazení umělé inteligence.

Sedmý příspěvek nazvaný The Many Faces of Creativity in Studying Data Literacy připravil Dr. habil. Tibor Koltay, PhD. Zaměřuje se na procesy v oblasti datové gramotnosti (včetně související umělé inteligence), pro něž je charakteristická kreativita.

Autorem osmého příspěvku nazvaného Zdravotná (informačná) gramotnosť: súvislosti tvorivosti a generatívnej umelej inteligencie je Mgr. Jakub Zábojník, Ph.D. Přibližuje, jak mohou nové přístupy potenciálně zvýšit zájem o zdravotní (informační) gramotnost a pomoci překonávat bariéry v této oblasti. Součástí příspěvku je metaanalýza studií zaměřených na využití umělé inteligence (konkrétně nástroje ChatGPT) ve zdravotnictví. V tomto směru lze více než kladně hodnotit přesné uvedení použitých metod (včetně znění dotazu položeného ve Web of Science).

Devátý příspěvek s názvem Informační tvořivost seniorů v digitálním prostředí napsala PhDr. Jindra Planková, Ph.D. Jeho první část má spíše charakter učebního textu, druhá část již prezentuje výsledky průzkumu informačního vzdělávání seniorů v konkrétním sociálním zařízení v Moravskoslezském kraji (přímo v textu není zmíněno, že jde o Denní stacionář pro seniory provozovaný Charitou Opava; tento údaj je však možné dohledat v seznamu citovaných zdrojů). Pro informační profesionály může být užitečná typologie seniorů uvedená v diskusi (průhledný spotřebitel, informační narkoman, neustále se učící současník, informační asketa, svéprávný světoobčan). O umělé inteligenci se však příspěvek nezmiňuje a informační tvořivosti se navzdory svému názvu věnuje spíše okrajově.

Autorem desátého příspěvku nesoucího název Umelá inteligencia v mediálnom priemysle: možnosti využitia a potenciálne negatívne dosahy je Mgr. Tomáš Mirga. Příspěvek si klade za cíl poskytnout ucelený přehled o vlivu umělé inteligence na mediální sektor. Od ostatních příspěvků ve sborníku se liší praktičtějším zaměřením; zmiňuje např. nejrůznější konkrétní nástroje a postupy. Výrazně upozorňuje na rizikové oblasti (mj. omezení tvůrčí svobody, šíření dezinformací nebo předpojatost).

V závěrečném shrnutí Jela Steinerová na základě průzkumu předložených textů pojmenovává hlavní kategorie informační tvořivosti ve vztahu k umělé inteligenci a nabízí i vizualizaci informační krajiny informační tvořivosti.

Pokud se týká jazykové stránky sborníku, převažuje slovenština se sedmi příspěvky, dva příspěvky jsou publikovány v angličtině, jeden v češtině a úvod a závěr jsou v úplnosti dostupné dvojjazyčně (slovensky a anglicky). Pozitivní je, že všechny texty (s výjimkou úvodního a závěrečného slova) jsou doprovázeny resumé ve slovenštině a v angličtině (pouze u českého příspěvku je zvolena kombinace češtiny a angličtiny). Díky tomu se s obsahem sborníku mohou snadněji seznámit i případní zájemci, kteří nerozumí slovenštině nebo češtině; příspěvek, který je zajímá, si mohou nechat (nejjednodušeji právě s využitím nástrojů na bázi umělé inteligence) strojově přeložit.

Vzhledem k převažujícímu jazyku příspěvků lze ale očekávat, že hlavní cílovou skupinou jsou slovenští a čeští čtenáři. Je proto přínosné, že v publikaci byla alespoň doplňkově (na s. 22) zmíněna i osobnost prof. PhDr. Marie Königové, CSc., která působila jako profesorka informační vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a ve svých přednáškách i knihách se věnovala právě rozvíjení kreativity. Českého čtenáře dále jistě potěší, že na s. 154 jsou stručně zmíněny výsledky českého reprezentativního průzkumu zdravotní gramotnosti realizovaného v roce 2014.

Přínosný může být pohled různých autorů na informační tvořivost; např. hned v úvodu (na s. 6) Jela Steinerová vymezuje informační tvořivost informačních profesionálů jako „komplex tvorivých postupov pri práci s informáciami, od vyhľadávania a využívania informácií po tvorbu a komunikáciu informačných produktov, informačných systémov a služieb s pridanou hodnotou“.

Pozitivně lze hodnotit také skutečnost, že v publikaci zaznívají nejen klady, které jsou spojeny s masivním nástupem umělé inteligence do informační praxe, ale i zápory, resp. převážně rizika, na která je třeba nezapomínat.

S některými tvrzeními uvedenými v publikaci je však možné polemizovat. Např. na s. 32 Jela Steinerová uvádí, že „[m]edzi inovatívne tvorivé metódy možno zaradiť aj metaanalýzy a interdisciplinárne a transdisciplinárne metodologické prístupy“. Tyto přístupy či postupy se však v informační vědě používají spíše tradičně než nově.

Z mého pohledu nelze souhlasit ani s tvrzením Zuzany Struhárikové, že „aspekt užitočnosti nie je nevyhnutný pri posudzovaní jednotlivých diel z hľadiska ich kreativít“ (s. 86). Ostatně Mark A. Runco a Garrett J. Jaeger z Univerzity v Georgii již v roce 2012² naznačili, že pokud bychom poskytli opicím textový procesor a nechali je vytvořit text, vznikl by výtvor, který by byl zajisté originální, nikoliv však užitečný.

V diskusi o domněnkách a faktech na s. 131 Tomáš Gál zmiňuje, že umělá inteligence může na základě dostupných informací nějaké tvrzení či fakt přijmout jako pravdivý, přestože toto tvrzení či tento fakt nemusí být ověřeny. Tím se však neliší od člověka, u něhož může dojít k témuž. Jinak bychom v praxi těžko naráželi např. na problémy spojené s dezinformacemi, kyberkriminalitou apod.

V příspěvku Jakuba Fázika o informační gramotnosti by mohlo být věnováno více pozornosti také schopnosti pracovat s nedigitálními informacemi, a tedy umět se pohybovat i v nedigitálním informačním prostředí. Právě tato schopnost se totiž může v krizových situacích bez dostupnosti digitálních prostředků, na něž již jinak běžně spoléháme, ukázat jako klíčová. Krizovými situacemi, které mám na mysli, mohou být např. rozsáhlé výpadky elektřiny nebo kyberútoky, tedy realizace jedné z forem tzv. hybridních hrozeb.

Byť byl sborník vydán v roce 2025, z řady citovaných zdrojů (z roku vydání nebo z data citování, je-li v konkrétních záznamech uvedeno) lze usuzovat, že texty vznikaly v roce 2023, popř. v prvním čtvrtletí roku 2024. Lze v každém případě doporučit, aby byla v dalším ročníku sborníku u příspěvků (či jejich dílčích částí) jednoznačně určena doba, kdy vznikaly a ke které jsou aktuální. Příkladem hodným následování je v tomto směru příspěvek Tomáše Gála, viz s. 130 – upřesnění „(at the beginning of 2024)“. Uvození věty výrazem „Do dnešného dňa“ v příspěvku Zuzany Struhárikové (viz s. 89) naopak nechává čtenáře na pochybách, o který den by mohlo jít.

Proč je časové hledisko tak důležité? Odpověď je v tomto konkrétním případě velmi prostá. Jedno z vybraných témat – nyní mám na mysli umělou inteligenci – se natolik prudce rozvíjí, že úvahy a myšlenky, které před přibližně dvěma lety mohly být nové a provokovat čtenáře k zamyšlení, jsou nyní již nějaký čas součástí stavu poznání, o němž se navíc vzhledem k jeho celospolečenskému významu hojně píše i v běžných médiích, nikoliv tedy pouze v profesní literatuře. Z významných a bohatě mediálně pokrytých událostí lze zmínit např. Artificial Intelligence Act³, který vstoupil v platnost již v srpnu 2024 a věnuje se i etickým aspektům umělé inteligence, jež ve svém příspěvku zmiňuje Tomáš Gál. Inovativnost myšlenek bychom měli správně hodnotit ve vztahu k době, kdy vznikaly; nutným předpokladem ale je, aby tato doba byla čtenáři bezpečně známa.

Na otázku, zda „umelá inteligencia môže byť z právneho hľadiska považovaná za tvorcu“, položenou na s. 89, byla již nalezena vcelku jednoznačná odpověď, totiž že nikoliv (viz např. nahrávku webináře Obrázky z internetu a autorské právo z roku 2024⁴ či podrobnější rozklad v novějším článku Johannese Fritze z roku 2025⁵). Mimochodem – je škoda, že ve sborníku nezbyl příliš velký prostor pro legislativní otázky, byť jsou v informační praxi v souvislosti s tvořivostí a umělou inteligencí poměrně důležité.

Jestliže je na s. 94 uvedeno, že „existuje len malá pravdepodobnosť masívneho nahrádzania ľudí digitálnymi technológiami“, skutečnost je již jiná, viz např. článek ze zpravodajského serveru BBC z října 2025⁶ (byť nutno podotknout, že ne vždy mohou být deklarované důvody propouštění pracovníků zcela shodné s důvody skutečnými). Skutečnost roku 2025 je i v samotném sborníku lépe vystižena na s. 128 („the biggest threat appears to be for the jobs of clerks, accountants, translators, and even workers in the creative industries“) a na s. 186 („[n]apriek týmto pozitívnym aspektom však nemožno prehliadať potenciálne negatívne dosahy vrátane ohrozenia pracovných miest“); obdobné formulace jsou uvedeny ještě na s. 192.

V příspěvku Jakuba Zábojníka mohla být věnována větší pozornost možnému vlivu verzí nástroje ChatGPT na výsledky zkoumaných studií, neboť výstupy např. z konce roku 2022, kdy byl tento chatbot spuštěn, a z dalších let se z hlediska své kvality mohou dramaticky lišit. V diskusi je na s. 166 zmíněno, že není k dispozici funkce tvorby vhodných vizuálních pomůcek, které by mohly ulehčit porozumění prezentovaným informacím. Záleží pochopitelně na tom, jak konkrétně by si vizualizaci autor představoval, nicméně do řady svých odpovědí již ChatGPT určité formy vizualizace (přinejmenším názorných tabulek) začleňuje.

Z formálního hlediska spatřuji určité rezervy v oblasti práce s literaturou, mj. s nejednotnou podobou záznamů použitých zdrojů, pokud jde o uvádění DOI. Některá DOI jsou uváděna v historicky preferované podobě, tedy nikoliv jako URL (u nich pak v souboru ve formátu PDF chybí i hypertextový odkaz); u některých zdrojů (např. z renomovaného vydavatelství Springer), která disponují DOI, jsou naopak uváděna cílová URL, nikoliv původní DOI. Nejednotnost se objevuje i u volby prvků pro vyznačení kurzivou či u uvádění znaků oddělujících první a poslední stránku článků nebo jiných příspěvků.

Na s. 34 je v seznamu použitých zdrojů pravděpodobně duplicitně uveden článek prof. Huvily Making and Taking Information, o dvě strany dále jsme patrně svědky nesprávného řazení položek literatury (jde o záznamy publikací Jely Steinerové).

Na s. 41 je název článku autorského kolektivu Müller, Ulrich a Nielsen z roku 2014 přeložen do slovenštiny, přestože názvy ostatních dokumentů jsou uváděny v původním znění.

Mj. u záznamů vztahujících se k Janu i Michalu Černému chybí zpřesnění; mohl být přinejmenším doplněn název konference (Informačné interakcie 2023), popř. i odkaz na abstrakt příspěvků ve sborníku (k 31. 12. 2025 byl k dispozici na adrese https://informationinteractions.weebly.com/uploads/8/1/8/5/8185625/inf_int_23_zbornik_abstraktov.pdf).

V jinak anglicky psaných příspěvcích Tomáše Gála a Tibora Koltaye se v sekci References jazykově nelogicky vyskytují výrazy „Dostupné na:“.

K příspěvku Tomáše Gála se ještě vracím. Obsahuje sice seznam použitých zdrojů, ale s výjimkou poznámky na s. 133, kde je citován jeden konkrétní zdroj, se v textu poměrně nestandardně neobjevuje ani jedna citace. V tab. 1 až 3 na s. 133 až 135 je uvedena řada procentuálních hodnot, ale bohužel bez upřesnění, jaké metody a postupy byly použity k jejich zjištění. V poznámce pod čarou je vedle jednoho konkrétního dohledatelného zdroje uvedeno, že údaje byly obohaceny o informace z workshopu z února 2024 a z autorova nezveřejněného výzkumu; další detaily však již chybí.

V příspěvku Tibora Koltaye u většiny citovaných zdrojů chybí URL, resp. DOI v podobě URL. To by přitom především čtenáři online verze sborníku velmi usnadnilo přechod na citovaný zdroj.

V příspěvku Ľudmily Hrdinákové a Miriam Ondrišové je na rozdíl od ostatních částí sborníku pro umělou inteligenci místo běžně používané zkratky AI používána zkratka UI vycházející ze slovenského označení pojmu, tj. umelá inteligencia. Toto řešení nepokládám za šťastné, a to jednak z toho důvodu, že jinde v publikaci se konzistentně používá zkratka AI, jednak kvůli tomu, že v oblasti informačních a komunikačních technologií se zkratka UI používá v jiném smyslu (user interface, tj. uživatelské rozhraní). Zkratka je navíc v příspěvku poprvé použita na s. 101, ale vysvětlena je až na s. 112.

Přes výše uvedené dílčí nedostatky lze říci, že pro informační profesionály se zájmem o problematiku tvořivosti a/nebo umělé inteligence může být sborník užitečnou pomůckou jak pro informační praxi, tak pro ukotvení úvah o přínosech i rizicích používání umělé inteligence. O tom, že téma se nejen velmi rychle vyvíjí v čase, ale ani není černobílé, ostatně svědčí i to, že automatizace se na jedné straně čím dál více uplatňuje u rutinních úloh, na druhé straně je umělá inteligence využitelná i pro podporu některých částí tvůrčího procesu (např. brainstormingu).

Poznámky

1 VINCHON, Florent, et al. Artificial Intelligence & Creativity: A Manifesto for Collaboration. Online. Journal of Creative Behavior. 2023, vol. 57, issue 4, s. 472–484 . Dostupné z: https://doi.org/10.1002/jocb.597. [cit. 2025-12-31].

2 RUNCO, Marc A. a JAEGER, Garret J. The Standard Definition of Creativity. Creativity Research Journal. 2012, vol. 24, no. 1, s. 92–96. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/10400419.2012.650092. [cit. 2025-12-31].

3 EVROPSKÁ UNIE. Regulation (EU) 2024/1689 of the European Parliament and of the Council of 13 June 2024 laying down harmonised rules on artificial intelligence and amending Regulations (EC) No 300/2008, (EU) No 167/2013, (EU) No 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1139 and (EU) 2019/2144 and Directives 2014/90/EU, (EU) 2016/797 and (EU) 2020/1828 (Artificial Intelligence Act) (Text with EEA relevance). Online. Official Journal of the European Union. L Series. 12. 7. 2024. 2024/1689. Document 32024R1689. Dostupné z: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1689/oj. [cit. 2025-12-31].

4 WIKIMEDIA ČESKÁ REPUBLIKA. Obrázky z internetu a autorské právo | Wikimedia Česká republika | Týden pro Digitální Česko. Online, video. 5. 12. 2024. Dostupné z: YouTube, https://youtu.be/xnca-XXMXkU?si=Au_R26Jutf_hpgP9&t=810 (čas 13:30). [cit. 2025-12-31].

5 FRITZ, Johannes. Understanding authorship in Artificial Intelligence-assisted works. Online. Journal of Intellectual Property Law & Practice. May 2025, vol. 20, issue 5, s. 354–364. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/jiplp/jpae119. [cit. 2025-12-31].

6 KAYE, Danielle. The AI job cuts are here – or are they? Online. BBC. 29 October 2025. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/articles/clyk7zg0gzvo. [cit. 2025-12-31].