Novinky zahraniční knihovnické literatury 2022/1

BARNIŠINOVÁ, Eva. Tiché knihy [Tiché knihy]. Knižnica, 2021, 22(2), 94–98. ISSN (online) 1336-0965. Dostupné také z:
https://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/
Casopis_Kniznica/2021/2021_07_06_09_Eva_Barnisinova.pdf.

V knihovnách a knihkupectvích přibývá knih bez textu, beze slov a vět, s důrazem na sílu ilustrace. Jsou označovány různými výrazy, anglicky např. silent books, wordless picture books, stories without text alebo textless books; jsou to obrazové příběhy, v nichž absentuje verbální složka díla a celý obsah je vyjádřen výtvarnými prostředky. Autorka příspěvku pro ně užívá pojmenování tiché knihy.
Za předchůdce tichých knih je možné považovat grafické, „beztextové“ romány z 20. a 30. let minulého století. Byly mimořádně populární v Německu, Belgii či USA a souvisely především s uměleckým hnutím expresionismu a érou němého filmu. Umělci vytvářeli sociální romány reflektující frustraci z ekonomické a společenské krize (Frans Masereel, Otto Nückel, Lynd Ward). Zájem o beztextové romány ožil v 60. letech s nástupem komiksů a posléze vyústil do výjimečných knih se sociálními a futuristickými motivy, postavenými na sledu expresivních obrazů (autorka obsáhle cituje PhDr. Hanu Ondrejičkovou, vedoucí Oddělení informatiky, dokumentace a knihovny Mezinárodního domu umění pro děti BIBIANA v Bratislavě). Na Slovensku není zatím tichých knih mnoho, v podobě leporel a knižních hraček jsou určeny především dětem. Důvodem může být i nízké povědomí o tomto žánru ve veřejnosti. Důsledkem nižšího zastoupení na trhu je i slabší přítomnost ve fondech knihoven. Dům BIBIANA uspořádal v roce 2021 interaktivní výstavu „Tiché putování“ z fondů vlastní knihovny – výběr 130 tichých knih z 35 zemí světa, kterou dále nabízí jako putovní.

BRIJÁKOVÁ, Annamária. Informačná a digitálna gramotnost učiteľov [Informační a digitální gramotnost učitelů]. Knižnica, 2021, 22(3), 6–14. ISSN (online) 1336-0965.
Dostupné také z: https://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/
Casopis_Kniznica/2021/2021_10_04_01_Annamaria_Brijakova.pdf

Učitelská profese vyžaduje flexibilitu a dostatečnou míru reflexe současných trendů a progresivních vzdělávacích metod, znalosti práce s informacemi, ovládání digitálních technologií, ale i vědomostí o dostupných technologiích. Školství představuje místo, kde se střetává svět „digitálních domorodců“ se světem „digitálních přistěhovalců“. Pandemie nemoci covid-19 zásadně ovlivnila vyučovací proces a masivně přispěla k nárůstu využívání informačních a komunikačních technologií (IKT) ve vyučovacím procesu. Nutnost vzdělávat online byla velkou výzvou pro učitele, z nichž mnozí s online formou učení neměli zkušenosti (přestože podle předchozích šetření Slovensko vykazuje poměrně dobrou úroveň vybavení škol IKT, a to i v porovnání s vyspělými zeměmi). Doba, během níž se IKT intenzivně využívaly, ukázala mj. i to, jaké jsou potřeby dalšího vzdělávání a sebevzdělávání učitelů.
Cílem výzkumu, jehož se zúčastnilo 1648 respondentů a jehož předběžné výsledky jsou v článku popsány, bylo zjistit míru informační a digitální gramotnosti učitelů v širších souvislostech, porovnat stav před nástupem pandemie covid-19 se stavem během pandemie (online výuka, změny ve využívání jednotlivých typů nástrojů před pandemií a po ní) a jak tato pandemie ovlivnila fungování škol po návratu ke standardnímu režimu. Výzkum byl zaměřen také na oblast vzdělávání a faktorů, které mohou ovlivnit zvyšování míry informační a digitální gramotnosti učitelů.
Autorka v článku připomíná také vznik pojmu informační gramotnost (léta 1974, 1976, publikace Paula G. Zurkowského, M. R. Owense; rok 1999 – publikace britského sdružení SCONUL na téma sedmi pilířů informační gramotnosti; konference UNESCO a Pražská deklarace aj.), různé definice pojmu informační gramotnost (IG). Popisuje stručně úrovně a dimenze IG a vztah informační a digitální gramotnosti.

DUŠKOVÁ, Marta a Jaroslav ŠUŠOL. Využívanie konferenčných zborníkov pri publikovaní vo vede: Medzinárodný komparatívny výskum [Využívání konferenčních sborníků při publikování ve vědě: Mezinárodní srovnávací výzkum]. Knižnica, 2020, 21(2), 4–13. ISSN (online) 1336-0965. Dostupné také z: https://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/
Casopis_Kniznica/2020/2020_08_01_2_Vyuzivanie_konferencnych_
zbornikov_pri_publikovani_vo_vede.pdf.

Problematika hodnocení vědy a jejích parametrů silně zasahuje do fungování akademické sféry, a to již natolik, že se sama stala předmětem intenzivního výzkumu. Výsledky řady předchozích výzkumů v této oblasti naznačují, že publikační vzorce ve vědě se odlišují jak při porovnání jednotlivých zemí, tak i vědních disciplín. Upozorňují na to především zástupci společenskovědních a humanitních oborů, zejména v souvislosti s nastavováním váhy publikací souvisejícím s financováním vysokých škol. Na evropské úrovni se této problematice věnoval projekt Evropská síť pro hodnocení výzkumu v sociálních a humanitních vědách (European Network for Research Evaluation in the Social Sciences and Humanities, ENRESSH, 2016–2020) – Akce 15137 v rámci evropského výzkumného schématu COST (European Cooperation in Science and Technology), což je panevropský mezivládní program zaměřený na posílení evropských výzkumných a inovačních kapacit.
Projekt ENRESSH sdružil přes 125 účastníků z 36 zemí a jeho cílem bylo navrhnout optimální metody hodnocení vědy v oblasti společenských a humanitních věd (SHV). Práce se rozvíjela ve čtyřech odborných skupinách. Z hlediska knihovnicko-informační teorie a praxe je důležitá třetí skupina, která se soustředila na mapování standardizace a interoperability informačních systémů aktuálního výzkumu (CRIS) v oblasti SHV. Vychází se přitom ze skutečnosti, že současné komerční databáze, které jsou zaměřené především na zpracování anglofonní produkce (Web of Science, Scopus), nejsou optimálními nástroji pro zkoumání publikačního chování, neboť neevidují kompletní publikační produkci všech zemí a ve všech světových jazycích; pro výzkum jsou vhodnější spíše národní bibliografické databáze, jejichž cílem je zachytit vědeckou produkci určité země v úplnosti (autoři uvádějí srovnávací studie, jejichž výsledky podporují takovou argumentaci, včetně slovenských).
Autoři popisují hlavní úkoly pracovní skupiny, uvádějí zaměření a východiska výzkumu: předmětem jejich zájmu bylo publikační chování ve vědě s důrazem na specifický typ publikovaných dokumentů – příspěvky v konferenčních sbornících (v kontextu s dalšími typy výstupů: monografie, kapitoly z monografií a články z časopisů) a porovnání situace na Slovensku se situací v jiných evropských zemích na základě porovnání národních databází (RIV – ČR, CREPČ – SR, LOGINMIUR – Itálie, PBN – Polsko, IBN – Moldavsko, VABB-SHW – Vlámsko (Belgie); databáze jsou v příspěvku stručně popsány). Primárním východiskem výzkumu byla teze o odlišnostech v publikačním chování v jednotlivých vědních disciplínách, především o rozdílech mezi „tvrdými“ a „měkkými“ vědami při využívání různých publikačních kanálů. Výsledky výzkumu ukázaly mj. různou frekvenci příspěvků v konferenčních sbornících a článků v časopisech. Ve všech zemích se projevila výrazná preference publikování v časopisech (může to být ovlivněno preferencí článků v mechanismech financování vědy). Nejnižší míru publikování časopiseckých článků autoři zaznamenali na Slovensku. Zde jsou naopak velmi frekventované příspěvky z konferenčních sborníků, tvoří až polovinu z celkového počtu vědeckých publikací a jsou dominantní ve všech typech vědních oborů, tj. v technických, společenských, humanitních i přírodních vědách. Monografie a kapitoly v monografiích jsou produkovány v nízké míře ve všech zemích zahrnutých do výzkumu, a také ve všech disciplínách. Příspěvky v konferenčních sbornících jsou ve všech zkoumaných zemích nejvýrazněji zastoupeny v technických vědách, velmi málo naopak v lékařských vědách. Z hlediska jazyka publikování např. ve Vlámsku a Itálii dominuje ve všech typech publikačních výstupů angličtina (zaměření na zahraniční publikum). V případě konferenčních příspěvků je v Česku, Itálii a Vlámsku vyšší preference angličtiny, na Slovensku a v Moldavsku národního jazyka atd.
V zájmu objektivní interpretace výsledků výzkumu autoři připomínají, že rozdíly mezi jednotlivými zeměmi mohou být do určité míry způsobeny i odlišnostmi v metodice budování databází a kategorizaci publikačních výstupů. V některých zemích se prosazují názory, že publikace, které nejsou napsány v angličtině nebo vyšly v jiném typu média než je časopis, nejsou vědeckými výstupy a nejsou tedy „hodny“ evidence. To pak zpětně ovlivňuje i publikační chování autorů a neevidování takových publikací jakou součásti vědecké komunikace.

PITOŇÁKOVÁ, Slavka. Chronológia dejín knižníc od počiatkov do roku 2020 [Chronologie dějin knihoven od počátků do roku 2020]. Knižnica. 2021, 22(1), 93–95.
ISSN (online) 1336-0965. Dostupný též z: https://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/
Casopis_Kniznica/2021/2021_04_23_15_Pitonakova.pdf.

Interdisciplinárně zaměřený kolektiv pracovníků Katedry mediamatiky a kulturního dědictví Fakulty humanitních věd Žilinské univerzity a Historického ústavu Slovenské akademie věd řeší výzkumný úkol zaměřený na zpracování dějin knihoven. Projekt je nazván Chronológia dejín knižníc od počiatkov do roku 2020 (Chronologia historiarum bibliothecarum ab initio usque ad annum 2020), zkráceně CHRONUM.
Řešitelský kolektiv plánuje identifikovat a následně sumarizovat, klasifikovat a uspořádat získaná data tak, aby vznikl chronologický a retrospektivní pohled na dějiny knihoven, a to i v digitálním informačním prostředí. Výzkum je zaměřen na dokumentaci sbírkotvorných aktivit a základních stránek institucionalizace knihoven. Předmětem zájmu jsou církevní, spolkové a školní knihovny, knihovny vzdělávacích institucí, úřadů a dalších institucí, a také jejich zakladatelé a správci. Řešitelé projektu se zaměřují na období od začátku 12. století (předpoklad vzniku prvních knižních sbírek) až do současného, moderního období knihoven a knihovnictví všeobecně.
Budou uplatněny výzkumné metody z oblasti historických a knihovních a informačních věd, částečně z oblasti výzkumu médií. Moderním prvkem a zároveň specifickým výzkumným problémem při prezentaci získaných dat je jejich vizualizace pomocí nových technologií.
Kromě pasportizace pertinentních dat z různých zdrojů (archivy, knihovny, sekundární zdroje na Slovensku i v zahraničí) bude proveden systematický heuristický průzkum a následně výzkum zahrnující celé období historického vývoje dochovaných i nedochovaných knihoven na území Slovenska, zpracovány budou digitální kopie shromážděných klíčových historických dokumentů. Řešitelé projektu pracují na zpřístupnění výsledků formou databáze, rozšířené a virtuální reality, publikování v systému open access. V tomto směru bude využit potenciál digitálního repozitáře Katedry mediamatiky a kulturního dědictví Fakulty humanitních věd Žilinské univerzity a jejího Centra excelentnosti.
Výzkum navazuje na někdejší úsilí a výsledky práce profesora Štefana Pasiara (vysokoškolský pedagog, historik knihoven, osvěty, výchovy a vzdělávání dospělých, 1913–1986, pozn. red.), který v roce 1977 vydal publikaci Dejiny knižníc na Slovensku, v níž připomínal, že bude potřebný další výzkum, který by jím publikované poznatky doplnil, dotvořil a obohatil. To se doposud nepodařilo – tohoto odkazu se nyní ujímají řešitelé projektu CHRONUM.

TKÁČIK, Michal. Slovenská autorita pre Braillovo písmo [Slovenská autorita pro Braillovo písmo]. Knižnica. 2021, 22(3), 87–9. ISSN (online) 1336-0965. Dostupné také z: https://www.snk.sk/images/Edicna_cinnost/
Casopis_Kniznica/2021/2021_10_04_11_Michal_Tkacik.pdf.

Slovenská knižnica pre nevidiacich Mateja Hrebendu (SKN) v Levoči (https://www.skn.sk/) vydává knihy, kalendáře, časopisy i učebnice v bodovém – Braillově písmu. Slovenská autorita pro Braillovo písmo (SABP, anglicky Braille Authority of Slovakia) pro vytvoření standardizovaného zápisu Braillova písma vznikla na základě návrhu Ministerstva kultury Slovenské republiky a rozhodnutí slovenské vlády v prosinci 2020, a to v souladu s doporučením č. 64 Závěrečných doporučení Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením.
Popularita Braillova bodového písma mezi zrakově handicapovanými čtenáři zaznamenala v posledních letech pokles, který paradoxně souvisí s rozvojem informačních technologií. V důsledku jejich rychlého rozmachu zrakově postižení na celém světě postupně omezovali používání Braillova písma v každodenním životě. V současnosti mnozí čelí problémům s jeho čtením, jde ale o zručnost patřící k základní gramotnosti nevidomého. Výzkumy potvrdily, že hmatová informace má pro zrakově handicapovaného hlubší zážitkovou rovinu než informace hlasová, resp. že se nejvíc přibližuje vnímání textu čteného očima. Dotyk s textem v bodovém písmu poskytuje nevidomému nejen znalost textu, jeho struktury či gramatiky, ale i základ pro rozvoj zručností při používání reliéfní grafiky (tyflografiky), čímž se následně podporuje také rozvoj prostorové orientace a stimuluje se prostorová představivost.
Digitální svět přinesl čtecí zařízení, zprostředkující pomocí syntetického hlasu text z obrazovky počítače a výrazně urychlující získávání informací z dokumentů či internetových stránek. Syntetická řeč a hlasové informace získávané sluchem se postupně dostaly do mnohých dalších přístrojů, bankomatů, výtahů apod. Převod takové informace do bodového písma je složitá a časově i finančně poměrně náročná činnost, ale je uskutečnitelná, protože v digitálním prostředí lze požadované informace v Braillově písmu zobrazit.
Prvým důležitým krokem SABP jako autority pro Braillovo písmo je sjednocení existujících standardů, zpracování pravidel pro zápis a používání Braillova písma na Slovensku. Standardy je třeba obohatit o způsob zápisu různých symbolů, které doposud standardizované nebyly, včas implementovat nové postupy tvorby a tisku, ale i výuky bodového písma. V budoucnu půjde o podporu digitalizace (užití bodového písma v digitálním prostředí) učebnic, literatury a jiných pomocných textů.

GÉRARD, Anaïs. Veiller pour les veilleurs: AEF info au service des décideurs de l’enseignement supérieur et de la recherche [Jak uskutečňovat monitoring informací pro ty, kdo sami monitorují: AEF info ve službách vedoucích pracovníků v terciárním vzdělávání a ve vědě a výzkumu]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 92(janvier – février – mars), 14. ISSN (web) 2108-7016.
Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-92.

AEF info (https://www.aefinfo.fr/) je skupina profesionálního tisku, založená v roce 1998, která vytváří online informační službu pro osoby s rozhodujícími pravomocemi zejména ve vysokoškolském sektoru, vědě a výzkumu a v oblasti inovací. V těchto oblastech, podrobených mezinárodní konkurenci a neustálým reformám, je AEF info nástrojem pracovním i nástrojem strategického monitoringu. Základem služby je přísné uplatňování novinářských zvyklostí. Protože je využíváno mnoho zdrojů (bezplatná média, sociální sítě, profesionální sítě, tiskové zprávy), je nezbytné informace neustále třídit, ověřovat, pořádat, uvádět do kontextu a naznačovat další vývoj. Vytížení vedoucí pracovníci toto oceňují.
Jelikož se jedná o službu pro odbornou veřejnost, vydává AEF info rychlé zprávy – „dépêches“ – novinkami ze sektoru. Může se jednat o ohlášené nominace vedoucích týmů institucí, asociací, ministerstev, samospráv, představení nové vládní reformy, informace o činnostech univerzit, vysokých škol nebo postoje asociací, odborů, politických stran, soudní praxe. Mnoho zdrojů je dnes volně přístupných, cílem je informace objevit, rozluštit, „vytáhnout“ z nich vše potřebné ke srovnání v měřítku národním, regionálním a mezinárodním a rozpoznat směry dalšího vývoje.
Většinu výstupů tvoří novinky ve formě rychlých zpráv, rozhovory s osobnostmi a vedoucími pracovníky, mohou to být i zprávy upozorňující na texty a články, které vyšly v celostátním nebo regionálním tisku, na projekty zahraničních institucí v oblastech pedagogiky, vědy a výzkumu. Kromě aktualit služba nabízí vedoucím pracovníkům možnost získat určitý nadhled – věnuje se také tématům, která možná zrovna neplní přední stránky novin, ale jsou v oboru významná, nebo se naopak vyvíjí tak rychle, že je nutné se zastavit a do problematiky se důkladně ponořit. Zvláštní sešit je pak věnován tendencím vývoje sektoru.

GULLY, Stéphane. Veiller avec Slack à l’Inist-CNRS [Jak probíhá monitoring prostřednictvím platformy Slack v Institutu vědeckotechnických informací Inist-CNRS]. Ar(abes)ques: Revue trimestrielle de l´Agence bibliographique de l´enseignement supérieur. 2018, 92(janvier – février – mars), 15. ISSN (web) 2108-7016.
Dostupný také z: http://www.abes.fr/Publications-Evenements/Arabesques/Arabesques-n-92.

Na začátku roku 2016 začal být v Institutu vědeckotechnických informací Inist, který je součástí francouzského Národního centra vědy a výzkumu CNRS (https://www.inist.fr/), používán nástroj interní podnikové komunikace založený na platformě Slack. Jedná se o techniku instant messagingu a zavedena byla pro oddělení projektů a inovací. Prvotním cílem bylo virtuálně propojit projektové týmy, jejichž členové působí v různých budovách centra. Mělo se jednat o usnadnění spontánní komunikace, někde na půl cesty mezi e-maily a telefonními hovory. Služba neměla mít nic společného s šířením informací, jejich monitoringem a dalším využitím (francouzsky „la veille“).
Přihlášením se do „Slacku“ získali pracovníci institutu přístup k několika informačním kanálům, které fungují jako tematické diskusní skupiny. První z nich (#ist) shromažďuje diskuse o vědeckotechnických informacích, další (#dev) je určená vývoji v informatice a ve třetí (#agile) se diskutuje na téma agilních metodik, jelikož jsou v CNRS často využívány. Každý pracovník se může přihlásit nebo odhlásit z jakékoli skupiny a posílat do nich zprávy, které jsou všem ve skupině okamžitě doručeny. Vzniká tak prostor pro spontánní a neformální diskuse mezi dvěma nebo více osobami. Zprávy navíc zůstávají po nějaký čas chronologicky uloženy a mohou být později přečteny i těmi, kteří právě nebyli připojeni.
V praxi se později ukázalo, že kromě diskuzí a výměny informací je služba využívána ke sdílení článků z webu a sociálních sítí. Většina z nich na první pohled nevyvolává u kolegů žádnou reakci, občas podnítí diskuzi, ale v některých případech probudí velký zájem, který může vést k neformální diskuzi u kávovaru, k novému prvku v projektu nebo dokonce ke konkrétnímu uskutečnění nápadu. V jiných případech může být motivací k účasti na kongresu, živé diskuzi o novém konceptu nebo přicházející technologii.
Tento typ neřízeného, neformálního monitoringu odpovídá metodě bottom-up (odspodu nahoru). Pracovníci nemají povinnost službu sdílet ani se přehrabávat v nápadech a uvádět je do kontextu. Avšak díky nečekanému novému využití nástroje Slack je monitoring uskutečňován lehce formálním způsobem, příznivě nakloněným inovacím.

Zpracovaly: PhDr. Anna Machová a Mgr. Veronika Tichá