Jakubowicz, Karol. Nová ekologie médií: konvergence a mediamorfóza. Překlad Svatava Navrátilová. 1. vydání. Zlín: Radim Bačuvčík - VeRBuM, 2013. 334 stran. ISBN 978-80-87500-38-5.
PhDr. Renáta Salátová
Jak již název i podnázev napovídají, v případě Nové ekologie médií nejde o žádnou lehkou literaturu. Autor, polský specialista v oboru mediálních a komunikačních studií, politolog a novinář, byl i světově uznávaným odborníkem v oblasti médií. Myslím však, že ke knize, která shrnuje velký objem informací o tomto rozsáhlém tématu, se může s důvěrou obrátit každý čtenář, který se bude chtít dozvědět více o trendech, kterými se ubírají média včetně internetu, jako jsou digitalizace, dematerializace (odpoutání se od tradičních nosičů), deinstitucionalizace a deintermediace, personalizace médií, individualizace, crowdsourcing („celé Polsko produkuje televizní seriál“) a především samotná společnost a její demokratické instituty v kontextu technologických změn médií. Kniha je poměrně rozsáhlá, s bibliografií čítající 43 stran, obsahuje rejstřík.
Autor se věnuje se konvergenci (sbližování) médií, jejím různým druhům a konečným důsledkům, vlivu na celý mediální systém i na systém fungování demokracie. Rozebírá média, nové typy médií, ekologii a ekosystém médií, podmínky, které utvářejí mediální systém a ovlivňují směřování jeho vývoje, hledá přístupy, teoretické rámce a metody analýzy technologické změny komunikačních prostředků. Vychází z toho, že právě koncepce mediamorfózy umožňuje celkovou analýzu tohoto procesu. Upozorňuje na autora koncepce a pojmu mediamorfóza Rogera Fidlera (mediamorfóza jako „transformace komunikačních prostředků, obvykle způsobená složitým vzájemným působením potřeb, konkurenčních a politických tlaků i sociálních a technologických inovací“) a uvažuje o přístupech (mediocentrických a sociocentrických a v rámci nich pak o přístupech materialistických nebo kulturních), které umožňují analyzovat vztahy médií a společnosti. Rozebírá pak otázky elektronického tisku (e-tisk) a jeho specifika, rozdíly mezi tiskem a e-tiskem, věnuje se „životu po životě“ gramofonových desek, tisku, televize, úloze žurnalistiky v moderní informační společnosti a roli nových médií v demokratické společnosti.
Vztahu nových médií a demokracie je věnována celá sedmá, poslední a nejrozsáhlejší kapitola knihy. Jakubowicz v ní rekapituluje kritické názory na vývoj společnosti a obavy o osud demokracie, uvádí koncepce základních teoretiků demokracie (Robert Dahl, Mark Warren, András Köröseyi) v souvislosti s krizí demokracie, možným fungováním celé veřejné sféry společnosti a politiky v nových podmínkách. Jiné uspořádání komunikačních prostorů, než jsme byli zvyklí v období „klasické demokracie“ („nostalgická verze demokracie“), fragmentarizace pozornosti a diskurzu ohrožující veřejnou sféru a tím i plnohodnotnou demokratickou debatu, nebezpečí vzniku „digitálních ghett“, „mentality enklávy“, vítězství médií konfliktu nad médii konsensu, destabilizace sociální komunikace, na druhou stranu rostoucí kulturní rozmanitost sociální komunikace, internet jako klíčové pole provozování politiky – to vše jsou otázky, které s médii dnes velmi úzce souvisí a je třeba je pečlivě studovat. Objevuje se pojem e-demokracie; v souvislosti s ním se autor ptá, jak budou v e-demokracii fungovat rozhodovací procesy a zda tato forma pomůže zlepšit odpovědnost státních orgánů… Zřejmě i proto je název poslední podkapitoly formulován jako otázka: Nová média a nová demokracie?
