Novinky zahraniční knihovnické literatury 2023/1

Ar(abes)ques

HYLAND, Jack. Consortium IReL: vers le libre accès en Irlande [Konsorcium IReL: Irsko na cestě k volnému přístupu]. Arabesques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2021, 102 (juillet–août–septembre), 22–23. ISSN (web) 2108-7016. Dostupné z: https://publications-prairial.fr/arabesques/index.php?id=2652. DOI: 10.35562/arabesques.2652.

Irské konsorcium IReL (https://irel.ie/about-irel/) bylo od svého založení po roce 2000 financováno ze státních dotací. Začalo několika irským univerzitám poskytovat licenční přístupy k vybraným elektronickým zdrojům. Tyto univerzity začaly souběžně vytvářet vlastní rejstříky dokumentů, které byly zpracovány jejich pracovníky a publikovány v licencovaných elektronických zdrojích. Začaly se ozývat hlasy z obou táborů: jedni podporovali volný přístup k dokumentům, druzí chtěli důležité zdroje ponechat ve starém modelu v systému předplatného. V roce 2017, kdy autor tohoto článku začal pro konsorcium pracovat, stále fungoval starý model, existovala však zjevná potřeba využít existenci konsorcia k většímu otevření irské vědy.

Od roku 2018 byly vyvíjeny snahy o připojení se k jiným evropským konsorciím, což se nakonec podařilo. Po dvou letech vyjednávání byla v roce 2020 uzavřena uspokojující smlouva s firmou Elsevier a články publikované irskými vědci mohou být konzultovány v režimu volného přístupu. Nejdříve bylo možné získat volný přístup k výstupům domácích neziskových nakladatelů, avšak s velkými mezinárodními vydavateli bylo jednání tužší a o to náročnější, že se odehrávalo v pandemickém roce 2020. Nakonec se podařilo obdržet čtrnáct zajímavých nabídek, díky nimž budou moci všichni autoři členských institucí publikovat své práce v režimu volného přístupu (nabízí se až 10 000 časopisů), aniž by museli platit obvyklé autorské poplatky.

Irsko se brzy stalo jednou ze zemí, kde je publikováno nejvíce vědeckých výstupů v režimu volného přístupu. Kromě tvrdé práce při vyjednávání k tomu přispěl fakt, že IReL je jako malé konsorcium plně financováno státem. Odpadlo financování ze strany členů a nutnost sladit potřeby institucí převážně publikujících s převážně uživatelskými. Práce ale nekončí. Budou následovat další vyjednávání s vydavateli a rozšíření služeb konsorcia do velkého počtu vysokých škol v zemi.

K větší podpoře otevřené vědy však nestačí podepisovat nově pojaté smlouvy. Ve světovém měřítku je třeba aplikovat nové modely. Mezitím irské instituce pokračují ve vytváření rejstříků, členské knihovny konsorcia IReL podporují ty vydavatele, kteří fungují v modelu open access a nefakturují autorům nebo jejich institucím poplatky za publikování článků. Konsorcium chce nadále podporovat další nekomerční iniciativy, kterým je vlastní otevřený přístup. Stalo se členem irského National Open Research Forum, jež na národní úrovni koordinuje veškeré snahy ve prospěch otevřeného přístupu, jako jsou Fair data a otevřená infrastruktura. V roce 2020 řídilo vytvoření irského konsorcia pro identifikátor Orcid a pro jeho úspěšnou implementaci v praxi spolupracuje s univerzitami, technologickými instituty, mecenáši a dalšími vědeckými organizacemi.

Po téměř dvaceti letech fungování konsorcia stále existuje napětí mezi zastánci tradičního a otevřeného přístupu k publikování výsledků vědy. Proto konsorcium neustává ve hledání rovnováhy mezi těmito dvěma proudy.

KREMER, Christine. Bibliothèque nationale du Luxembourg: multiple et ouverte à tous [Národní knihovna Lucemburska: různorodá a všem otevřená]. Arabesques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2021, 102 (juillet–août–septembre), 26–27. ISSN (web) 2108-7016. Dostupné z: https://publications-prairial.fr/arabesques/index.php?id=2657. DOI: 10.35562/arabesques.2657.

Národní knihovna Lucemburska (BnL, https://bnl.public.lu/fr.html) má od svého vzniku na konci 19. století dvojí misi: knihovna národního kulturního dědictví a studijní a vědecká knihovna. Od roku 2019 sídlí v nové, moderní budově. V ní se podařilo seskupit dříve rozptýlené sbírky a rozšířit poskytované služby tak, aby reagovaly na potřeby různorodějších skupin uživatelů. Na jedno místo byly konečně svezeny sbírky ze sedmi různých budov. Knižní sklady, odpovídající požadovaným standardům, mají odhadovanou rezervu 25 let (od roku 2020). Prostorné studovny nabízejí 470 studijních míst, tedy čtyřikrát více než dříve, a přímý přístup k asi 200 000 dokumentům. Police jsou rozmístěny tak, aby nebránily pěknému výhledu do města a sousedního parku. Malé soukromé nebo skupinové studovny lze zdarma rezervovat z domova.

Aby byly dokumenty ve studovnách dobře dohledatelné, jsou uspořádány podle Deweyho desetinné klasifikace. Tematicky zaměřené studovny (umění, exaktní vědy, technologie, společenské vědy, jazyky a literatura atd.) jsou umístěny v několika poschodích. Fondy tištěných a elektronických dokumentů doplňuje mediatéka, která ve druhém patře nabízí audiovizuální dokumenty (autorské filmy, oceněné seriály, hudební CD, učebnice). Elektronické zdroje jsou zdarma dostupné na portálu www.a-z.lu, přičemž většina z nich může být konzultována i prostřednictvím vzdáleného přístupu z domova. BnL nakupuje a zpřístupňuje digitální publikace již od roku 2002 a od té doby také digitalizuje lucemburskou produkci.

Zvláštní sbírky zahrnují staré a vzácné tisky, rukopisy, prvotisky a mapy. Patří sem i plakáty, známky, rytiny, umělecké publikace. Pro jejich konzultaci slouží speciální sál, jehož červenorudá barva přitahuje pohledy a upozorňuje na existenci kulturního dědictví v knihovně. BnL je jednou z mála národních knihoven, které umožňují absenční výpůjčky, samozřejmě s výjimkou vzácných tisků. Budova disponuje i moderním výstavním sálem, konferenčními prostory a kulinářskou kavárnou. To vše dělá z národní knihovny místo pro setkávání a debatování.

Bulletin des bibliothèques de France (BBF)

GRANGER, Sabrina. Malaise au pays des logiciels « bropen » source?: enjeux et pistes d’action pour les bibliothécaires [Skrytá sociální nespokojenost v zemi „bropen source“ softwarů?: výzvy a cesty pro knihovníky]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2021-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z:
https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2021-00-0000-010.

Výraz bropen je složenina z anglických bro (zdrobnělina slova brother ‒ bratr) a open (otevřený). Je převzat z hashtagu #BropenScience, který v červnu 2017 vytvořila výzkumnice Olivia Guest. Hashtag značí kontaminaci otevřené vědy (open science) subkulturou zvanou bro (bro culture). Ve Wikipedii je charakterizována jako subkultura mladých mužů, kteří tráví svůj čas na večírcích s muži sobě podobnými. Je spojována zejména se světem nejmodernějších technologií v Silicon Valley v USA ‒ tvořena bílými, heterosexuálními, movitými muži, absolventy prestižních univerzit, evokuje misogynní myšlení. Výraz bropen zdůrazňuje rozpor mezi zásadními hodnotami volného sdílení, které prosazuje otevřená věda, a toxickým chováním upřednostňujícím „sobě podobné“. Z tohoto systému jsou vyloučeny zvláště ženy a humorná složenina bropen science upozorňuje na problém, který je systematicky podceňován. Ptáme se, proč jsou ženská díla nedostatečně zastoupena v kultuře; jak je tomu v oblasti tvorby softwarů a konkrétně otevřených softwarů? Není překvapením, že digitální tvorba zůstává značně maskulinní i přesto, že se čím dál více hovoří o kolaborativních postupech. Jak se k takovému problému mají stavět informační profesionálové? Příspěvek vychází z amerických studií, které jsou v něm citovány, ale předpokládá se, že publikované informace mají všeobecnou platnost.

Podle nedávné analýzy přispěvatelů platformy GitHub pro sdílení informatických kódů představují ženy maximálně 8 % přispěvatelů volně přístupného zdrojového kódu. Polovina žen ve vysokých technických profesích tento obor během kariéry opouští. Kořeny problému jsou podle mnohých autorů především kulturní. Socializační teorie je založena na domněnce, že dívky a chlapci jsou svým okolím vedeni k rozdílnému chápání počítačů – má se za to, že pro ženy nejsou zajímavé. Mužská image informatiky vychází z dřívějších asociací s matematikou, vědou a technologiemi. Hnutí free culture (zahrnuje i hnutí otevřených a volně dostupných softwarů, filozofii otevřeného přístupu, volného díla, copyleft apod.) hlásá, že jeden z jeho pilířů je svoboda ve všech podobách a absence formálních rámců. To ale ironicky brání ženám v participaci. Jak se mohou účastnit projektu, když jim nikdo nevysvětlí pravidla hry? Nakolik se mohou zapojit, když opakovaně vidí, že ostatní účastníci pravidla znají? Troufnou si předkládat návrhy, testovat hypotézy?

V souvislosti se známějšími geeky se bro jeví společenštějšími, to však neznamená, že jsou méně agresivní. V oblasti otevřené vědy je můžeme poznat podle toho, že rádi vyvolávají diskuse, ale odmítají nuance a zaujímají pohrdlivý postoj vůči svým protějškům. Dědictví „geek kultury“ s sebou přináší drsný způsob komunikace. Jelikož ženy nejsou tak soutěživé, vyhýbají se konfliktu, a navíc mívají nízké sebevědomí, je pro ně velmi obtížné proniknout do oboru otevřených softwarů a udržet se v něm. Některé vývojové firmy se již snaží toto nadmíru soutěživé prostředí zmírnit a vytvořit příznivé podmínky pro méně násilné formy komunikace, pro kladení otázek, zpochybňování…

Jaké kompetence by v této souvislosti měli rozvíjet knihovníci? Mají se stát programátory? Ale jejich nejdůležitější kompetence nejsou technické. S těmito odborníky by měli navazovat efektivní partnerství, přispívat k viditelnosti žen ve světě technologií, brát informatiku i jako součást kultury, ne pouze techniky – to jsou úkoly, kterých se mohou knihovníci snadno zhostit.

Příspěvek je obohacen o obsáhlou tabulku deseti oblastí, kde se mohou (nejen) informační pracovníci angažovat: vytvářet co nejvíce příležitostí pro zviditelnění žen, bojovat proti stereotypům v informatice, propagovat principy otevřeného vedení, podporovat šampiony (vytvářejí příležitosti) spíše než mentory (poslouchají a radí), snížit výšku tzv. prvního schodu (bojovat proti stereotypům ve vzdělávání), implicitní nahradit explicitním (objasnit fungování komunit), oprostit se od neadekvátní neutrality (od faktu, že otevřenost je samozřejmá věc), bojovat proti online obtěžování, v interním prostředí si ujasnit pozici v boji proti nerovnostem a v tomtéž duchu upevnit pozici sebe sama jako informačního profesionála.

Vývoj posledních let je lehce optimistický. Mírně se zvětšuje podíl žen mezi přispěvateli otevřeného softwaru, přibývá uživatelek programovacího jazyka R a obecně uživatelek informatiky ve spojení s internetem. Všechny tyto perspektivy nabízejí knihovníkům velký prostor k experimentování.

Pro širší náhled na tuto mezinárodní problematiku je příspěvek doplněn citacemi vybraných zdrojů Richarda Stallmana, dřívějšího vědeckého pracovníka v Massachusetts Institute of Technology (MIT) a velké osobnosti v oblasti volných softwarů.

VALLAS, Philippe. Prédire l’état matériel des documents: Dalgocol, un programme de recherche en intelligence artificielle à la BnF : entretien avec Philippe Vallas [Jak předpovědět fyzický stav dokumentů: Dalgocol, výzkumný program pro využití umělé inteligence ve Francouzské národní knihovně: rozhovor s Philippem Vallasem]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). 2021-1. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/consulter/bbf-2022-00-0000-008.

Program DALGOCOL představil v roce 2018 ve své doktorské práci Alaa Zreik. Jedná se o kolaborativní projekt v oboru datové vědy Francouzské národní knihovny (BnF) a Univerzity Versailles-Saint-Quentin-en-Yvelines, financovaný prestižní laboratoří (Labex) PatriMa. Cílem nebylo vyvinout nový nástroj, ale vyzkoušet, jak by bylo možné využívat metody umělé inteligence na datech produkovaných národní knihovnou během jejích konzervátorských činností. Automatizace umožňuje zkřížení různých druhů dat a pomáhá při rozhodování, zda je již třeba určitý zdroj stáhnout z výpůjček a restaurovat ho. Příspěvek je rozhovorem časopisu BBF se zástupcem ředitele Konzervačního oddělení BnF Philippem Vallasem.

Hlavním posláním Francouzské národní knihovny je trvalé uchování sbírek národního kulturního dědictví a povinného výtisku. Bohužel ne všechny dokumenty, které by si to zasloužily, jsou systematicky zpracovávány. Dalgocol přináší změnu: používá metod umělé inteligence a předvídá fyzický stav dokumentu na základě dat, která o něm byla dříve knihovnou vytvořena: fyzický popis (ilustrace, skládání), bibliografický popis (zejména datum vydání), popis toho, jak bylo s dokumentem nakládáno, jak byl upravován (oprava vazby, číslování, odkyselení), možná poškození apod. Data o komunikaci směrem ke čtenáři jsou často rozhodujícím faktorem o tom, zda dokument zařadit k prioritní konzervaci.

Autor doktorské práce Zreik působil tři roky v BnF na částečný úvazek, během kterého byl v přímém kontaktu s užitečnými daty a zaměstnanci knihovny. Jako expert v informatice a prohledávání dat měl v týmu autora rozhovoru jakožto znalce sbírek, činností a strategií konzervace, dva knihovníky z konzervačního oddělení a informatiky z oddělení informačních systémů. Ti všichni ho zasvětili do organizace konzervačních činností a fungování používaných aplikací a databází. Poté Zreik vytvořil seznam druhů poškození dokumentů a možného zacházení s nimi. Výsledkem byla třicítka typů „událostí“, které mohou ovlivnit životnost dokumentu. Na základě toho vytvořil konceptuální model definující možné vztahy mezi různými událostmi, které mohou životnost ovlivnit. Zpracováním dostupných dat pomocí umělé inteligence bylo možno porovnat životní dráhy dokumentů a předpovědět jejich životnost. Podle posledních testování je program spolehlivý v 85 % případů.

Při celkovém zhodnocení projektu je třeba zdůraznit nesporný přínos umělé inteligence, avšak data, která jsou v BnF o každém dokumentu k dispozici, zdaleka nepostačují k jejímu plnému využití. Dokumenty jsou sice perfektně popsány po stránce intelektuální a bibliografické, fyzický popis je však nekompletní nebo spíše „kusovitý“, poškození nejsou často zaznamenána. Ve spolupráci s příslušnými odděleními bylo proto zavedeno proškolování pracovníků a sjednocování pravidel fyzického popisu různých typů dokumentů, aby byla data, důležitá pro konzervaci, systematicky přístupná. Je to běh na dlouhou trať, ale do budoucna by měl značně usnadnit trvalou konzervaci dokumentů.

BILLA, Bernardette. Différentes formes de bibliothérapie en France et à l’étranger [Rozličné formy biblioterapie ve Francii a v zahraničí]. Bulletin des bibliothèques de France (BBF). Publikováno 13. 6. 2022. ISSN 1292-8399. Dostupné z: https://bbf.enssib.fr/matieres-a-penser/differentes-formes-de-bibliotherapie-en-france-et-a-l-etranger_70618.

Zatímco v anglosaských zemích je biblioterapie používána více než století, ve Francii a frankofonních státech se různé formy této disciplíny objevují až po roce 2000 a dosud se jedná o velmi vzácnou profesi. Přesto zde existují dvě hlavní školy: biblioterapie kreativní (v anglicky a německy mluvících zemích známá pod termínem Interactive Bibliotherapy) a v anglosaských zemích již dlouhou dobu zakotvená biblioterapie preskriptivní.

V příspěvku jsou kromě přehledu o úrovni rozvoje biblioterapie ve Francii a dalších zemích uvedeny a stručně charakterizovány publikace k tématu.

V úvodu autorka zmiňuje zakladatele teorie biblioterapie ve Francii. Částečně to byl již v roce 1905 Marcel Proust v předmluvě svého překladu románu Sezam a lilie od Johna Ruskina. Na přelomu tisíciletí se antropoložka Michèle Petit věnuje studiu přínosu četby v díle Chvála čtenářství: konstrukce sebe sama (Éloge de la lecture: la construction de soi, 2002). Za zakladatele biblioterapie hermeneutické je považován Francouz Marc-Alain Ouaknin (v roce 1994 publikoval práci Biblioterapie: číst znamená uzdravit se – Bibliothérapie: lire c’est guérir), podle něhož samotná interpretace literárního díla je terapií a umožňuje čtenáři interpretaci jeho vlastního života. Tímto se odlišuje od biblioterapie anglosaské. Ve své eseji nazvané Napravit svět, francouzská literatura čelí 20. století (Réparer le monde, la littérature française face au XXe siècle, 2017) vysvětluje Alexandre Gefen, jak současná francouzská literatura nabádá čtenáře k péči o sebe a snaží se napravit kolektivní traumata.

Kreativní biblioterapii ve Francii propaguje svým dílem Knihy se o vás starají: o kreativní biblioterapii (Les livres prennent soin de vous: pour une bibliothérapie créative, 2017) Régine Detambel. Cílem je znovuoživit představivost a kreativitu hlasitým čtením velkých textů a osobním psaním. Spisovatelka se domnívá, že bohatost metafor ve velkých beletristických dílech znovuoživuje psyché a pomáhá vyjít z uzavření do sebe sama a depresí. Hlasitým čtením sdílíme příběh s ostatními. Hlas toho, kdo čte, mateřsky kolébá, naproti tomu otcovský hlas vysvětluje, komentuje a propojuje. Osobní psaní, i velmi jednoduché, obnovuje a regeneruje toho, ke komu se život nehezky zachoval, zároveň umožní vyjádřit emoce. Literární rituály jsou založeny na hrách se slovy a s písmem (tvorba vlastního erbu, anagramu jména) ke zvýšení sebeúcty. Identifikací s literární postavou pochopíme, že v podobné situaci nejsme sami.

Preskriptivní biblioterapie se dělí do dvou větví: bibliografie informativní a literární medicína. První pochází z Anglie, propaguje knihy z obecné psychologie nebo péče o sebe sama, které bývají „předepisovány“ během konzultací u všeobecného lékaře, psychiatra nebo psychologa. Ve druhé větvi jsou různé typy knih předepisovány nejčastěji z úst biblioterapeutů a knihovníků.

V desátých letech vyšlo ve Francii několik děl označovaných jako literární medicína. Prvním je překlad knihy The Novel Cure autorek Elly Berthoud a Susan Elderkind. Obsahuje seznamy vhodné beletrie pro různé životní situace. Francouzskou alternativou je dílo Knihy, které nám dělají dobře (Ces livres qui nous font du bien, 2017) od Christilly Pellé-Douël. Z vlastních zkušeností čerpají Héloïse Goy a Tatiana Lenté v díle Biblioterapie: 500 knih, které znovu okouzlí váš život (Bibliothérapie: 500 livres qui réenchantent la vie, 2019). Typologie knih, které biblioterapeuti doporučují: psychologické knihy pro širokou veřejnost (osobnostní rozvoj apod.) a dokumentární knihy; samoléčebné knihy ve vztahu ke konkrétnímu problému (alkoholismus, deprese, závislosti); beletrie, jež posiluje emoční schopnosti, proces identifikace a kreativitu.

V zahraničí, zejména v anglicky a německy mluvících zemích, je biblioterapie lépe legislativně zakotvena. Ve Spojeném království mohou lékaři předepsat kartu do knihovny. Pacienti se dostaví do veřejné knihovny v blízkosti bydliště, aby si vypůjčili self-help book podle své patologie. Vzdělávací organizace School of Life má pobočky v různých hlavních městech, a kromě emočního vzdělávání (které se ve školách neučí) nabízí i preskriptivní biblioterapii. Dva básníci při univerzitě v Keelu stojí za projektem Poetry Pharmacy. Léky ve formě básní jsou zastrčeny ve skleněných lahvičkách jako v lékárně. Každý pátek nabízejí zdarma 30minutové konzultace. Němečtí psychoterapeuti Ilse Orth a Hilarion Petzold jsou autoři metody Biblioterapie a poezie („Poésietherapie“), jež pomáhá rozvíjet osobnost pomocí biografického a kreativního psaní. Pacienti zapisují svoje vzpomínky, zkušenosti, sny a emoce. V další části jim jsou nabízena beletristická díla k identifikaci a řešení osobních problémů. Oba autoři založili již v roce 1984 asociaci Deutschsprachige Gesellschaft fur Poesie und Bibliotherapie propagující vzdělávání a výzkum v oblasti biblioterapie. Je jedinou organizací v zemi, jež poskytuje profesní akreditaci v poezii a biblioterapii. V Itálii je biblioterapie spíše novinkou. Ve Florencii existuje Piccola Farmacia Letteraria, kde lze koupit knihy považované za léčebné. Univerzita ve Veroně nabízí od roku 2021 vzdělání v oblasti biblioterapie pro psychology, psychiatry, učitele, lékaře, sociální pracovníky, zdravotníky a knihovníky. Umělecká univerzita ve Florencii otevřela kurz biblioterapie v angličtině cílený na zahraniční studenty. V roce 2010 vznikla v Québecu Bibliothèque apothicaire. Její zakladatelka, Katy Roy, je autorkou knihy Biblioterapie, poklad imaginárna (Bibliothérapie, trésor d’imaginaires, 2018). Podtrhuje důležitost setkání mezi osobou, textem a biblioterapeutem. Snaží se prozkoumat kreativní schopnost imaginárna.

Biblioterapie se ve Francii teprve rozvíjí a hledá praktické užití. Mohla by obohatit všechna povolání péče o člověka a knihy, pokud bude státem uznána jako disciplína a vyučována na univerzitách, jako je tomu v některých jiných zemích.

Zpracovala: Mgr. Veronika Tichá

Redakčně upravila: PhDr. Anna Machová