Výstava Kniha a závoj byla věnována připomínce jedenácti set let od úmrtí svaté Ludmily. Národní knihovna se tím zapojila do mohutného proudu akcí, které se snažily přiblížit naší hlavní ženskou patronku. Tvůrci výstavy využili potencionálu Národní knihovny, tj. knih uložených v klementinských fondech. Pokusili se podívat na svatou Ludmilu prostřednictvím rukopisů a starých tisků a reflektovat tak vnímání osobnosti svaté Ludmily v průběhu věků na základě studia národního písemného dědictví.

Tato výstava patřila mezi největší akce, které se od počátku milénia v Národní knihovně podařilo uskutečnit. Během týdnů bylo v Galerii Klementina představeno celkem čtrnáct rukopisů a čtyřicet tři starých tisků, z nichž mnohé patřily k tomu nejcennějšímu z klementinských fondů. Pracovní listy určené pro děti doslova mizely pod rukama. Dlouhá fronta před Zrcadlovou kaplí na dalších osmnáct vzácných originálů během prodlouženého víkendu byla srovnatelná snad jen s výstavou Vyšehradského kodexu v roce 2015.

Pojďme se vrátit k počátkům celé výstavy a přiblížit si okolnosti vzniku celé akce. Přípravné práce probíhaly řadu let. Značnou inspirací byly aktivity Spolku Svatá Ludmila 1100 let, se kterým jsem také jako hlavní autorka od samotných prvopočátků spolupracovala. Spolek původně inicioval vznik rozsáhlého týmu autorů z různých institucí, který měl pracovat na přípravě velké národní výstavy. Díky mé spolupráci se Spolkem byly do scénáře včleněny také originály z klementinských sbírek a Národní knihovna měla zaštiťovat část výstavy věnovanou knižní tradici. Archeologové garantovali představení Ludmiliny doby, Pražské arcibiskupství ji vylíčilo jako patronku českého národa, Národní galerie ji představila v obrazech a kolegové z Akademie věd a Univerzity Karlovy se zaměřili na její vědecké zhodnocení. Již během tvorby prvního rámcového scénáře bylo zřejmé, bez kterých originálů se výstava neobejde (zejména breviář z kláštera benediktinek u sv. Jiří s jedním z nejstarších záznamů o sv. Ludmile, Velislavova bible, Latinský fragment Dalimila). Bohužel z důvodu politických a personálních změn se nepodařilo plánovanou velkou akci uskutečnit. Po ukončení společných aktivit došlo k souběžným přípravám dílčích výstav (viz na jaře 2021 výstava Svatá Ludmila – Žena na rozhraní věků uspořádaná Akademií věd ČR, na podzim 2021 výstava Svatá Ludmila – kněžna LIDU MILÁ uspořádaná Pražským arcibiskupstvím).

Na konci roku 2020 jsem se s tehdejší vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků Veronikou Procházkovou rozhodla přenést naši část výstavy do prostor Národní knihovny. Na počátku roku také začal postupně vznikat autorský tým. Já sama jsem zůstala hlavní autorkou výstavy a z původního velkého autorského týmu národní výstavy jsem si oslovila Otu Halamu (Evangelická teologická fakulta), specialistu na husitství a protestantismus. Organizační záležitosti do značné míry převzal nový vedoucí ORST Jan Vojtíšek. Velkého dílu práce se vedle mě ujal David Mach z ORST, který vybral hlavně tisky z našich fondů. Významnou posilou se stal Jakub Izdný (Filozofická fakulta UK), hlavní editor publikace Svatá Ludmila. Na jeho přímé doporučení jsme oslovili prof. Jiřího Mikulce z Akademie věd, který se zaměřil na svatou Ludmilu v období baroka a následné rekatolizace. Pozvali jsme Lenku Panuškovou (Akademie věd ČR) patřící v současnosti k předním odborníkům a odbornicím na problematiku iluminace středověkých rukopisů Již v původních plánech jsem chtěla upozornit na hudební složku a pozvala jsem tedy muzikoložku Janu Vozkovou (Akademie věd ČR). L. Heilandová (ORST) se ujala zejména kramářských písní.

Během jarních měsíců roku 2021 vznikl pevný koncept celé výstavy. A také samotný název Kniha a závoj. Tato tři jednoduchá slova měla symbolicky spojit hlavní představované objekty, tedy knihy, a hlavní symbol její smrti, tedy závoj. Společně jsme se rozhodli rozčlenit výstavu do osmi bloků s tím, že každý blok měl svého garanta z autorského týmu. Kromě prvního bloku na každém pracovalo více autorů. První blok (Ludmilin život) byl ponechán Jakubu Izdnému. Význam tohoto bloku podtrhly také originály (zejména Velislavova bible a iluminovaný Breviář z kláštera benediktinek u sv. Jiří). Garantem druhého bloku (Ludmilin blok) jsem byla já sama, ale na jeho tvorbě spolupracovalo dalších pět autorů. Jeho dominantou byl především drobný breviář VI E 13 z druhé poloviny 12. století z kláštera benediktinek u sv. Jiří, obsahující jedny z nejstarších záznamů o svaté Ludmile, a ilustrovaná inkunábule Pasionálu z roku 1495. V širším autorském uskupení vznikal také třetí blok (Ludmila ve svatováclavské legendě), i když koordinace prací se ujal Jakub Izdný. Tento blok především propojil svatou Ludmilu s jejím vnukem, svatým Václavem. Mezi mnohými originály zmiňuji především Latinský fragment Dalimila a tisk Svaté cesta od Jana Tannera s jedinečnou obrazovou výzdobou. Blok Ludmila jako součást panteonu českých svatých, v pořadí pátý, zasadil světici mezi ostatní patrony (garantem Jiří Mikulec). Dominantami výstavních prostor byly rozměrná univerzitní teze Th 119 z roku 1707 a tištěné Obsequiale z roku 1520. Největší množství exponátů bylo představeno v rámci šestého bloku, Ludmila v dějepisectví, jehož se ujal zejména Jiří Mikulec a jehož cílem bylo představit kněžnu očima význačných českých vědců. Nemohli jsme opomenout takové velikány jako Václava Hájka z Libočan (a jeho Kroniku českou), Josefa Dobrovského (a jeho kritické zpracování Kristiánovy legendy), Bohuslava Balbína (a jeho Epitome historica rerum Bohemicarum) a mnohé jiné. Následující bloky byly již podstatně menší. V bloku Ludmila v kazatelství byla prostřednictvím Oty Halamy představena světice v kazatelské literatuře. Hudební blok (Ludmila a hudba) doslova rozezněl výstavní prostory, a to nejen na fóliích rukopisů (nejtěžší originál výstavy Malostranský graduál) a tisků (Adam Michna z Otradovic Muzika česká), ale také prostřednictvím reprodukované hudby, kterou vybrali kolegové z Hudebního oddělení (Schola Gregoriana Pragensis a Adam Michna z Otradovic). Výstavu uzavíral blok Ludmila jako přímluvkyně, který líčil Ludmilu jako objekt modliteb. Vyobrazení Ludmily v tisku Hortulu animae se stalo jedním z ikonických obrazů výstavy. Souběžně restaurátorské oddělení pracovalo na přípravě úctyhodného množství exponátů. Bohužel nakonec jsme některé díky špatnému fyzickému stavu představit nemohli (například rukopis Pasionálu z roku 1395 nebo opis děl Mistra Jana Husa).

Od léta se zintenzivnily práce na grafické podobě celé výstavy. Grafička Tereza Eliášová vtiskla výstavě nádhernou a nadějeplnou kombinaci modré a žluté barvy a zároveň vytvořila originální plakát, na němž je brutální scéna Uškrcení svaté Ludmily utlumena poněkud naivním výjevem téhož z drobného rukopisu z druhé poloviny 14. století. Zároveň se začalo pracovat na pracovních listech pro děti, které jsem nakonec vytvořila spolu s Veronikou Rákocy a Terezou Eliášovou.

Během podzimních měsíců byly zintenzivněny všechny práce. Do akcí se zapojila nová ředitelka Odboru komunikace Národní knihovny Martina Košanová, která připravila úspěšnou kampaň na sociálních sítích. Současně zkoordinovala práce na plánovaných doprovodných akcí. Některé se nakonec nepodařilo uskutečnit (jako například koncerty nebo čtení z Kristiánovy legendy, hra pro děti), některé v pozměněné podobě ano (pracovní listy pro děti, virtuální výstava) a některé byly novátorskými nápady paní ředitelky (propagační předměty, velkolepý závoj na fasádě Klementina a mnohé jiné).

13. prosince jsme nevěřili, že se podařilo první fázi výstavy v Galerii Klementinum opravdu uskutečnit. Covidová situace mě sice od samotných počátků nutila pracovat se třemi verzemi. To, že se podařilo otevřít a uskutečnit výstavu v plné verzi, tj. se všemi originály v Galerii ve dnech 13. prosince 2021 až 30. ledna 2022 a v Zrcadlové kapli ve dnech 14. až 16. ledna 2022, považuji dodnes za malý zázrak.

Druhým zázrakem pro mě bylo to, že díky spolupráci s Michaelem Lužným a Annou Pokornou z referátu Manuscriptoria a firmou AiP Beroun se v rekordním čase jednoho týdne podařilo překlopit celou fyzickou výstavu do virtuálního prostoru (https://beta.manuscriptorium.com/virtualni-vystava-kniha-a-zavoj/). Obě výstavy, fyzická i virtuální tak byly zpřístupněny ve stejný den.

Vrcholným okamžikem bylo vystavení osmnácti nejvzácnějších originálů v Zrcadlové kapli ve dnech 14. až 16. ledna. Velká mediální kampaň zprostředkovala skrze všechny významné televizní a rozhlasové stanice a významné noviny a deníky informace o výstavě. Největší zájem novinářů přirozeně upoutala čtveřice rukopisů (Velislavova bible, Latinský fragment Dalimila, Malostranský graduál a breviář s nejstarším záznamem). Ještě v pátek ráno jsme spolu s generálním ředitelem Tomášem Foltýnem prorokovali, že překročí-li návštěvnost hranici dvanácti set lidí, bude to velký úspěch. Konečné číslo návštěvníků se zastavilo zhruba u dvou tisíc.

Výstava měla obrovský úspěch, zejména s ohledem na nepříznivou epidemiologickou situaci a vzbudila zájem značného počtu návštěvníků. Razítko s vyobrazením světice v Galerii bylo vedle kliky u dveří jedním z nejvytíženějších předmětů. Některé neuskutečněné akce sice mrzí (třeba vernisáž nebo hra pro děti), celkový dobrý dojem zůstává.

Výstava nadále pokračuje ve virtuálním prostoru. Brzy také zpracujeme anglickou verzi tak, aby se o svaté Ludmile dozvědělo i mezinárodní publikum. Pod dojmem současných událostí se ukazuje, že posilování národních tradic je pro naši přítomnost a budoucnost nezbytné.

Tento rok bude také rokem stejnojmenné publikace Kniha a závoj. Na její tvorbě pracuje ten samý autorský tým, bohužel již bez Jany Vozkové. Krátké texty na panelech jsou jednotlivými autory přepracovány a rozšiřovány. Mnohé texty budou zcela nové a přinesou řadu dosud neznámých informací. Formou krátkých katalogových záznamů budou představeny jednotlivé originály a každý bude mít svou doprovodnou fotku.

Vlastně ani tímto rokem veškeré akce nekončí. Pomalu, ale jistě vyhlížíme k roku 2025, ve kterém si budeme připomínat tisíc sto let od translace (tedy přenesení těla) sv. Ludmily. Co tento rok přinese pro Národní knihovnu, ještě nevíme. Ale už teď víme, že rukopisy a tisky z klementinských fondů budou do případných akcí určitě zapojeny. Spolu s námi.

15. ročník této tradiční konference tentokrát konané v online prostředí zahájila ředitelka Moravskoslezské vědecké knihovny PhDr. Libuše Foberová, Ph.D. Ve svém příspěvku pochválila (i my chválíme) vedoucí konference Mgr. Michaelu Mrázovou a její tým za výbornou organizaci této online konference. Představila subjekty podílející se na organizaci konference tj. Moravskoslezskou knihovnu v Ostravě, Katedru bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědné fakulty Slezské Univerzity v Opavě, Sdružení univerzitních knihoven a Sdružení knihovníků a informačních pracovníků pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj. Dle jejích slov by konference měla být zaměřena na tři oblasti: knihovny jako komunitní a vzdělávací centra, Smart knihovny, trendy, jejichž poznáním se pokouší knihovna změnit.

Dále promluvil Mgr. Martin Tichý, Ph.D. zástupce vedoucího Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SLU v Opavě, který vzpomněl například první ročník této konference konaný v roce 2004. Nakonec hovořil doc. PhDr. Richard Papík, Ph. D., který  nejen shrnul celou oblast knihovnictví a přínosy tohoto oboru, ale současně i provázel dopoledním blokem přednášek.

První příspěvek měla PhDr. Marcela Katuščáková, PhD. vyučující na Univerzitě Komenského v Bratislavě, na fakultě sociálních a ekonomických věd, která se zajímá  o problematiku znalostního managementu propojeného na problematiku LBD (Literature-based discovery) – objevování nových znalostí v databázích lékařských článků.

Ve svém příspěvku nás informovala o změnách v prostředí vědy. Mluvila o „oddělených ostrovech poznání“. Zmínila také profesora Don R. Swansona (1924-2012), který koncem 80. let 20. století upozornil na množinu vědeckých poznatků, které jsou rozptýleny ve velkém množství vědeckých časopisů čekajících na smysluplné propojení.  Rozhodl se tedy rozšířit možnosti informačního průzkumu o objevení implicitních vztahů v rámci fragmentu poznání. Autorka příspěvku toto demonstrovala na případu Swansonova přítele, který měl Raynaudův syndrom a dr. Swanson slyšel, že tento syndrom se dá léčit pomocí rybího tuku. Prof. Swanson tedy vztah syndromu a rybího tuku, který by měl být popsán v odborné literatuře, začal zkoumat. V tehdejší době vše ručně bez pomocí počítačů. V současnosti je možné zjednodušit aplikaci náročné metody LBD pomocí nových informačních technologií. To může pomoci jak informačním pracovníkům, tak pracovníkům výzkumným. Největší pozornost je věnována použití metody LBD v biomedicíně, ale implementace této metody se jeví možná i v dalších oborech.

Druhou přednášející byla Mgr. Pavlína Tassanyi, vedoucí Oddělení vzdělávání, vědy, výzkumu, vývoje a digitalizace,  která shrnula současný stav stavby Černé kostky a přednesla harmonogram plánované realizace.  Přestavila 3D model budoucí knihovny, kde nechybí nahrávací studio, roboti, nejmodernější technologie, zařazení maker space dílny a herny virtuální reality apod. Popsala vnější a  vnitřní dispozice stavby. Uvedla například, že Černá kostka by měla být chytrou a zelenou budovou.  Příspěvek nám ukázal, jak nesnadné je plánovat technologii a služby budoucnosti v dlouhodobém horizontu. Současně popisuje činnost a úkoly vyplývající z činnosti týmu MVKOS, jenž se zabývá přípravou podkladů a návrhů souvisejících se stavbou.

Při seznámení se s organizátory konference, tj. Moravskoslezskou vědeckou knihovnou v Ostravě, kterou pochválil za vzornou organizaci, dále se spoluorganizátory Slezskou univerzitou v Opavě a Svazem knihovníků a informačních pracovníků, se doc. Papík zmínil o roli knihovnických časopisů z hlediska rozvoje vědy. Zmínil se o časopise Ikaros (následující přednášející je jeho šéfredaktorem), Duha, Čtenář, Knihovna plus a ITlib.

Závěrečný příspěvek dopoledního bloku měl PhDr. Pavel Farkas, ve kterém představoval knihovnu jako součást chytrých měst. V tomto příspěvku se objevovala slova jako user experience, práce s informacemi, informace ve veřejném prostoru, „jazyk města“, design informace, wayfinding, sémiotické vnímání informací….. Dále se věnoval popisu znaků, jaké vykazuje budova knihovny.  Zdůraznil hodnotu informace, jak je důležitá pro navigaci nejen v prostoru města, ale i  v knihovně samotné. Uživatelé se nám nebudou ztrácet. Ve svém příspěvku se zamýšlí nad hodnotami veřejných budov – knihoven, jako součást moderních měst. Dále, zda má použitelnost či uživatelský prožitek místo v architektuře knihoven a jakou roli mají knihovny ve společnosti plnit? Jelikož autor hodně cestuje,  prezentace byla doplněna množstvím obrazového materiálu.

Odpolední blok byl vyplněn panelovou diskusí k tématu (nejen) národních knihoven z pohledu jejich postavení, poslání a klíčových úkolů. Diskutovali: Mgr. Pavla Rygelová, Mgr. Tomáš Foltýn, Ing. Josef Dzivák, prof. PhDr. Dušan Katuščák, PhD. Panel diskutujících vedla Mgr. Michaela Dombrovská, Ph.D. Diskutovalo se o roli Národní knihovny ve společnosti, digitalizaci, zpřístupnění děl, občanské vědě (zvláště na Slovensku), oblasti spolupráce národních a univerzitních knihoven, roli národních knihoven a Národní knihovny, role univerzitních knihoven v České republice a na Slovensku, věda a výzkum v Národní knihovně, která by měla být vůdčí, dále role oborových časopisů (založit či transformovat stávající časopisy na jeden vědecký časopis), problematika open access v českém i slovenském prostředí, zpřístupnění vědeckých článků a dat, financování lokálních i mezinárodních projektů, problematika autorského zákona a mnohé jiné.

Rozhovor s paní Soňou Plhákovou vedla PhDr. Anna Machová.

Měla jsem příležitost zúčastnit se několika seminářů s knihovníky, které jste pro knihovníky vedla v rámci projektu zaměřeného na výzkum profesního vyhoření v knihovnách. Z těchto našich setkání si pamatuji, že jste se doposud pracovně věnovala spíš firemní oblasti, problematice personálního managementu, řešení krizových situací, můžete prosím stručně popsat, jakých konkrétních témat se tato práce týkala?

Původně jsem přišla z firemního prostředí. 10 let jsem pracovala v nadnárodní energetické korporaci Dalkia (dnes Veolia), kde jsem měla na starosti interní komunikaci a zastupovala jsem tiskového mluvčího. Když si představíte, že firma měla v té době až 3000 zaměstnanců, tak je zřejmé, že komunikace neprobíhala vždy úplně hladce. Byla jsem tedy poměrně trénovaná v oblasti komunikace, vyjednávání i řešení konfliktů a tyto dovednosti jsem pak využila ve své vlastní firmě. Zpočátku jsem spolupracovala především s malými a středními firmami. Později jsem spolu se studiem psychologie přidala i spolupráci s rozpočtovými organizacemi, jako byl azylový dům nebo domov pro seniory, a terapeutickou práci s individuálními klienty. Ve všech těchto oblastech moje práce začínala podobně – řešením konfliktů – těch vnitřních nebo na pracovišti mezi zaměstnanci či klienty. Teprve po vyřešení konfliktů přicházela i ta hezčí práce, jako je pracovní diagnostika, koučování, vzdělávání a rozvoj zaměstnanců. V čem jsem se asi od počátku od svých kolegů odlišovala, bylo, že jsem hluboce přesvědčena, že vleklé konflikty na pracovišti nevznikají jen proto, že by lidé nebyli zdatní v komunikaci, ale protože takoví lidé nebo jejich nadřízení nejsou spokojeni na svém pracovním místě. Zkrátka, že se osobnostní profil zaměstnance nepotkává s pracovní pozicí. V řadě případů ale chyběly i ty komunikační dovednosti, takže jsem začala vést i vzdělávací semináře.

Jak jste „přišla“ k tématu vyhoření a konkrétně k vyhoření ve spojitosti s knihovníky?

Někdy v roce 2013 jsem v rámci jednoho vzdělávacího projektu přednášela právě komunikaci, asertivitu a práci se stresem pro skupinu kulturních pracovníků, mezi nimiž byli i knihovníci. Vždycky jsem se snažila do svých seminářů vnášet praktické techniky, připravovala jsem případové studie odpozorované z praxe a v rámci stress managementu jsem vnášela do výuky prvky celostního přístupu k člověku. Asi tato kombinace zaujala knihovnice ze Studijní a vědecké knihovny v Ostravě a nabídly mi možnost přednášet pro knihovníky. Od komunikace jsme se posunuli ke konfliktům, a to už mělo blízko k syndromu vyhoření, který se v té době vynořil jako aktuální téma při dlouhodobé práci se čtenáři. V té době jsem už rozběhla také svou privátní psychologickou praxi a začali se objevovat klienti, kteří mluvili o „vyhoření“ při práci s pacienty, studenty, klienty.

Setkala jste se takto pracovně poprvé s oblastí tzv. veřejného, tedy nefiremního sektoru?

Ne, už od roku 2011 jsem spolupracovala se sociálními pracovníky azylového domu, kteří byli ohrožení syndrom vyhoření. Práce v azylovém domě s jeho klienty je psychicky velmi náročná – potkáváte se s nejrůznějšími osudy lidí, kteří v životě zakusili hodně násilí, šikany, vyloučení, opovržení. Také se hodně angažujete v pomoci těmto klientům a jejich dětem, ale výsledky nebývají často podle vašich očekávání – spíše si tyto rodiny chvíli odpočinou, naberou dech a jdou dál. Sociální pracovnice postupně od nadšené angažovanosti docházely až do bodu pocitu zmaru, „kdy nic nemá smysl pro klienty dělat“. Začaly vykazovat projevy syndromu vyhoření – byly apatické, někdy až necitlivé, mívaly poruchy spánku apod. Ale některé rodiny se „povedly“, podařilo se zastavit zadlužování, stabilizovat je v práci, poléčit traumata, která si nesly např. z domácího násilí. A to dávalo sociální práci smysl. Nejlepší prevencí před vyhořením je nemít na začátku, při práci s novým klientem, žádná očekávání, nabídnout možnosti a čekat, kde se klient chytí, a předvídat, že několikrát „zrelapsuje“ do starých modelů (bude znovu lhát, krást, podvádět, smlouvat, nechá se využívat atd.). Někteří se ale chytí nabídnuté šance a svůj život změní.

Pokud se Vaše práce pro firmy týkala také problému vyhoření, můžete provést srovnání, s čím se potýkají zaměstnanci ve firmách a v knihovnách?

Ve firemním prostředí vnímám mnohem více jako zdroj vyhoření tlak na výkon, a s tím spojené nároky intelektového rázu na rychlost – musíte rychle reagovat na e-maily, rychle se zorientovat v prioritách, rychle reagovat na přání vnitřního nebo vnějšího klienta. Pokud nemáte dobrý „time management“ (sebeřízení v čase), jste vnímáni jako méně schopní. Tyto tendence samozřejmě můžete najít i v knihovnách např. v přímých službách, ale takový tlak na rychlost tu přece jen není. Co se naopak v knihovnách ukázalo jako poměrně výrazný zdroj vyhoření, je chybějící dovednosti knihovních manažerů v podávání zpětné vazby a obecně nižší úroveň manažerských kompetencí. Ve výzkumu, ale i poradenské praxi se potkávám velmi často s tím, že v knihovnách nejsou zadávány úkoly podle metody SMART: srozumitelně, s měřitelným výsledkem, s akceptací motivace (neboli proč se má daný úkol dělat), s jasně definovanou odpovědností za úkol, se zajištěním spolupráce dalších kolegů a exaktně daným termínem. Knihovníci jsou frustrováni, že se místo plnění úkolů „trefují“ do přání nadřízeného a ten jim v lepším případě úkol sice zadá, ale neposkytne ani primární zpětnou vazbu, zda byl úkol splněn dobře či špatně. Chvíli to vydržíte, ale když v takovém prostředí pracujete týdny, měsíce, roky… – nakonec to vzdáte, protože nevíte, co je vlastně správně. Dopad? Obvykle se takový dlouhodobý stres projeví na fyzickém zdraví, protože permanentní napětí snižuje obranyschopnost vašeho organismu.

Je něco, co byste nazvala charakteristickým rysem knihovníků? Jací jsou knihovníci, co je trápí?

Knihovníci jsou velmi vzdělaní a rádi se učí. Musím říct, že je s vámi radost pracovat. Když otázku vztáhnu blíže k výzkumu syndromu vyhoření, pak musím dodat, že je mezi knihovníky statisticky významná skupina introvertních analytiků. Pokud takový člověk musí pracovat např. ve službách, pak přemíra sociálních kontaktů spolu s dotazy spíše praktického než odborného rázu mohou způsobit senzorické přetížení a následné fyzické obtíže. Situace se ale mění k lepšímu. Občas mne spolupracující knihovny přizvou k výběrovým řízením a vnímám, že už se při výběru knihovníků do služeb přihlíží také k nastavení osobnosti zaměstnance, aby mu komunikace s návštěvníky byla příjemná, popřípadě aby byl schopen také prezentovat a vést odborné lekce.
Jak už jsem zmínila výše – výzkum ukázal, že knihovníci jsou sice velmi vzdělaní po odborné stránce, ale v oblasti manažerských a komunikačních dovedností mají proti firemním zaměstnancům opravdu co dohánět. Ukázal to i náš výzkum syndromu vyhoření, když jsme se dotazovali na úroveň vztahů na pracovišti. Je velmi znát, když některý ze zaměstnanců knihovny projde firemní zkušeností – obvykle ve firmě prochází pravidelným školením komunikačních a manažerských dovedností, které úzce souvisí s pro-klientským chováním a firemní politikou orientovanou na zákazníka. Mám radost, že se na národní úrovni už rozběhly aktivity typu „manažerských akademií“ i v knihovnách. Vzdělávání v této oblasti není samozřejmě samospasitelné, ale mít dobrý základ je nesporně výhoda, pak už záleží na jednotlivých knihovnících, jak tyto zkušenosti přetaví do dovedností, které jim umožní lépe zvládat změny, které se dějí v dnešním moderním světě.

Překvapilo Vás na knihovnících něco?

V rámci realizovaného výzkumu mne překvapily dvě věci:
Velmi mne překvapilo, jak silný vliv má na „vyhoření“ prostředí, ve kterém se knihovníci pohybují. Pocit nesvobody ve smyslu nemožnosti ovlivnit prostředí, v němž knihovníci pracují, je překvapivě silný zdroj vyhoření. Při vyhodnocování komentářů respondentů výzkumu jsem se doslova musela „probrodit“ tekoucími či nefunkčními toaletami, procházet kolem vlhkých zdí historických budov nebo snášet vedro v prosklených moderních budovách, či naopak omrzat pod klimatizací, kterou nelze regulovat. Každý knihovník má smysly jinak citlivé a dva lidé se spolu neshodnou; k tomu si přidejte fakt, že pokud chcete vykonávat svou práci knihovníka, tak si prostředí knihovny nemůžete zvolit – je to dáno budovou, v níž se knihovna nachází. Může vám to připadat banální a také můžete namítnout, že lidé třeba v chemické továrně také zrovna asi nad prostředím nejásají, ale oni jsou za toto nepřátelské prostředí dobře zaplaceni a mohou obdobnou práci dělat i jinde. Knihovníci nikoliv, obvykle je ve městě jen jedna knihovna, takže nemají na výběr. Myslím, že do budoucna se tady otevírá velké pole pro změny, aby prostředí pro práci bylo z hlediska dlouhodobé udržitelnosti zdravé a ergonomické a knihovníci v něm nalézali i takové příjemnosti jako relaxační zóny, kuchyňky, ergonomický nábytek či oddělené toalety.

Druhá věc, která mne u knihovníků překvapila, bylo to, jak vyhoření úzce souvisí s generací knihovníků, kteří jsou dnes ve věku 40–60 let. Tato věková skupina knihovníků tvořila 60 % respondentů výzkumu, a tak se na výsledky výzkumu musíte dívat také optikou této generace zaměstnanců. Asi nejvíce se to projevilo v oblasti dopadu vyhoření na fyzické tělo. Ukazuje se, že tato generace zaměstnanců ve věku 40+ je generací zaměstnanců, kteří si ještě nenavykli o své tělo pečovat, přestože po 40. roce věku se snižuje jeho regenerační schopnost. Tito knihovníci v průměru spí méně než osm hodin denně, aktivně se nevěnují žádné fyzické aktivitě a v péči o fyzické tělo převažují spíše její pasivní formy, jako je třeba masáž. Generace 40+ je generací, která zažila velké množství nejrůznější trendů ve stravování a zásady zdravého stravování si teprve osvojuje. Musíme si uvědomit, že tato generace knihovníků je první, která musela řešit fyzické i smyslové obtíže plynoucí z mnohahodinové práce u počítačů, přítomnost přístrojů, narůstající hluk z dopravy. Ve firemním prostředí je znát, že tam už zaměstnavatelé pochopili, jak je důležité tuto generaci na vrcholu pracovních dovedností podpořit např. formou zaměstnaneckých benefitů v podobě pravidelného cvičení na pracovišti, dostupného zdravého stravování v podobě fresh bister anebo řízené relaxace po skončení pracovní doby.

Vnímáte nějakou výraznou odlišnost knihovníků a jiných kategorií zaměstnanců?

Už jsem zmiňovala, že knihovníci patří mezi vzdělanou skupinu zaměstnanců, které je radost dále vzdělávat, mají rádi informace. Tady vnímám také určité riziko do budoucna, protože s rostoucími nároky na informace a používání nejrůznějších informačních technologií roste i senzorická přetíženost při práci s informacemi. Velmi oceňuji knihovny, které už na toto zareagovaly a jejichž manažeři svým zaměstnancům kombinují úvazky z různých pracovních pozic – mohou být tedy částečně ve službách, pak částečně pracovat v katalogizaci nebo jako organizátoři akcí či mít na starosti komunikaci na Instagramu. Zaměstnanci nejsou jednosměrně přetěžováni, a navíc si udržují přehled i v ostatních oblastech. Tento přístup sice klade větší nárok na organizaci, ale také podporuje odpovědnost jednotlivých knihovníků za svěřené úkoly. Knihovníci mají mnohem větší pocit smysluplnosti své práce, mají větší svobodu v tom, jak si zorganizují svůj čas, a prožívají mnohem větší pocit sounáležitosti s organizací. To všechno jsou ochranné faktory chránící lidi dlouhodobě před vyhořením.

Závěrečná zpráva z výzkumu již byla publikována ⁴, stejně jako několik článků o výsledcích průzkumu ⁵. Chtěla byste nyní, po uplynutí několika měsíců, ještě něco dodat nad rámec této zprávy?

Výzkum jsme realizovali před začátkem pandemie. Určitě by mne velmi zajímalo, jak se na syndromu vyhoření projevila, před několika měsíci naprosto nemyslitelná, práce v režimu home office. Velkým tempem také pokračuje digitalizace zdrojů a vynořují se problémy s nedostatečnou kapacitou pro ukládání dat. Jak se knihovníci vyrovnávají s těmito i dalšími výzvami doby, která přináší tlak na kvalitní, přesné a ověřené informace? Jak se knihovníci v městských knihovnách vyrovnávají s tím, že by se v budoucnu knihovny měly stát vzdělávacími a komunitními centry? Jak se všechny tyto a další podněty „propíšou“ do duševního zdraví knihovníků? Zajímalo by mne, jak by dopadl srovnávací výzkum třeba za pět let. Osobně vkládám naděje do změn, které sledují právě dlouhodobou udržitelnost nejen životního prostředí, ale i duševního zdraví zaměstnanců. Držím knihovníkům palce a připomínám jednu z největších předností práce knihovníka, kterou výzkum syndromu vyhoření ukázal, a tou je, že knihovníci ve své práci vidí smysl a práce je baví. To je něco, co Vám zaměstnanci z jiných odvětví mohou závidět a co činí knihovnu stále přitažlivou z pohledu zájmu o práci v ní.

Poznámky

1 Společným postupem sociálních partnerů k přípravě na změny v důchodovém systému. Dostupné z: https://old.skipcr.cz/akce-a-projekty/projekty-nabidky-sluzby/projekt-esf-201espolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-priprave-na-zmeny-v-duchodovem-systemu201c

2 PILLEROVÁ, Vladana a Dana SMETANOVÁ. Prodlužování aktivního pracovního života – hrozby, překážky a jejich možná řešení v knihovnách. Knihovna: knihovnická revue, 2019, 30(1),101–113, ISSN 1801-3252. Dostupné také z: https://knihovnarevue.nkp.cz/archiv/2019-1/knihovny-a-informace/prodluzovani-aktivniho-pracovniho-zivota-2013-hrozby-prekazky-a-jejich-mozna-reseni-v-knihovnach.

3 Společným postupem sociálních partnerů k řešení klíčových témat v odvětvích. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/projekty/spolecnym-postupem-socialnich-partneru-k-reseni-klicovych-temat-v-odvetvich

4 PILLEROVÁ, Vladana a Soňa PLHÁKOVÁ. Syndrom profesního vyhoření u pracovníků knihoven: výsledky průzkumu. Bulletin SKIP, 2021, 30(2). Dostupné z: https://bulletinskip.osvobozena-knihovna.cz/vsechna-cisla/prohlizet-cisla/2021-rocnik-30-cislo-2/syndrom-profesniho-vyhoreni-u-pracovniku

5 PILLEROVÁ, Vladana. Syndrom profesního vyhoření u pracovníků knihoven. U nás: knihovnicko-informační zpravodaj Královéhradeckého kraje, 2021, 31(2), s. 36–37. ISSN 0862-9366. Dostupné z: https://www.svkhk.cz/SVKHK/u-nas-pdf_archiv/20210218.pdf.

Nové technologie probouzejí zájem o historii a vzdělávání i zvyšují tržby

Abyste se mohli naplno ponořit do virtuálního, tj. uměle vytvořeného, světa a mohli se v něm svobodně pohybovat, budete potřebovat speciální brýle, headset či ovladače rukou. V případě tzv. rozšířené reality (z anglického augmented reality) jde spíše o obraz okolní reality obohacený o počítačem vytvořené prvky, jimiž mohou být např. létající drak, virtuální nábytek nebo mluvící historické postavy. Druhá technologie – tzv. virtuální realita – funguje i s pomocí smartphonu.

Virtuální a rozšířená realita, případně jejich kombinace, již několik let pomáhají interaktivně a efektivně prezentovat a prodávat produkty/služby, ale také upoutat pozornost a vzdělávat návštěvníky všech generací, kteří míří do historických památek, muzeí, galerií či knihoven. Ve firmách a závodech virtuální a rozšířená realita prokazatelně zefektivňují trénink pracovníků, kasteláni či provozovatelé muzeí a podobných institucí si zase pochvalují zvýšení popularity expozic, návštěvnosti a v důsledku toho i tržeb z prodaných vstupenek.

Dinosauři i románové postavy mohou ožít i ve vaší knihovně

Právě moderní knihovna – jako prostor pro čerpání informací i jitření fantazie – je dalším místem jako stvořeným pro využití těchto technologií. V USA o tom vědí své (nejen) dětští návštěvníci knihovny, pro něž zde připravili expozici o dinosaurech s rozšířenou realitou. Stegosaury, tyranosaury a další pravěké (po)tvory si zde můžete zobrazit v jejich realistických rozměrech, v 3D a „v akci“, jak ukazuje toto video.

Výhodou virtuální a rozšířené reality je naprostá svoboda a flexibilita, neboť na rozdíl od klasických exponátů lze naprogramovat prakticky cokoli. V případě knihoven je možné připravit tematickou expozici, kde s pomocí tabletu, brýlí či virtuálního kiosku „ožijí“ např. románové či historické postavy, orgány lidského těla, exotická fauna a flora. Pro dosažení maximálního vzdělávacího efektu a přínosu se animace provazují s příslušnými encyklopediemi a knihami, čímž se zvyšuje chuť a motivace čtenářů se do studia pořádně „zakousnout“.

Společnost Tasty Air připravila virtuální prohlídky významných českých památek

Studio Tasty Air zpracovalo již několik úspěšných projektů s využitím virtuální a rozšířené reality pro různorodé klienty, z nichž jmenujme např. Turistické informační centrum Brno, Zborovský hrad, klášterní kostel v Kadani či Muzeum umění Olomouc.

Právě projekt pro posledně jmenovanou instituci – „S virtuální realitou na prohlídku Olomouce ve 12. století“ – byl na loňské konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2021 zařazen mezi nejlépe hodnocené příspěvky. Společně s Mgr. Miroslavem Kindlem, PhD., vedoucím odboru starého umění v Muzeu umění Olomouc, studio připravilo autentickou prohlídku Paláce biskupa Jindřicha Zdíka na Václavském náměstí v Olomouci v jeho virtuálně rekonstruované podobě z 12. století. S pomocí 3D brýlí a interaktivních kiosků si tak návštěvníci mohou do detailu vychutnat skvosty této unikátní románské památky.

Závěr

Virtuální a rozšířená realita mají značný potenciál obohatit zážitky z prohlídky knihoven a dalších kulturních institucí. Jejich skutečný přínos spočívá nikoli v samotném vizuálním efektu, nýbrž v oslovení všech generací návštěvníků a stimulaci či prohloubení zájmu o témata z různých oborů včetně historie, zeměpisu, biologie a dalších.

Studio Tasty Air je připraveno zájemce o práci s virtuální nebo rozšířenou realitou bezpečně provést všemi fázemi navrhování a realizace připravovaných projektů.

Památník národního písemnictví (PNP) se nachází v několika budovách, a to v budově Muzea literatury, v letohrádku Hvězda, zámečku Petrkov, Císařské kuchyni v oboře Hvězda, Malé vile a Centrálním depozitáři v Litoměřicích.

PNP byl založen v r. 1952, jako jedno z oddělení byla zřízena odborná knihovna. V počátcích budování bylo sídlo PNP ve Strahovském klášteře, a tudíž pro knihovnu to znamenalo správu Strahovské knihovny. Knihovníci v té době pracovali také se svozy ze zrušených klášterních knihoven. Významné akvizice z tohoto období pocházejí ze zrušených nakladatelství (např. J. R. Vilímka).

Knihovna Památníku národního písemnictví je specializovanou muzejní knihovnou, která se musí řídit dvojí legislativou, a tou je knihovní zákon 257/2001 Sb. a muzejní legislativa. Například každá publikace pořízená do fondu je publikací sbírkovou. Knihovna získává, zpracovává, uchovává a zpřístupňuje tištěné dokumenty k vývoji české literatury a knižní kultury od konce 18. století až do současnosti. Je přístupná badatelům i široké veřejnosti. Zároveň je veřejnou knihovnou v síti knihoven (dle slov paní průvodkyně je to knihovna muzejní, nikoli knihovna muzeální).

Jádro knihovny tvoří osobní knihovny osobností, nakladatelů apod. V současnosti knihovna čítá 250 000 knih, dvě knihovní podsbírky (více se můžete dočíst zde: https://www.muzeumliteratury.cz/o-knihovne) byly zapsány do Centrální evidence sbírek (CES).

Další zajímavostí je například rozsáhlá Karáskova sbírka (básník, bibliofil a sběratel Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951), https://karasek.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/historie-galerie-jiriho-karaska#/), která byla od roku 1925 umístěna v Tyršově domě a po úmrtí svého původce se dostala do fondu knihovny Památníku národního písemnictví. Sbírka obsahuje jak předměty muzejní, tak vzácné knihy a dle darovací listiny je nedělitelná.

Na současném stavu knihovního fondu se odrazily legislativní změny po roce 1989. Knihovna například ztratila právo povinného výtisku a historické knižní fondy se ztenčily v důsledku uplatnění restitučních nároků původních majitelů.

V současnosti je tato zajímavá knihovna členem SDRUK, SKIP a AMG, spolupracuje se Souborným katalogem NK ČR i s pracovištěm národních autorit. Fond je půjčován v režimu prezenčních výpůjček, ale funguje zde i služba MVS, která umožňuje půjčit exempláře například na výstavu.

V knihovně v současnosti pracuje 15 zaměstnanců. Instituce se též podílí na digitalizaci (například je zdigitalizována knihovna V. Holana). Do digitalizace se mohli kolegové zapojit díky Národnímu plánu obnovy. Digitalizují se osobní knihovny, například již zmíněného V. Holana, a to z důvodu jedinečných vpisků do knih, poznámek, které dokreslují život a tvorbu spisovatelů.

Na závěr jsme si mohli prohlédnou Muzeum literatury, kde je v současnosti k vidění výstava Rainer Maria Rilke a české země či stálá expozice české literatury 19. a 20. století. Určitě stojí za vidění!

Fotografie z exkurze do knihovny Památníku národního písemnictví a Muzea literatury (archiv autorky).

Použité zdroje:

https://www.muzeumliteratury.cz/knihovna

Konference Knihovny.digital – Na cestě k digitálním službám ve středu 18. 2. 2026 v Městské knihovně v Praze byla ohlédnutím za dvěma roky aktivního úsilí knihoven o osvojení si tématu digitální gramotnosti. Představeny byly projekty, na jejichž realizaci se aktuálně pracuje, a spolu s nimi výhled na následující roky.

Konferenci uspořádala Městská knihovna v Praze ve spolupráci s Nadací OSF¹ (Open Society Foundation – Nadace otevřené společnosti), která je dlouhodobým partnerem při rozvíjení digitální gramotnosti v knihovnách a v minulosti podpořila mnohé z prezentovaných projektů.

„V Nadaci OSF věříme, že tím bezpečným místem, kde leží řešení digitálního vyloučení, jsou knihovny. Knihovníci patří k nejdůvěryhodnějším profesím v zemi – důvěřuje jim 94 % lidí. V Česku máme 5 300 knihoven, v každém koutě republiky. Jsou profesionální, propojené a hluboce zakořeněné v místních komunitách. O knížkách už to dávno není. Lidé do knihoven chodí pracovat, učit se nové věci, diskutovat, vyhledávat důvěryhodné zdroje nebo relaxovat. Pro mnohé komunity jsou to centrální a bezpečná místa. V nadaci máme dosah do 800 knihoven a poslední roky systematicky podporujeme knihovníky jako lídry digitalizace. V době polarizace, dezinformací a strachu je to přesně ten typ leadershipu, který společnost potřebuje,” věří Martina Břeňová, ředitelka Nadace OSF.

Plný sál Ústřední knihovny uvítal mimo jiné videozdravicí europoslanec Luděk Niedermayer a předseda Sdružení knihoven Tomáš Řehák. Slovo dostali i předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků Roman Hájek, výkonná ředitelka Nadace OSF Martina Břeňová nebo náměstkyně generálního ředitele Národní knihovny ČR Lenka Maixnerová. Spojovacím článkem všech proslovů byl apel na knihovny, aby s tématem dále pracovaly a posílily tak svoji roli v oblasti překlenování digitálních propastí ve společnosti.

„Dnešní konference není jenom završením etapy, kterou máme za sebou, ale zároveň je začátkem etapy nové, která se musí zaměřit na to, aby jako knihovny chtěly a uměly lidem pomáhat žít v digitálním světě,” vzkázal diváctvu Tomáš Řehák, předseda Sdružení knihoven a ředitel Městské knihovny v Praze.

První tematický blok nazvaný příhodně Digitální kompas byl zaměřený na strategie a směřování knihoven v oblasti digitální problematiky. Vystoupili Zuzana Ujhelyiová z Digitální a informační agentury, Michaela Mrázová a Dominika Pavčík Borbélyová z Knihovnického institutu a Michal Fojtík z Ministerstva kultury ČR.

„Naším cílem je, aby občan věděl, co si může zařídit online, jak si to může zařídit online, jaké jsou výhody toho, že si to může zařídit online a jak to udělat bezpečně,” popsala Zuzana Ujhelyiová z Digitální a informační agentury účel materiálů a metodik připravených pro veřejnost a vzdělavatele na platformě eAkademie.

Druhý blok, Digitální praxe, přinesl inspiraci z terénu. Zkušenosti se vzděláváním v oblasti digitálních služeb státu a s realizací akcí zaměřených na rozvoj digitální gramotnosti sdílely zástupkyně menších i větších knihoven. Od Obecní knihovny Doubravčice přes Městskou knihovnu Frenštát pod Radhoštěm a Masarykovu veřejnou knihovnu Vsetín po Krajskou knihovnu Františka Bartoše ve Zlíně.

"Ve Zlíně věříme, že knihovna není budova, ale služba. Věříme, že naši čtenáři mohou být odkudkoli, když nás potřebují, jsme tady pro všechny. Věříme, že plnohodnotný čtenář vůbec nepotřebuje mít průkazku. Knihovník a čtenář se nemusejí vždy potkat tváří tvář, i když je to hezké. [...] Věříme, že většina lidí je dobrá a důvěryhodná a jsou schopni zvládnout digitální služby státu a že knihovníci to zvládnou také,” řekla ve své prezentaci Libuše Pavlicová, vedoucí útvaru odborných činností Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

Závěrečný blok s názvem Digitální rozcestník představil další směřování tématu digitální gramotnosti v knihovnách a jeho podporu, ale také rozšířil témata o otázky bezpečnosti v digitálním prostředí. Zahájil ho společný vstup manažerky programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím Halky Jaklové za Nadaci OSF a koordinátorky tématu digitální gramotnosti v knihovnách Kamily Pliskové z Městské knihovny v Praze. Dále vystoupil Tomáš Javorčík s příspěvkem o vývoji vzdělávací platformy, Michaela Slussareff pohovořila o digitálním zdraví dětí, kdy zmínila i dnes velmi diskutované téma závislosti na sociálních sítích, a Pavel Schweiner představil projekt E-bezpečí.

„Je třeba říct, že internet stále vnímáme jako velmi kladné prostředí a pozitiva internetu převažují nad jeho negativy, přestože jsme preventivní program. Převážně u dětí, ale i u dospělých, je potřeba vyvážit svět online a offline a to je základ všeho,” okomentoval Pavel Schweiner dnes již všudypřítomný digitální svět, který s sebou přináší mnohá rizika, především pokud se jedná o děti.

Konference poskytla prostor také pro networking, účastníci měli možnost potkat se se zástupci následujících organizací: Moudrá Sovička z.s. a Moudrá Síť z. s., Ministerstvo vnitra ČR, Elpida, Transitions, Safer Internet Centrum ČR, CZ.NIC, Make More, Digitální odysea, Nadace Vodafone. Nechyběla ani praktická ukázka jedné z aktivit vzniklých v rámci tématu digitální gramotnosti, účastníci měli možnost zahrát si speciální edici Knihovnického kvízu.

Obsah konference velmi dobře shrnují slova náměstkyně generálního ředitele Národní knihovny České republiky Lenky Maixnerové: „Dnešní program ukazuje, že digitální gramotnost má mnoho podob. Od strategických směrů přes konkrétní praxi v knihovnách až po spolupráci s partnery, kteří knihovnám pomáhají rozšiřovat jejich možnosti. A přesně tohle propojování je jedním z největších přínosů celého tématu.”

Program, záznamy i doprovodné materiály budou dostupné na: https://koncepce.knihovna.cz/konference-knihovny-digital-na-ceste-k-digitalnim-sluzbam-2/

Fotocredit: Ondřej Besperát

Poznámky

1 V Nadaci OSF s knihovnami spolupracujeme od roku 2018, kdy jsme se do podpory knihoven, zpočátku především v oblasti mediálního vzdělávání, pustili společně se Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP). V roce 2023 jsme naši spolupráci rozšířili i o téma digitální gramotnosti. Finančně podporujeme aktivity knihoven v oblasti neformálního vzdělávání a propojování místních komunit, přispíváme k rozšíření jejich programové nabídky i další profesionalizaci.

Svět se mění rychleji než kdy dřív a společnost se stále častěji dělí na „my“ a „oni“. Právě na tyto výzvy reagoval dvanáctý ročník konference Do černého, který se konal 26. ledna 2026 v Městské knihovně v Praze – Ústřední knihovně. Letošní podtitul „Mimo komfort – knihovny v čase změn“ naznačil hlavní směr: hledání role knihoven v době klimatické krize, společenské polarizace a klesající důvěry v instituce. Přednášející se shodli, že knihovny mohou být jedním z mála míst, kde se ještě potkávají různé světy – a kde má smysl o změnách otevřeně mluvit.

Úvodní slovo pronesl ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák. Připomněl, že ve společnosti vznikají stále pevněji sevřené názorové bubliny a v důsledku toho slábne dialog mezi různými skupinami. „Svět se dnes dělí na my a oni. Knihovny ovšem patří k několika málo veřejným institucím, kterým důvěřují téměř všichni. Mají proto jedinečnou možnost naslouchat i těm druhým,“ zdůraznil Řehák.

Vědkyně Zuzana Harmáčková se ve své přednášce zaměřila na to, jak přemýšlet o nejisté budoucnosti. Představila několik možných scénářů budoucího vývoje – od světa orientovaného na udržitelnost přes uzavřenou „pevnost“ až po pokračování současného stavu. „Scénáře netvoříme proto, abychom věštili budoucnost. Pomáhají nám lépe porozumět přítomnosti a připravit se na různé možnosti,“ vysvětlila Harmáčková. Podle ní neexistuje jedno jednoduché řešení, ale každá pozitivní změna musí probíhat na třech úrovních zároveň – individuální, komunitní i systémové.

Praktický pohled z korporátní sféry nabídla Zuzana Holá, ředitelka Nadace Vodafone. Upozornila, že velké firmy často mění své priority podle politické nálady, což ale dlouhodobě podkopává jejich důvěryhodnost. Nadace se proto rozhodla pro stabilní téma – podporu digitální gramotnosti seniorů. Spolupracuje přitom s více než sedmdesáti knihovnami po celé republice. „Je to oboustranně výhodné partnerství. Knihovny mají zkušenosti s prací s veřejností a my se díky nim dostáváme k seniorům, ke kterým bychom se jinak nedostali,“ popsala Holá.

Lucie Hyblerová představila svůj projekt Breakfaststory jako příklad toho, jak lze i z krizových období vytvořit něco smysluplného. Připomněla, že iniciativa vznikla bez grantů a dotací jako spontánní pomoc lidem v nouzi a postupně se rozrostla do platformy podporující sociální podnikání a zapojení znevýhodněných osob. „Každá krize se dá využít k tomu, abychom zaseli semínko něčeho dobrého,“ uvedla Hyblerová. Zdůraznila, že naděje není naivní optimismus, ale přesvědčení, že má smysl dělat správné věci bez ohledu na výsledek – a právě tento přístup může být inspirací i pro knihovny.

Konzultantka Jana Tikalová se věnovala praktickému tématu proměny perspektivy v praxi – tedy tomu, jak se dokážeme podívat na věci novýma očima a jak tuto změnu smysluplně udržet. Upozornila, že i když knihovny dělají „samé prima věci“, nemusí být jejich nabídka prima pro všechny, pokud neberou v úvahu různorodost zkušeností a potřeb veřejnosti. „Musíme počítat s tím, že každý z nás má jinou zkušenost a jiný úhel pohledu,“ připomněla Tikalová.

Divadelní lektorka Zuzana Kráľová představila divadelní projekt Takže asi tak, který vznikl v rámci projektu Národního divadla ND Young. Inscenace se věnovala mladým lidem vyrůstajícím v dětských domovech a snažila se dát hlas těm, kteří ve veřejném prostoru nebývají slyšet. „Chtěli jsme otevřít téma předsudků, které společnost vůči dětem z ústavní péče má, a ukázat jejich skutečné příběhy,“ vysvětlila Kráľová. Projekt podle ní ukázal, jak může umění sloužit jako nástroj sociální změny a pomoci bourat stereotypy.

Novinář a aktivista Lukáš Houdek navázal vystoupením o kultivaci veřejné debaty a překonávání názorových příkopů. Na základě své dlouholeté zkušenosti s vedením projektu HateFree Culture popsal, jak se i z velmi vyhrocených online diskusí může stát smysluplný dialog. „Je to jako s malými dětmi – je potřeba lidi pochopit, vyslechnout a někdy i pochválit,“ řekl Houdek. Přiblížil také iniciativu Česko si povídá, která propojuje lidi s diametrálně odlišnými názory a učí je spolu mluvit tváří v tvář. Podle něj je právě schopnost naslouchat a hledat společnou řeč klíčová pro soudržnost společnosti.

Knihovnice Janka Klazarová, vedoucí knihovny v Bílovci, přinesla na konferenci osobní příběh o tom, jak se i z malého nápadu může stát velká věc. Vyprávěla o vzniku projektu Coolturní léto, který začal jako dobrovolnická iniciativa a postupně se rozrostl v událost pro tisíce návštěvníků. „Ve volném čase se nám povedlo zorganizovat akci pro 3500 lidí,“ popsala Klazarová zkušenost, která podle ní ukazuje, že k uskutečnění dobrých projektů často není potřeba nic víc než odhodlání a vytrvalost. Zdůraznila, že důležitá je ochota vystoupit z komfortní zóny, hledat spojence v místní komunitě a nebát se experimentovat. Její vystoupení připomnělo, že i knihovny mohou být iniciátory podobných aktivit – místem, kde se potkává kultura, dobrovolnictví a občanská energie.

Závěrečný příspěvek patřil podnikateli Filipu Molčanovi, který se dlouhodobě věnuje zaměstnávání lidí se zdravotním a sociálním znevýhodněním v oblasti IT. Popsal, jak se jeho firma postupně posunula od snahy handicap spíše skrývat k přesvědčení, že právě odlišnost může být výhodou. „Dnes se snažíme měnit handicapy v superschopnosti,“ uvedl Molčan a ilustroval to na konkrétních příkladech: lidé s poruchou autistického spektra se často ukazují jako skvělí vývojáři, zatímco lidé s obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti mohou být vynikajícími testery. Jeho vystoupení ukázalo, že různorodost a inkluze nejsou jen sociálním tématem, ale i praktickou cestou k inovacím.

Letošní konference Do černého tak nabídla pestrý pohled na to, jak mohou knihovny i jednotlivci reagovat na složitý svět kolem nás. Zaznělo, že změny se nelze bát, ale je potřeba k ní přistupovat s otevřeností, empatií a odvahou vystoupit ze zajetých kolejí.

Autor fotografií: Zdeněk Chaloupka

Program Erasmus+ umožňuje vycestovat nejen za účelem tzv. stínování, ale také zúčastnit se tzv. staff week. Je to týden od pondělí do pátku, který je intenzivně věnován přednáškám, workshopům, kulatým stolům tematicky zaměřených na naši práci. Akce přináší mnoho nových informací, kolegové ze zahraničí seznamují se svými knihovnami, aktuálními tématy či oblastmi, kterými se zabývají. Někde tento zaměstnanecký týden pořádají už tradičně, někde s touto formou teprve začínají. Já jsem měla tu čest být na prvním (pilotním) ročníku akce „První Mezinárodní týden akademických knihoven“ v „Helénsko-středomořské univerzitě“ (Hellenic Mediterranean University, HMU) v Heraklionu na Krétě ve dnech 22. – 26. září. Někdy se účastníci, kteří jsou vybráni organizátorem akce, seznamují ještě před akcí samotnou prostřednictvím online aplikací, někdy se seznámí až na místě. Zde jsme se seznámili až na horké krétské půdě, v rodišti řeckého spisovatele Nikose Kazantkise. Samozřejmě předtím byla vytvořena skupina na WhatsApp.

Akce se zúčastnilo přes 35 kolegů z různých zemí – Bulharska, Rumunska, Chorvatska, České republiky, Německa, Rakouska, Španělska, Belgie, Srbska, Kosova, Itálie, Španělska, Litvy, Lotyšska, Ugandy a Palestiny a dalších. Akce se uskutečnila v knihovně Hellenic Mediterranean University (viz foto níže).

Foto 1, 2 Knihovna Hellenic Mediterranean University

Foto 3 Účastníci Erasmus+ Staff Week

Katerina Voutiraki, vedoucí této knihovny, nás seznámila s její historií. Začala popisem univerzity, počtem studentů, doktorandů, vyučujících a administrativních pracovníků. Library and Information Centre má pět knihoven, kde pracuje šest knihovníků, dvě administrativní pracovnice a dva středoškolští učitelé. Knihovna využívá širokou škálu dobrovolníků.

Dobrovolníci se nabírají na začátku akademického roku a jsou osloveni například přes sociální sítě, e-mail či web. Musí dojít k podpisu smlouvy o mlčenlivosti a samozřejmě evidenci osobních údajů. Poté se dobrovolníci seznámí s autorskými právy, ale i právy studentů se zdravotním postižením. Absolvují odborné semináře k tvorbě přístupných materiálů. Na konci akademického roku dostávají osvědčení o svojí dobrovolnické činnosti.

Knihovny této univerzity jsou mimo Heraklion i ve městech Chania, Rethymno, Agios Nikolaos, Sitia. Vedoucí knihovny se dále věnovala velikosti fondů v knihovně, službám knihovny, informačnímu vzdělávání, přístupu k e-zdrojům, rozpočtu knihovny, plánům do budoucna. Tato knihovna je členem mnoha asociací a konsorcií.

Celým týdnem nás provázel prof. Konstantinos Petridis https://www.fulbright.gr/en/grantees/greek-grantees-speak/1910-konstantinos-petridis, který měl velmi zajímavou přednášku o akademických knihovnách v éře digitální a v éře AI.

Mluvil o tom, že akademické knihovny představují klíčovou infrastrukturu univerzit, neboť zajišťují odborné informační zdroje, podporují vědecký výzkum i vzdělávání a vytvářejí zázemí pro rozvoj akademické komunity. Jejich kvalita je určována zejména rozsahem, aktuálností a dostupností fondů v návaznosti na studijní a výzkumné priority instituce, adekvátním technickým a finančním zabezpečením, úrovní a mírou využívání poskytovaných služeb i odbornou kompetencí personálu. V současnosti procházejí předělem směrem k modelu digitálního centra, které vedle rozšiřování elektronických zdrojů a online služeb systematicky podporuje informační gramotnost, citační etiku a správu výzkumných dat, přičemž si zároveň zachovává roli fyzického a komunitního prostoru podporujícího spolupráci a sdílení znalostí. Akademické knihovny samozřejmě čelí klesajícím rozpočtům, dopadům AI, rychlému vývoji digitálních technologií a také nové roli akademických knihovníků, kteří se stávají především digitálními kurátory a průvodci AI apod.

Mezi probíranými oblastmi prvního ročníku tohoto setkání zazněla i následující témata: podpora globální spolupráce mezi akademickými knihovnami, usnadnění výměny znalostí a inovací mezi akademickými knihovnami, nové trendy a globální výzvy pro nadcházející období v akademických knihovnách, zdůraznění klíčové role akademických knihoven v podpoře výzkumu, vzdělávání a učení. Dále jsme debatovali nad tématy: zkoumání transparentnosti, spolupráce a inovací ve výzkumu prostřednictvím postupů otevřené vědy, podpora globálního sdílení znalostí na domácí i mezinárodní úrovni.

Diskuse se také vedla o transformační roli AI v akademických knihovnách, zlepšování služeb, přístupu a výzkumné podpory se zaměřením na mezinárodní akce/události.

Byly pro nás mimo jiné připraveny prezentace souvisejících projektů v oblasti akademických knihoven, prezentace osvědčených postupů a výměna účinných politik s cílem posílit spolupráci a inovace na globální úrovni.

Přednášky byly rozděleny do čtyř oblastí: prezentace knihovny, otevřená věda, akademické knihovny v éře umělé inteligence (AI), projekty a příklady dobré praxe v akademických knihovnách.

Každý den byl naplněn přednáškami a tzv. kulatými stoly, vždy na konkrétní téma, moderované a s pozvanými hosty. Tématy byly: Moderní trendy a výzvy pro akademické knihovny, Příležitosti a výzvy iniciativy otevřené vědy (Open science), AI v akademických knihovnách, Pohledy/názory studentů na akademické knihovny.

V pondělí jsme se věnovali části programu věnující se prezentaci knihoven. Začali jsme hostitelskou knihovnou HMU (univerzitní knihovně, ve které se akce konala), viz výše. Dále zazněla přednáška španělského, resp. katalánského kolegy na téma moderní trendy a výzvy akademických knihoven s představením univerzitní knihovny Universitat Autònoma de Barcelona, včetně knihovny digitální, služeb knihovny, fondu, vizí do budoucnosti a aktuálních problémů.

Další prezentovanou knihovnou byla knihovna rumunské technické univerzity Politehnica Timisoara (Temešvár). Byly představeny aktivity knihovny, nová budova (od roku 2014), informační vzdělávání, služby pro zdravotně znevýhodněné apod. Poté následovala moje přednáška. Svoji prezentaci jsem zaměřila na Národní knihovnu ČR, Knihovnický institut a jeho činnosti, Knihovnu knihovnické literatury a časopis Knihovna.

V úterý jsme se věnovali hlavně tematice otevřené vědy. Začali jsme otevřenou vědou na Univerzitě ve Vilniusu (Litva). Vilnius University byla založena již v roce 1579, má 24 000 studentů a přes 3000 akademických pracovníků. Univerzitní knihovna této instituce má historii sahající až do 16 století, je to moderní školské komunikační a informační centrum otevřené sedm dní v týdnu (24/7), které spravuje národní kulturní dědictví, má také Hub pro Open Science. V přednášce byla popsána politika otevřené vědy, mimo jiné také cena Open Science https://biblioteka.vu.lt/en/about/news/2547-an-invitation-to-award-nominations-awards-for-distinguished-contributions-to-open-science-2025 udělená univerzitou. Dále jsme se věnovali problematice citizen science. Citizen science neboli občanská věda je označení pro vědecký výzkum prováděný zcela nebo částečně amatérskými nebo neprofesionálními vědci. Jedná se o pojem, který je součástí širšího konceptu otevřené vědy (zdroj: Wikipedie).

Problematika otevřené vědy v řeckém akademickém prostředí byla námětem přednášky Panagiotise Kavourase z Aristotelovy univerzity v Soluni (v angličtině Aristotle University of Thessaloniki), Marie Ntaountaki, ředitelky knihovny TUC (Technical University of Crete) a Giannise Tsakonase (ředitel knihovny University of Patras), který nám představil školní komunikaci v návaznosti na open access a open science v Řecku. Zakončili jsme přednáškou našich ukrajinských kolegyň, ve které zazněla témata jako otevřená věda, občanská věda (citizen science), v návaznosti na situaci na Ukrajině přednáška pokračovala tématem akademické knihovny pro sociální odolnost prostřednictvím otevřených inovací.

Ve středu byla ústředním tématem umělá inteligence (AI). Začali jsme službami Vilnius TECH Library. Byla založena v roce 1956, má v současnosti 8100 studentů, z toho 20 % zahraničních, jsou mimo jiné členy ATHENA European University Aliance. V přednášce byla popsána virtuální knihovna, nástroje AI pomáhající studentům i vyučujícím, knihovna a její služby (hlavně vzdělávání). Dále zazněly přednášky z Rumunska, Řecka a Baleárských ostrovů. Ve středu zazněla též výše zmiňovaná přednáška prof. Petridise.

Ve čtvrtek jsme se zabývali službami knihoven, zvláště pro uživatele se speciálními potřebami. Jedním z nejzajímavějších příspěvků z této oblasti byla právě přednáška HMU Library a její služby pro uživatele se znevýhodněním. Využívají v tomto případě i práci dobrovolníků, o kterých je psáno výše. Tato knihovna provozuje čítárnu pro studenty s poruchami čtení (ano, tak to skutečně bylo nazváno, ale nejsou to dyslektici, ale lidé slabozrací a s poruchami zraku). Mají tři pracovní stanice. Dobrovolníci převádějí tištěné i elektronické vzdělávací materiály do přístupného formát. Zajišťují tisk zkušebních otázek v Braillově písmu během zkouškového období a v den zkoušky samotné. Je vytvořen AMELIB (multimodální elektronická knihovna pro tyto čtenáře).

Foto 4 Čítárna pro nevidomé a slabozraké

Z Gdaňska, konkrétně z Gdańsk University of Technology¹ Library byla velmi zajímavá přednáška o anketě studentů ohledně studijního prostředí v univerzitní knihovně. Na základě tohoto šetření proměnili tento prostor v moderní a uživatelsky přívětivý. Posledním vystoupením tohoto dne byla přednáška zástupce knihovny univerzity ve španělské provincii La Rioja.

V pátek jsme vyslechli zajímavou přednášku z Humboldtovy univerzity s tematikou AI, vzdělávání v této oblasti v rámci informačního vzdělávání, role knihoven v tomto vzdělávacím procesu, kurzů zaměřených na různé aspekty umělé inteligence a také rozmanitých nástrojů AI. Zazněla zde také varování ohledně AI, důraz na etické kodexy používání AI apod. Dále jsme se věnovali velmi zajímavé prezentaci o akademických knihovnách v Ugandě.

Kulturně vzdělávací program týdne se skládal z prohlídky hlavního města Kréty Heraklion s místní průvodkyní, prohlídky univerzitního kampusu, návštěvy archeologické lokality s palácovým komplexem Knóssos – starověkého vladařského centra spojeného s Mínojskou civilizací a prohlídka samotného města Heraklionu.

Foto 5 Hrob spisovatele Nicolase Kazantkise

Foto 6 Knóssos

Foto 7 Prohlídka Knóssosu s průvodcem

Foto 8,9 Města Heraklion

Tuto svoji reportáž jsem napsala ráda, abych se s vámi podělila o svoje zážitky a dojmy. Je pravda, že jsem se mohla podrobněji věnovat jen několika přednáškám, protože kdybych popsala všechny, nestačilo by celé číslo časopisu.

Celkově hodnotím tento pobyt jako velmi přínosný, jednak jsem si rozšířila své vědomosti a znalosti, povědomí o tom, čím se zahraniční akademické knihovny zabývají, navázala jsem nové kontakty, jednak jsem tam možná vnesla pohled trochu jiné instituce. Zjistili jsme totiž, že některé problémy jsou stejné, ať se jedná o různé typy knihoven či různé země: stárnutí zaměstnanců, jejich nedostatečné finanční ohodnocení, prostorové potíže, nedostatečné akviziční finanční zdroje apod. Pokud se vám naskytne takováto příležitost, neváhejte jí využít! Já tímto děkuji programu Erasmus+ i Národní knihovně, že mi studijní pobyt umožnila.

Foto: archiv autorky

Poznámky

1 Mimochodem Gdańsk University je součástí tzv. Fahrenheitovy university. Fahrenheitova univerzita (Związek Uczelni Fahrenheita, FarU) není jedna samostatná univerzita, ale unie tří významných polských vysokých škol v Gdaňsku: Lékařské univerzity, Technické univerzity a Gdaňské univerzity, vytvořená s cílem sdílet zdroje pro společný výzkum, rozvoj a posílení akademické spolupráce. Více viz https://faru.edu.pl/en

České knihovnictví se může pochlubit poměrně dlouhou a bohatou historií výzkumů četby a čtenářů. Výsledky těchto zkoumání vždy sloužily dalšímu rozvoji čtenářství, vzdělávání a také samotných knihoven. Škála provedených výzkumů je široká: výzkumy regionální, celostátní, mezinárodní, dlouhodobé, krátkodobé; zaměřené na celou populaci nebo na jeden z jejích segmentů či sociálních skupin (např. na studenty, učňovskou mládež, venkovské obyvatelstvo…). Předmětem zkoumání byly osobnost čtenáře, jeho čtenářské potřeby a zájmy, samotný proces četby (vnímání, porozumění, různé způsoby čtení), způsob, jak probíhá kontakt mezi knihou (dokumentem) a čtenářem. Zkoumala se problematika dostupnosti, dostatku či nedostatku literatury, požadavky různých čtenářských kategorií a jejich uspokojení, propagace literatury a služby knihoven. Byly využívány metody dotazníkových šetření, pozorování, rozhovorů (volných nebo řízených), čtenářských biografií aj.

Vývoj čtenářských výzkumů u nás

Zájem o zkoumání četby a čtenářů souvisí s rozvojem knihovnictví na počátku 20. století a se vznikem nauky, která se zabývala vlivem četby na duševní život člověka – bibliopsychologie. Významnou osobností, která položila vědecké základy čtenářského výzkumu a také bibliopsychologie jako disciplíny, byl Nikolaj Aleksandrovič Rubakin (1862–1946) [1], významný ruský vědec a bibliograf, žijící a působící od r. 1907 ve Švýcarsku. Zde, v Ženevě, založil v roce 1916 Mezinárodní ústav bibliologické psychologie, který prakticky okamžitě dosáhl mezinárodního uznání. Následovalo založení sekce bibliopsychologie v Mezinárodním bibliografickém institut v Bruselu, katedra bibliopsychologie na univerzitě v Lausanne.

Rubakinovy výzkumy čtenářů se staly předlohou pro výzkumnou práci v dalších státech, včetně Československa. Předmětem zkoumání v bibliopsychologii jsou psychologie autora a jeho knihy, distribuce knihy a její cirkulace (v různých společenských vrstvách), psychologie čtenáře. Vliv tohoto přístupu byl dlouhodobý a přinesl mnoho cenných poznatků. Výzkum v perspektivě psychologické či psychologicko-pedagogické se časem proměnil a dnes převažuje spíše sociologický přístup (kvantitativní a kvalitativní výzkumy).

20. – 50. léta 20. století

U nás byli propagátory výzkumů četby a čtenářů ve 20. a 30. letech 20. století například Ladislav Jan Živný, Bohuslav Koutník, Josef Poch, Jaroslav Frey. Ve 30. letech došlo v ČSR ke kvantitativnímu nárůstu výzkumů, které byly chápány jako opěrný bod akviziční politiky, řízení četby (zejména dětí a mládeže) a literární výchovy. Za druhé světové války nastal útlum výzkumné činnosti. Oživení přišlo koncem 50. let. První velký komplexní výzkum četby a zájmu o četbu mládeže (14–18 let) byl proveden v letech 1959–1962. Organizovala ho Katedra knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Výzkum byl celostátní, zjišťování proběhlo ve všech tehdejších krajských lidových knihovnách i ve vybraných knihovnách okresních, městských a speciálních (internátních, školních). Výzkum se kromě hospodářských a sociálních charakteristik kraje či okresu zaměřil na zjištění podílu dospívající mládeže vzhledem k ostatním uživatelům knihovny, na poměr studující a pracující mládeže apod.

60. – 80. léta 20. století

V 60. letech 20. století se objevují mezinárodní aktivity týkající se četby, a to dokonce na úrovni UNESCO, které podnítilo zpracování prvních studií mapujících a porovnávajících závěry výzkumů četby a knihoven v různých zemích. Tato aktivita možná také podnítila další rozvoj výzkumné činnosti na tomto poli v řadě zemí.

V průběhu 60. let počet výzkumů i u nás roste. V období 1964–1970 se uskutečnil rozsáhlý projekt „Výzkum společenské funkce knihoven“, jehož součástí byly i dílčí výzkumy zaměřené na zkoumání četby, její intenzity a skladby. První etapa se zabývala knihovnami v obcích venkovského charakteru (Dalibor Vančura, Mirko Velinský, Věra Hyhlíková), druhá etapa knihovnami v sídlištích městského charakteru, řešiteli úkolu byli Dalibor Vančura a Mirko Velinský. Tehdejší Československé ústředí knižní kultury (existovalo v letech 1963–1968) iniciovalo projekt „Výzkum vztahu knihy a čtenáře v ČSSR“, k němuž byla zpracována poměrně důkladná komentovaná rešerše o výzkumech četby v ČSSR, jejíž první položky jsou datovány léty 1911–1912 (autory rešerše jsou Jaromír Jedlička a Ladislav Kurka).

V 60. letech pořádají čtenářské výzkumy nejen knihovny, ale i jiné kulturní a společenské organizace (tyto výzkumy jsou často součástí komplexních výzkumů v oblasti kultury). Také Československá akademie věd (ve spolupráci s Ústavem pro výzkum veřejného mínění) provedla statistické šetření Čtenáři a knihovny (hlavní řešitelé Ladislav Gawlik a Jiřina Kynclová, příslušná publikace vyšla v roce 1969).

Státní knihovna ČSR (nyní Národní knihovna ČR) byla řešitelkou rozsáhlých výzkumů v 60.–80. letech. Jejich výsledky byly publikovány knižně nebo jako články v časopisech.

V letech 1976–1979 se uskutečnil výzkum „Práce s dospívající mládeží ve veřejných knihovnách ČSR“, který zkoumal tuto skupinu jak ze sociodemografického hlediska, tak z hlediska sociopsychologického. V letech 1985–1990 Státní knihovna ČSR realizovala rozsáhlý výzkum „Podíl veřejných knihoven na estetické výchově obyvatelstva“. Významně se na něm podílel literární teoretik a historik literatury Aleš Haman, který v 80. letech působil v oddělení výzkumu dnešního Knihovnického institutu.

Projekty někdejšího oddělení výzkumu Státní knihovny ČSR (počátkem 90. let zlikvidovaného jako nepotřebné reziduum totality…) byly jako velice kvalitní zařazovány do státních plánů ekonomického i základního výzkumu, mnohé měly, jak již bylo uvedeno, dlouhodobý charakter a jejich výstupem byla řada zajímavých dílčích studií i praktických příruček (např. Model základního fondu krásné literatury pro veřejné knihovny). Oddělení bylo aktivně zapojeno i do dlouhodobého mezinárodního projektu, jímž byl výzkum Dynamika četby, koordinovaný moskevskou Státní knihovnou. Výzkumy tohoto typu přinášely cenná data o vývoji čtenářství, o četbě literatury různých typů a žánrů (včetně druhů odborné literatury) a došly také k otázce recepce uměleckého textu; ve svých dílčích studiích umožňovaly průběžně získávat a porovnávat data o institucionální základně četby. Posléze, díky nashromážděnému materiálu a zkušenostem, bylo možno přistoupit i k formulování metodologických závěrů týkajících se výzkumu četby a knihoven, a také mezinárodního komparativního výzkumu (otázky terminologie, problém srovnatelnosti ukazatelů četby, definování sociodemografických skupin, které se používá v různých zemích různě, potřeba standardizace metod sběru a analýzy informací atd.).

Významným výzkumným úkolem byla také Analýza knihovnických výzkumů a výzkumů četby v ČSR v letech 1960–1980 (Milena Horňáková), díky němuž byl zpracován detailní přehled výzkumných aktivit v uvedeném období, provedena jejich pasportizace, vymezení obsahových okruhů, charakteristika výzkumů v jednotlivých (pětiletých) obdobích. Byl učiněn závěr, že knihovnické výzkumy začaly být jednou z významných metod řízení knihovnické práce a již koncem 70. let se vědeckovýzkumná práce stala součástí plánu činnosti většiny větších knihoven a mnohé výsledky se promítaly do praxe knihoven. V dalším doplňování tohoto soupisu se vzhledem k uzavření „kapitoly sociologický výzkum knihoven“ v Národní knihovně ČR bohužel dále nepokračovalo…

Kromě celostátních výzkumů existovala i řada regionálních výzkumů četby a čtenářů, výzkumy četby určitých edic, určitého typu literatury (knižní i časopisecké). Ke koryfejům výzkumu knihoven a četby v naší republice patří již zmínění Dalibor Vančura, Mirko Velinský, Věra Hyhlíková, Aleš Haman, a také Miloš Papírník, Miloslava Nepovímová, Květoslava Neradová, Jana Sodomková, Jan Jílek, Vlastimil Hála, Ivan Zejda, Milena Horňáková a další. Dětskému čtenářství se dlouhodobě věnoval a systematicky o něm psal literární vědec, pedagog a prozaik Otakar Chaloupka.

Paralelně a v úzké spolupráci (minimálně na konzultativní úrovni, ale např. v případě Dynamiky četby i podle jednotné metodiky) byly prováděny obdobné výzkumy četby a knihoven na Slovensku. K autorům, kteří dosažené výsledky popsali v literatuře, patří Cyril Žuffa, Vladimír Čipka, Alojz Kuruc, Rudolf Lesňák, Peter Liba a další.

90. léta 20. století

Na počátku 90. let jako reakce na společenské změny vznikla řada nových nakladatelství, výrazně se zvýšil počet vydávaných knižních i časopiseckých titulů. Paradoxně však došlo k útlumu čtenářského výzkumu, k přetržení slibně se rozvíjející praxe, i když realita objektivně vyžadovala usilovnější činnost v tomto směru – potřeba průběžně mapovat proměny čtenářských zálib a preferencí, zjišťovat, do jaké míry a proč dochází k poklesu počtu čtenářů v knihovnách a snížení intenzity čtení, v jakých čtenářských kategoriích k tomuto jevu zejména dochází, jak se v této situaci chovají knihovny a co vůbec mohou aktivně ovlivnit (v 90. letech bohužel také významně pokleslo financování nákupu knižních fondů). S rozšířením počítačů a nových médií vznikla otázka, zda má vůbec kniha ve své klasické podobě budoucnost. Výzkum četby a čtenářů je významným faktorem, který pomáhá objektivně nahlédnout na tento komplex jevů a procesů spojených mj. i s úrovní vzdělanosti a s proměnami vzdělávání. Oživení výzkumných aktivit v tomto směru v následujícím období je proto nutno přivítat.

21. století

V letech 2007, 2010, 2013, 2018 byly provedeny statistické výzkumy čtenářských aktivit populace 15+ (ve spolupráci Národní knihovny ČR a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR). Paralelně s nimi probíhaly i výzkumy kvalitativní (2009–2019), a to prostřednictvím metody čtenářských životopisů. Zaměřují se na komplexní zmapování čtení v jeho různých aspektech – čtení knih (kolik přečteme, jak často čteme), čtení časopisů, tzv. e-čtení, způsoby nabývání knih, a také na působení veřejných knihoven, čtenářské preference, čtení ve srovnání s jinými mediálními aktivitami, na témata čtení a volný čas, čtení a zaměstnání, na výzkumy četby dětí. Jsou spojeny především se jmény Jiřího Trávníčka a Víta Richtera.

Výsledky výzkumů provedených v posledních letech zatím dokazují, že knihy a knihovny mají v životě lidí stále svoje důležité místo, na druhé straně i výzkumné aktivity k tomuto tématu jsou potřebné...

V roce 2021 bude proveden výzkum dětského čtenářství, který bude srovnávat svoje výsledky s výsledky výzkumu minulého. Dále se připravuje výzkum dospělé populace.

Daný článek není vyčerpávající studií na téma výzkumů četby a knihoven v České republice. Jeho cílem je upozornit na toto významné téma, připomenout dlouholetou tradici, která v naší zemi existovala a která by měla být dále rozvíjena, připomenout také osobnosti, které se výzkumným aktivitám v tomto ohledu věnovaly – to vše v přímé návaznosti na výstavu o čtení, která je v době psaní tohoto textu již připravena:

Panelová výstava „ČTEME. ČTEME? ČTĚME!“ vytvořená kolektivem autorů pod vedením Jiřího Trávníčka a Renáty Salátové byla zpracována mj. i na základě výsledků nedávných čtenářských výzkumů. Upozorňuje ale také obecněji na fenomén čtení jako takový, vztah rodiny, školy a četby, na milníky čtenářského života, na zajímavé a zlomové okamžiky čtenářského života. Zabývá se historií čtení v našem prostředí, fenomény českého čtenářství, charakteristickými rysy četby v jednotlivých historických etapách, srovnáním se zahraničím. Uvádí zajímavý ilustrativní materiál včetně výroků respondentů z jednotlivých výzkumů. Bylo by dobré, kdyby výstava přispěla k dalšímu oživení práce na zkoumání fenoménu čtenářství a četby, který je dnes obohacen (nebo spíš komplikován?) existencí e‑světa, e‑knih, e‑čtenářství…

[1] O významu N. A. Rubakina pro současnost svědčí např. i jeho „znovuobjevení“ v podobě obsáhlé biografie „Navrácený Rubakin“ (Vozvraščennyj Rubakin) z pera prof. Ju. N. Stoljarova, která vyšla v roce 2019 a ruskou odbornou obcí byla velmi příznivě přijata.

V době jarního „covidového lockdownu“ (jaro 2020) představil Památník národního písemnictví (PNP) postavičku Karantéňana, který v době distanční výuky za pomoci výzvy „napiš příběh, udělej knihu“ motivoval děti k tvorbě autorské knihy. Z téměř třiceti zaslaných prací vybrala porota tři autorské knihy, které nechala profesionálně vytisknout a svázat. Animovaný hrdina se nyní vrátil a prostřednictvím nového videa představuje (nejen) dětem téměř zapomenutý fenomén ex libris neboli knižní značky.

V pořadí druhé video s názvem Karantéňan II. Udatný vzniklo ve spojení s projektem Trienále českého ex libris, které pravidelně v tříletém intervalu (a v loňském roce poprvé virtuálně) oceňuje nejlepší současné tvůrce ex libris. Mezi oceněnými umělci loňského ročníku jsou také výtvarníci Martin Mulač a Barbora Bieylonovič. S jejich pomocí Karantéňan a kurátorka sbírky ex libris Barbora Vlášková ve videu představují nejen stručnou historii fenoménu ex libris, ale přinášejí také kompletní vizuální návod, jak si originální knižní značku (razítko) vyrobit doma.

Karantéňan v novém videu vyhlašuje také další výzvu k samostatné tvorbě. Až do 23. března 2021 přijímá ukázky vlastnoručně vytvořených ex libris – knižních značek ve formě razítka. Vítězové budou odměněni u příležitosti Dne knihy, který připadá na 23. dubna. Výzva je otevřena pro jednotlivce, skupinky i školní kolektivy, které jsou v době nouzových opatření odkázány na online výuku a samostudium. Podrobné informace k soutěži zveřejňuje Karantéňan na svých sociálních sítích pod hashtagem #objevexlibris #vyryjznacku a na webu.

Druhý online projekt Památníku národního písemnictví doprovází Virtuální galerii Jiřího Karáska ze Lvovic, která byla zveřejněna v lednu 2021 u příležitosti 150. výročí básníkova narození. Jiří Karásek, zakladatel časopisu Moderní revue a výrazný činitel kulturního života na přelomu 19. a 20. století, byl totiž nejen spisovatelem, ale také vášnivým bibliofilem a sběratelem umění. S oběma polohami pracuje doprovodný online program k výstavě, který formou animovaných videí, podcastů a pracovních listů představuje život a dobu Jiřího Karáska ze Lvovic. Edukační část virtuální galerie zaměřená primárně na děti, pedagogy a seniory je dostupná zde.

Plakát Karantéňan II. Udatný objevuje ex libris, archiv PNP

Virtuální galerie Jiřího Karáska ze Lvovic, edukační část, archiv PNP

Autor článku děkuje za spolupráci, dodání podkladů a cenné připomínky Ing. Janu Kaňkovi z Krajské knihovny F. Bartoše ve Zlíně.

V době opatření potřebných k zastavení šíření nemoci Covid-19 přicházejí knihovny s řadou inovativních řešení. Jedním z nich je služba Zásilka od Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně (KFBZ). Díky této službě si čtenáři registrovaní v knihovně mohou online vypůjčit tištěné knihy, časopisy a knihy z fondu ústřední knihovny KFBZ a vyzvednout si výpůjčky ve vybraném výdejním místě Zásilkovny. Při doručení do výdejního boxu Zásilkovny, Z-boxu, jde o bezkontaktní vypůjčení. Jde o extra hrazenou službu, cena 100 Kč^[1] za vypůjčení až 3 knih, časopisů nebo map do celkové váhy až 5 kg pokrývá náklady za doručení a hradí se v aplikaci nebo ve výdejním místě Zásilkovny. Při vyzvednutí v Z-boxu proběhne platba kartou v aplikaci Zásilkovny, při vyzvednutí na výdejním místě Zásilkovny je možné vybrat mezi platbou kartou nebo v hotovosti. Vrácení výpůjčky se může uskutečnit prostřednictvím výdejního místa Zásilkovny, odkud jsou dokumenty odeslány zpět do knihovny. Pro odeslání zatím nelze využít Z-box. Doručení výpůjčky je možné po celé České republice, vypůjčení zatím nemohou využít zájemci v zahraničí.

Další podrobnosti ke službě Zásilka jsou uvedeny na stránce https://www.kfbz.cz/sluzba-zasilka.

Čtenáři, kteří si knížku, časopis nebo mapu najdou ve fondu knihovny například prostřednictvím Centrálního portálu knihoven ČR https://www.kfbz.cz/registrace.

Účet mojeID čtenáři využijí také pro přihlášení do katalogu knihovny KFBZ, do Centrálního portálu knihoven^[2], do katalogů dalších knihoven, v řadě e-shopů a nově také při přihlášení ke službám veřejné správy.^[3]

Registraci v KFBZ mohou čtenáři využít též pro on-line vypůjčování e-knih na platformě Palmknihy^[4] nebo pro přístup k digitálním knihovnám Národní knihovny ČR, Národní technické knihovny, Knihovny Akademie věd ČR a Moravské zemské knihovny^[5]. Čtenáři registrovaní v KFBZ mohou mít současně vypůjčené dvě e-knihy. Podrobnosti k vypůjčování e-knih včetně videonávodu jsou uvedeny na stránce https://www.kfbz.cz/evypujcky.

Zásilkovna doručuje zásilky i do zahraničí^[6], v budoucnu tedy v KFBZ mohou zvážit nabídnutí služby Zásilka například i krajanům pobývajícím v cizině.

Od 13.11.2020 do 5.2.2021 bylo realizováno 105 zásilek pro 81 osob. Zásilky byly doručeny v rámci Zlína a do Uherského Hradiště, Otrokovic, Luhačovic, Fryštáku, Brna, Březolup, Holešova, Brumova-Bylnic, Vizovic, Vsetína, Kojetína, Jedovnic, Kroměříže, Slavičína, Prahy, Želechovic nad Dřevnicí, Slušovic, Uherského Brodu.

[1] Cena 100 Kč je kalkulována pro doručení do výdejního místa Zásilkovny. Při doručení přímo na adresu jde o 150 Kč.

[2] https://www.knihovny.cz/

[3] https://www.mojeid.cz/cs/kde-pouzit/

[4] https://www.pujcovani-eknih.cz/

[5] https://www.eduid.cz/cs/news#zpristupneni_kompletnich_digitalnich_knihoven_prodlouzeno_do_konce_cervna_2021

[6] https://www.zasilkovna.cz/eshopy/zasilky-do-zahranici

Sedmý ročník konference Do černého, který 18. ledna 2021 uspořádala Městská knihovna v Praze (MKP), byl oproti předchozím ročníkům „jiný“. V době uzavřených knihoven a přísných protiepidemických opatření se totiž konference vůbec poprvé konala online. Nebyla to však vynucená, nýbrž plánovaná změna. Umožnila zajistit i přednášející, kteří by se do sálu knihovny z časových či jiných důvodů nemohli dostavit. Konferenci sledovala knihovnická i neknihovnická veřejnost prostřednictvím videokonferenčního nástroje Zoom a streamu na Youtube kanálu MKP.

Příspěvky, které na konferenci zazněly, přímo či nepřímo reagovaly na zásadní posuny ve světě technologií a změny v životě společnosti a nabídly také inspiraci pro blízkou i vzdálenější budoucnost. Pozvání přijali zástupci ze soukromého sektoru, akademické sféry i neziskových organizací.

Úvodní slovo patřilo řediteli MKP a předsedovi Sdružení knihoven ČR Tomáši Řehákovi, který ve svém příspěvku představil možné odpovědi na otázku „Jak surfovat na vlnách chronické krize?“. Podle něj totiž nestačí pouze šetřit, je třeba být proaktivní a zároveň si tuto situaci „užít“. Následující dva příspěvky byly věnovány budoucnosti práce a novým dovednostem a kompetencím. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar mluvil o potřebě celoživotního vzdělávání. Loučil se s publikem sdělením, že knihovny jsou „sexy“ a pro podnikatele potenciálně velmi zajímaví partneři ke spolupráci. Lukáš Němec, který má v prostředí odborových svazů na starosti rozvíjení politiky dovedností, nastínil, jakým způsobem by se knihovny mohly stát důležitými aktéry v oblasti trhu práce, který se bude zásadně proměňovat.

Druhý blok odstartoval příspěvek Elišky Bartošové a Lindy Kovářové o resilientních (odolných) komunitách – proč je potřebujeme a jak jim mohou knihovníci a knihovnice pomoci. Velkou pozornost vyvolal vstup Sary Polak z iniciativy prg.ai o umělé inteligenci (AI), kterou přednášející představila jako jeden z dalších a logických vývojových stupňů technologické evoluce, jehož se není třeba obávat. Podle Sary mohou právě knihovny výrazně přispět k šíření povědomí o AI v široké veřejnosti. Fenomén mastermind skupin představil „punkový podnikatel“ Pavel Ovesný. Jedná se o pravidelná řízená setkávání v malé uzavřené skupině lidí s podobným cílem, kde se zejména podnikatelům „na volné noze“ dostává tolik potřebné zpětné vazby od kolegů a kolegyň. Druhý blok příspěvků uzavřel sociolog Filip Vostal zamyšlením nad dlouhodobě akcelerující globální produkcí publikací, a to se zvláštním ohledem na akademické publikování. Co s těmito texty bez čtenářů a naopak, co se čtenáři, kteří žijí v úzkostech, že nestíhají číst vše, co je zajímá? K odpovědi jsme se nedobrali, ale cílem konference bylo především klást otázky.

Závěrečný blok patřil ukázkám virtuální reality a zamyšlením nad jejím využitím ve vzdělávání – prezentovali Martin Bukáček a Michal Mizerák ze startupů Corinth a Lifeliqe. O zkušenosti z výzkumu mezi dánskými seniory se podělila známá novinářka Judita Matyášová. Podle ní rozhodně neplatí zjednodušená představa, že v Dánsku vše funguje lépe než v Česku. Nicméně se ukázalo, že v některých oblastech bychom se u Dánů inspirovat přece jen měli. Například v tom, jak o seniorech informujeme – v Dánsku jsou primárně vnímáni jako aktivní členové společnosti, kteří jí stále mají co nabídnout, třeba z pozice dobrovolníků. Závěr konference patřil Petře Havlíkové z organizace Nesehnutí, která shrnula zkušenosti s nehierarchickým řízením, jež by mohlo být podnětné i pro české knihovnické prostředí.

Webinář Zoom se ve spojení se streamem na Youtube ukázal být vhodnou technologickou volbou pro uspořádání konference v čase pandemie. Prostřednictvím těchto dvou platforem konferenci sledovalo minimálně 450 lidí. Určitě budou proto využívány i v budoucnu.

Záznamy přednášek jsou dostupné na adrese http://l.mlp.cz/ytdocerneho21

Foto: redakce

Dne 5. 3. 2025 se uskutečnilo setkání redaktorů knihovnických časopisů, tentokrát v online prostředí. V minulosti jsme se sešli několikrát, vždy fyzicky. I nyní byli pozváni redaktoři českých a slovenských knihovnických časopisů, celkem nás bylo 18 a připravili jsme bohatý dopolední program. „Čistě redaktorské“ prezentace byly doplněny příspěvky Michaely Dombrovské, Hany Heringové a Jakuba Šindeláře, Richarda Papíka.

Začali jsme prezentací Romana Hájka s názvem Čtenář – časopis (nejen) pro knihovny. R. Hájek, ředitel Středočeské vědecké knihovny v Kladně, ve své prezentaci popsal cestu, která vedla k novému designu/kabátu časopisu Čtenář, jeho nové periodicitě (místo měsíčníku dvouměsíčník), novému systému práce redakční rady apod. Uvedl, že studium tohoto časopisu si mohou knihovníci započítat do doby odborného vzdělávání (dle standardu). V r. 2023 byla uspořádána anketa mezi odběrateli o kvalitě článků a podobě časopisu, včetně analýzy, kdo kolik kusů tištěného čísla odebírá. Nejvíce odebírají profesionální knihovny a pověřené krajské knihovny. Z hlediska regionů je největším odběratelem Středočeský kraj. Nejméně odebírají Čtenáře individuální předplatitelé (3,4 %). Časopis má také nový web. Formát časopisu je větší než původní a celobarevný, vazba lepená. Je kladen větší důraz na ústřední téma každého čísla. Na webu se vystavuje i multimediální obsah. Budou vítány novinky z regionů a knihoven. Fungují automatické překlady. Jedenkrát za 14 dní vychází přehledový newsletter, ve kterém nalezneme výběr nových článků na webu.

Druhým prezentujícím byl Jan Lidmila, který spravuje časopis Duha, jenž je vydáván Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Časopis se distribuuje do knihoven zdarma (placeno z dotací Jihomoravského kraje). Na webu je v plné verzi, identické s tištěnými čísly.Každý ročník má svoje hlavní téma. Připravuje se nový web časopisu s prvky AI, současně s novým webem MZK. Časopis Duha si bude v roce 2026 připomínat 40. výročí svého vzniku.

Jakub Fázik, zástupce šéfredaktora Tomáše Fialy, nás uvedl do slovenského redaktorského prostředí a do časopisu ITlib – Informačné technológie a knižnice. Vydavatelem časopisu je Centrum vedecko-technických informácií SR (CVTI SR). Pod dnešním názvem vychází od roku 2001, předtím vyšly čtyři ročníky jako Bulletin Centra VTI SR. ITlib vycházel do roku 2021 4x ročně, od roku 2024 vychází 2x ročně. Je to recenzovaný časopis, jeho tištěná verze stojí 15 euro/rok. Občas se vydává speciální číslo navíc. V redakci pracuje pět lidí, ale každý z nich má i další pracovní povinnosti. Na webové stránce časopisu jsou zveřejňovány články v plné verzi zatím s měsíčním embargem. Časopis je veden v mezinárodních databázích EBSCO Library, Information Science & Technology Abstracts (LISTA), Information Scince & Technology Abstracts (ISTA). Má ambice vstoupit i do jiných časopiseckých databází.

Alexandra Surá představila časopis Lékařská knihovna, časopis pro knihovny a informační střediska ve zdravotnictví. Vychází od roku 1962 (původně jako Zdravotnická dokumentace, od roku 1992 jako Zpravodaj Národní lékařské knihovny, od roku 1996 Lékařská knihovna). Od roku 2009 vychází pouze elektronicky. Autorka nás seznámila s obsahem časopisu, komu je primárně určen a kde ho můžeme najít.

Renáta Krejčí Salátová promluvila o své zkušenosti se začínajícími autory. Upozornila své kolegy, nač je třeba dávat při této práci pozor. Uvedla, že redaktor má být spíše průvodcem na cestě k publikování než mentorem.

V sekci odborných přednášek se slova ujala nejprve Michaela Dombrovská, vedoucí oddělení knihovnictví a bohemistiky Slezské univerzity v Opavě. Popsala, jak se pracuje s knihovnickými časopisy ve výuce. Co jsou cenné příspěvky pro práci se studenty – přehledové články, rozhovory s osobnostmi, historická témata. Pro studenty je důležité mít v článku širší kontext tematiky. M. Dombrovská se dále věnovala konkrétní práci se studenty, kterým vysvětluje, jak psát. Začíná se drobnějšími úkoly – napsat anotaci či upoutávku. Důležité je naučit studenty etickým principům. Též padl návrh, aby studenti knihovnictví při své praxi spravovali například sociální sítě časopisů či knihoven.

Hana Heringová a Jakub Šindelář z Národní technické knihovny (NTK) hovořili o persistentních identifikátorech (PIDs). NTK je Národním centrem DOI (Digital Object Identifier) a jeho podpory v České republice. Přednášející uvedli přínosy PIDs, jejich využití a ostatní benefity, například ve formě úspory času při hledání článku apod. Systém DOI vznikl v roce 1997 (DOI Foundation, https://www.doi.org/), postupně vznikly tzv. registrační agentury (RA). V současnosti jsou u nás nejznámějšími registračními agenturami pro DOI CrossRef a DataCite (přehled dnes existujících RA je na https://www.doi.org/the-community/existing-registration-agencies/).

Národní centrum DOI vzniklo v roce 2023 díky projektu CARDS (Operační program Jan Amos Komenský). Úhrada členských poplatků je zabezpečena do roku 2028. Dále autoři mluvili o identifikátorech ROR (Research Organization Registry – rejstřík výzkumných organizací), ORCID (Open Researcher and Contributor IDentifier – trvalý identifikátor osob/výzkumníků). Přehled trvalých identifikátorů je na stránkách https://identifikatory.cz/cs/.

Setkání zakončil Richard Papík se svojí prezentací Oborové časopisy a studenti knihovnicko-informačních studií a jejich učitelé. Zdůraznil důležitost oborových časopisů, obzvlášť v době hodnocení publikačních výstupů. Je důležité pokračovat ve vydávání a nenarušovat tradici. Autoři si mohou vybrat téma, které je aktuální (a ne vždy musí korespondovat s děním v našem oboru) a pracovat na něm. Není dobré se orientovat jen na recenzované články. Časopisy se využívají pro studijní účely, proto by bylo dobré a potřebné udržovat také seznam kvalifikačních prací v časopisech. Za velmi přínosnou označil i excerpci knihovnických časopisů do databáze KKL. Bohužel ne každý o ní ví. Tato databáze funguje jako důležitý monitoring zahrnující i regionální knihovnické časopisy. Pro studenty je velmi důležitá dostupnost časopisů v režimu open access. Na konci svého příspěvku nám, redaktorům, doc. Papík poděkoval za naši záslužnou práci a popřál nám hodně štěstí do budoucnosti.

Mgr. Běla Matějovičová, Bc. Maria Bashkova / Národní knihovna České republiky

Zpráva ze zahraniční cesty do Slovinska

V říjnu 2024 jsme díky programu Erasmus+ Mobility (Vzdělávání dospělých) vyjely na zahraniční služební cestu. Za svou cílovou destinaci jsme si vybraly Institut informacijskih znanosti (dále IZUM; https://izum.si/o-nas/), který sídlí v Mariboru (Slovinsko). Stáž jsme absolvovaly v oddělení bibliografické kontroly (Bibliografska kontrola). Toto oddělení má na starosti kvalitu záznamů, kontrolu práce katalogizátorů, deduplikaci záznamů, katalogizaci pro školní knihovny, speciální knihovnu, práci na metodických příručkách pro knihovny v síti COBISS.net a částečně se podílí na vzdělávání katalogizátorů.

Naším záměrem bylo prozkoumat, jak funguje Souborný katalog ve Slovinsku, a najít případnou inspiraci pro rozvoj Souborného katalogu ČR (SK ČR). Během našeho pobytu jsme také navštívily univerzitní knihovnu v Mariboru (Univerzitetna knjižnica Maribor; https://ukm.um.si/) a Mariborskou knihovnu (Mariborska knjižnica; https://knjiznica-mb.si/), abychom získaly i zkušenosti participujících institucí.

Prostředí slovinského knihovnictví je homogenní a zapojení knihoven do jednotného systému COBISS (kooperativní online bibliografický systém a služby; https://www.cobiss.si/) je upraveno zákonem. Posledními knihovnami, které do systému vstoupily, byly knihovny školní.

Sdílená databáze COBIB (Souborná bibliografická a katalogizační databáze) a všechny databáze zapojených knihoven mají stejnou strukturu bibliografických záznamů a kompletních údajů o dostupnosti fondu (signatury, výpůjční lhůta, umístění...). Kromě nich obsahují lokální databáze také jednotně strukturované podrobné informace o exemplářích, které jsou důležité pro lokální funkce knihoven a zobrazení v COBISS+.

IZUM neboli Institut informacijskih znanosti

Institut informacijskih znanosti je veřejná instituce zřízená vládou Slovinské republiky jako informační služba pro slovinskou vědu, kulturu a vzdělávání. Předchůdcem IZUM bylo Výpočetní centrum Univerzity v Mariboru (RCUM). Hlavní myšlenkou bylo propojení všech knihoven ve státě do jednoho systému.

Činnost IZUM souvisí především s rozvojem a provozem systému COBISS a jeho služeb, které představují základ knihovního informačního systému Slovinska a knihovnických informačních systémů některých dalších balkánských zemí, které jsou napojeny na síť COBISS.net. IZUM poskytuje uživatelům knihovního systému veškerou softwarovou podporu a současně je garantem vzdělávacích programů pro katalogizátory a knihovníky pracující v systému. Zároveň umožňuje přístup k zahraničním databázím a službám na základě smluv s jejich poskytovateli (Web of Science, OCLC FirstSearch, ProQuest…)¹

IZUM sídlí v budově z 90. let 20. století, k níž bylo později přistavěno druhé křídlo. V budově je restaurace, kterou využívají zaměstnanci i veřejnost. Prostory starší budovy slouží i jako galerie a je tam trvale vystavena vzácná tapiserie (Bílé město od Marij Pregelj). Sklepení institutu skrývá superpočítač HPC Vega. V institutu pracuje 125 zaměstnanců.

Mariborská (městská) knihovna

Jednou z institucí, které jsme v rámci pracovní stáže navštívily, byla Městská knihovna v Mariboru, která je v COBISS zapojena od roku 1989.

Mariborská knihovna je všeobecná veřejná knihovna, skládá se z 21 knihovních poboček a jednoho bibliobusu, který zastavuje na 45 zastávkách. Knihovna díky tomu obslouží území 14 obcí².

Městská knihovna v současné době staví novou budovu u hlavního náměstí, proto je přemístěna do pronajatých prostor v průmyslové čtvrti Tezno. Tato budova stojí hned vedle jedné z poboček, kde je i terminál bibliobusu. V budově, kde knihovna dočasně sídlí, je repozitář pro hlavní pobočku. Dále se zde nachází oddělení akvizice a oddělení zpracování ve kterém rozhodují, do jaké pobočky půjde, která kniha. Hlavní pobočka je na přechodnou dobu v prvním patře mariborského nákupního centra v centru města.

V jednotlivých pobočkách se půjčují knihy a pořádají programy pro uživatele, katalogizace a akvizice jsou umístěny v hlavní pobočce.

Jednou za rok navštěvuje vedoucí oddělení pro síť knihoven každou pobočku a zabývá se řešením jejích potřeb přímo na místě. Zaměstnanci se pravidelně střídají na jednotlivých pobočkách.

Při nákupu nových knih záleží na velikosti čtvrti a počtu obyvatel či seznamu jejich přání. Pokud jsou na pobočce knihy z jedné série, tak v nákupu titulů série pokračují. Finanční prostředky na nákup knih pocházejí z různých zdrojů – Ministerstvo kultury, městské části. Občas se objevují knihy z darů. Nákup a katalogizace knih pro všechny pobočky jsou soustředěny do hlavní budovy.

Sdílená katalogizace je podle pracovnice Mariborské knihovny dobrá, ale nová verze systému je pro některé knihovníky těžká, musejí se rychle přizpůsobit změnám.

Univerzitní knihovna v Mariboru

Druhou knihovnou, kterou jsme v Mariboru navštívily, byla Univerzitní knihovna, která byla založena v roce 1903 jako knihovna Historické společnosti slovinského Štýrska.

V současné době sídlí v budově z 80. let 20. století, která byla postavena pro účely knihovny. Zde se nachází sídlo ústřední knihovny. Další knihovny jsou při jednotlivých fakultách. Čtyři nadzemní patra jsou určena pro volný výběr dokumentů, individuální studovny, galerii a speciální knihovny (knihovna modelů částí těla a orgánů, tzv. Maistrova knihovna). Ve dvou podzemích patrech jsou skladiště knih a dokumentů. Knihovna má 48 zaměstnanců, z toho je 26 katalogizátorů.

Univerzitní knihovna má podle zákona na starosti ukládání slovinik. Knihovna dostává dva povinné výtisky, jeden je pro konzervační fond, druhý pro fond „univerzální“.

Knihovní fond čítá cca 1,5 milionu dokumentů. 30 % fondu není ještě zpracováno do elektronického katalogu.

Knihovna má okolo 14 450 registrovaných uživatelů, zhruba polovina z toho jsou aktivní uživatelé (tzn. půjčili si alespoň jednu knihu za rok). Služby knihovny mohou v místě samém využít i uživatelé bez registrace, ovšem pro půjčení dokumentů domů se musí zaregistrovat.

V knihovně pořádají pro studenty kurzy, jak mají využívat služby, ale zájem mezi novými uživateli je malý. Větší zájem je pak mezi studenty, kteří se chystají na psaní závěrečných prací a potřebují přístup ke zdrojům.

Od roku 1998 vlastní Univerzitní knihovna historicky velmi cennou knižní pozůstalost generála Rudolfa Maistera. Sbírka má přibližně 6 tisíc jednotek knihovních materiálů, které tvoří vzácný fond. Uložení sbírky přibližuje co nejvěrněji její původní podobu z dob, kdy žil generál Maister. Od roku 2018 byla sbírka prohlášena kulturní památkou národního významu.³

Systém COBISS

V síti COBISS.net je celkem 14 milionů záznamů ze 1496 knihoven (Slovinsko 933, Albánie 40, Bulharsko 3, Bosna a Hercegovina 78 + 41, Černá hora 52, Kosovo 10, Severní Makedonie a Srbsko 70 + 269)⁴.

Systém COBISS poskytuje svým uživatelům dva moduly: COBISS CAT sloužící pro zapojení do sdílené katalogizace a COBISS LIB pro běžný chod knihovny, tedy akvizici, výpůjčky, údaje o exemplářích, výstupy, odpisy atd.

V době, kdy jsme byly na stáži, systém byl převáděn na verzi 4 COBISS+, která funguje plně ve webovém rozhraní. Knihovny měly přejít na novou verzi do konce prosince 2024.

COBIB – Hlavní národní katalog

https://plus.cobiss.net/cobiss/si/sl/bib/search

IZUM vyvíjí a provozuje několik informačních systémů a databází, které mají jedno vyhledávací rozhraní. Vyhledávat tak lze v hlavním katalogu, adresáři, jmenných a věcných autoritách, placených i volných platformách pro články, časopisy, digitálním repozitáři atd. Jednou z nejnovějších databází je COBISS Ela. Jde o platformu pro e-knihy⁵.

Katalogizační záznamy se vytvářejí podle pravidel Verona, která jsou ještě pozůstatkem z dob bývalé Jugoslávie. IZUM v současné době zahajuje přechod na pravidla RDA. Zatím definuje procesy a změny, které bude třeba udělat. Užívá se formát UNIMARC ve své úpravě COMARC. Po přechodu na RDA tento formát bude zachován. Pro zasílání do WorldCat, OCLC a VIAF budou záznamy konvertovány do MARC21.

Ve Slovinsku je cca 600 licencovaných katalogizátorů, kteří mají oprávnění vstoupit do systému a vytvářet a upravovat záznamy v COBIB.

Požadavky na katalogizátory

Aby mohl knihovník pracovat v systému sdílené katalogizace, musí mít ukončené vysokoškolské studium v oboru knihovnictví a informačních věd, absolvovaný základní katalogizační kurz pořádaný Národní knihovnou⁶ a další pokročilé kurzy pořádané IZUM. Pro každý typ dokumentu je třeba absolvovat speciální kurz. Po úspěšně zkatalogizovaných 30 testovacích záznamech může frekventant kurzu ke zkoušce. V průběhu zkoušky musí správně vytvořit 15 záznamů. Poté získá licenci a svoje unikátní ID, kterým se přihlašuje k systému a které je ukládáno do záznamu, v němž dělal katalogizátor úpravy. Práce katalogizátorů je kontrolována supervizory. V oddělení bibliografické kontroly v IZUM vyberou namátkou 50 záznamů vytvořených určitým katalogizátorem a ty podrobí manuální kontrole. V případě nekvalitních záznamů je katalogizátorovi udělena výtka a může přijít o body. Pokud se jeho chyby opakují, může přijít o licenci. Licence má expirační dobu čtyři roky, poté musí katalogizátor na kurz a přezkoušení.

Sdílená katalogizace v COBIB a její přínos

Sdílená katalogizace je ve Slovinsku zavedenou praxí s dlouholetou tradicí. Používání systému COBISS je podloženo zákonem a podporováno státem. Knihovny od počátku pracují podle jednotných pravidel a v jednotném formátu, které se dlouhodobě nemění.

Pro čtenáře má jednotný systém výhodu v tom, že se v dětství naučí používat služby knihovny a stejný systém je provází celým jejich čtenářským „životem“. V současné době mají čtenáři k dispozici mobilní aplikaci, kde vidí celou svoji čtenářskou historii, všechny knihovny a jejich fond a služby.

Dle propočtu vytvoří katalogizátor průměrně jeden záznam za 40 minut. Pokud katalogizují v centru, ušetří práci ostatním katalogizátorům, kteří se mohou věnovat zkvalitňování záznamů nebo zpracování fondu knihovny, který je ještě v lístkovém katalogu. Zároveň se tak vyhnou velkému procentu duplicit. Tvorba a úprava záznamu v reálném čase a replikace změn do lokálních katalogů pomáhá k udržení aktuálnosti záznamů. Knihovnám v katalogizaci pomáhá katalogizace v publikaci (CIP). Díky tomu mají připravený „minimální“ záznam už ve chvíli, kdy jim přijde kniha.

Nevýhodou může být náhodný souběh prací více katalogizátorů při zpracování jednoho záznamu, případně nežádoucí úprava záznamu (což je vyřešeno verzováním). IZUM poskytuje knihovnám podporu téměř 24 hodin po 7 dní v týdnu. Vytváří pro své uživatele metodiky, tištěné návody i videonávody (dostupné na Youtube). Dle vyjádření jedné z oslovených knihoven jsou pracovníci IZUM ochotni vyhovět jejich požadavkům a naslouchají jejich potřebám.

Závěrem bychom rády vyzdvihly, že naše mentorka v IZUM, dr. Renata Zadravec Pešec, pro nás připravila program, který nám umožnil seznámit se s chodem institutu, jeho posláním a běžnými agendami. Pomohla nám zorientovat se v systému slovinských knihoven a zajistila nám návštěvu v mariborských knihovnách, které jsme si přály navštívit.

Ze získaných poznatků nás nejvíce zaujalo, jak ve Slovinsku realizují sdílenou katalogizaci a udržují minimální počet duplicit v Národním katalogu. Zajímavé bylo také to, že díky opoře v zákoně má IZUM možnost ovlivňovat vzdělávání knihovníků--katalogizátorů a udržovat je na vysoké profesní úrovni.

Poznámky

1 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. O nas.

2 Mariborska knjižnica. Osebna Izkaznica, Podatki o Mariborski knjižnici – Mariborska knjižnica.

3 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss.net.

4 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss Ela.

1 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. O nas. Dostupné na: https://izum.si/o-nas/ (Přístup: 22. ledna 2025).

2 Mariborska knjižnica. Osebna Izkaznica, Podatki o Mariborski knjižnici - Mariborska knjižnica. Dostupné na: https://knjiznica-mb.si/o-nas/osebna-izkaznica (Přístup: 22. ledna 2025).

3 Více o sbírce Rudolfa Maistera: https://ukm.um.si/en/content/general-maisters-library

4 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss.net. Dostupné na: https://www.cobiss.net/si/ (Přístup: 22. ledna 2025).

5 IZUM – Institut informacijskih znanosti, Maribor. Cobiss Ela. Dostupné na: https://www.cobiss.si/bralci/ela/ (Přístup: 22. ledna 2025).

6 Více o vzdělávání knihovníků ve Slovinsku viz https://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2024-1/informace-a-konference/narodni-a-univerzitni-knihovna-slovinska-nuk-a-jeji-role-ve-vzdelavani-knihovniku

Knihovny ve světě se připravují na BIBFRAME – rámec pro bibliografická data, který má posunout data vytvářená v knihovnách (nyní převážně ve formátech typu MARC) do širšího prostoru sémantického webu. Ačkoli BIBFRAME nepředstavuje úplnou novinku, jeho konkrétní implementace se začínají objevovat až v posledních několika letech. Národní knihovna ČR jako garant katalogizační politiky sítě českých knihoven tento trend sleduje a mapuje zkušenosti jiných zahraničních knihoven.

Díky programu Erasmus+ jsme vycestovaly na studijní návštěvu do Královské knihovny – národní knihovny Švédského království (Kungliga biblioteket, dále KB), která sídlí v hlavním městě Stockholmu, a kromě péče o několikamilionový fond dokumentů (včetně slavné Ďáblovy bible) či národní bibliografii spravuje také národní souborný katalog švédských knihoven Libris. Během naší pracovní návštěvy jsme se setkaly nejen s kolegy z KB, ale také z Městské knihovny ve Stockholmu a navštívily jsme prostory Univerzitní knihovny Stockholmské univerzity. Kolegové ze Švédska se řadí mezi průkopníky v implementaci formátu BIBFRAME, který díky podpoře propojených dat umožňuje, aby knihovní data byla šířeji využívána. To se také odráží v budování švédského souborného katalogu Libris.

„Iniciativa zaměřená na vývoj nového bibliografického rámce Bibliographic Framework Initiative“, zkráceně BIBFRAME) vznikla na půdě americké Kongresové knihovny. V rámci iniciativy byl publikován základní model BIBFRAME, nyní ve verzi 2.0, a řada doporučení, návodů a analýz, dále související ontologie a řízené slovníky. Kongresová knihovna se implementaci BIBFRAME věnuje průběžně i v návaznosti na probíhající změnu svého knihovního systému. Kromě podkladů pro tvorbu nových dat je ve zmíněné iniciativě věnována pozornost nástrojům, které umožní konverzi z formátu MARC do BIBFRAME.

Švédský souborný katalog Libris

Do švédského souborného katalogu Libris je zapojeno přibližně 600 švédských knihoven různého typu. V počátcích svého budování byl katalog zaměřen zejména na univerzitní a akademické knihovny, ale jeho záběr se postupně rozšířil. Libris dnes obsahuje přes 14 milionů bibliografických záznamů a údaje o více než 45 milionech dokumentů (exemplářových jednotek) ze zapojených knihoven. Zahrnuje také národní bibliografii a soubory autorit.

Historie souborného katalogu Libris sahá do roku 1972. Nyní je v provozu pátá generace systému. Jde o centralizovanou soubornou databázi založenou na sdílené katalogizaci, kdy je bibliografický záznam zpracován pouze jednou a zapojené knihovny připisují k existujícímu záznamu údaje o svých jednotkách. Záznamy jsou z centrální databáze exportovány do lokálních katalogů jednotlivých knihoven, které slouží především pro evidenci jednotek a výpůjční služby.

Libris není jen centralizovanou databází záznamů, ale komplexním systémem, jehož součástí je nabídka řady služeb včetně meziknihovních. K dispozici jsou různá rozhraní API (Application Programming Interface), importována jsou data od poskytovatelů obsahu včetně metadat publikací získaných na základě elektronického povinného výtisku. Katalogizační záznamy poskytuje také komerční firma BTJ, která nabízí švédským knihovnám své služby i v dalších oblastech. Libris svůj první OPAC předvedl v roce 1997, aktuálně je k dispozici podoba veřejného webového rozhraní z roku 2007 a připravuje se jeho nová verze, která je pro testování dostupná na https://beta.libris-qa.kb.se/.

V roce 2008 byl Libris prvním knihovním online katalogem, který byl publikován v podobě propojených dat. Základní bibliografické záznamy využívaly ontologie DC (Dublin Core), SKOS (Simple Knowledge Organization System) a FOAF (Friend Of A Friend). Infrastruktura byla postavena na protokolu HTTP s využitím URI (Uniform Resource Identifier) na půdorysu modelu RDF (Resource Description Framework).

LibrisXL

V červnu 2018 byla uvedena do provozu nová generace souborného katalogu Libris, která dostala označení XL. Při jejím vývoji byly zohledněny tři základní pilíře: nová infrastruktura, nový datový model a nové katalogizační rozhraní. Důležitou součástí bylo vytvoření různých konverzních nástrojů i s ohledem na lokální systémy jednotlivých knihoven, které pracují se záznamy ve formátu MARC. Základem pro datový model byl BIBFRAME 2.0. K němu je budován vlastní aplikační profil KBV, který je doplněn o kombinaci různých modelů (RDA, Schema.org, SKOS). Dostupný je na portálu propojených dat KB, který obsahuje řadu dalších podkladů pro publikování v režimu strukturovaných propojených dat, jako například tezaurus předmětových hesel ve švédštině.

Vývoj nového katalogizačního rozhraní začal v roce 2012. V době naší návštěvy to bylo právě šest let od jeho uvedení do provozu, k němuž došlo 11. 6. 2018. Švédská národní knihovna se tak stala první z národních knihoven, která začala katalogizovat ve formátu BIBFRAME. Katalogizační prostředí je dostupné v podobě webové aplikace (https://libris.kb.se/katalogisering/). K dispozici je řada informačních a metodických materiálů, a to na portálu https://metadatabyran.kb.se/. Proškolení pracovníci mohou spravovat bibliografická, autoritní a exemplářová data. Mohou využívat řadu šablon, automatických importů z externích bází, nástrojů automatické transliterace atd. K dispozici je náhled záznamu ve formátu MARC 21.

Během naší návštěvy jsme měly možnost zhlédnout praktickou ukázku zpracování záznamu konkrétní publikace. Katalogizační rozhraní vypadá intuitivně. Orientace v něm ale vyžaduje zkušenosti s poněkud odlišným způsobem tvorby záznamů v režimu propojených dat v porovnání s katalogizací ve formátu MARC 21.

Analýzy pracovního výkonu (v rámci souborného katalogu Libris, kde katalogizují nejen pracovníci NK, ale i dalších knihoven zapojených do Librisu) po přechodu do nového katalogizačního rozhraní s novým způsobem zpracování ukázaly, že v počátcích došlo ke snížení výkonu (přibližně o jednu třetinu), to ale bylo během prvního roku po zavedení změny vyrovnáno.

Přechod na nový způsob zpracování byl nelehký. Vyžadoval nejen přípravu nástrojů, definování transformačních procesů a zpracování nových instrukcí, ale také přípravu pracovníků na tuto změnu, včetně jejich zaškolení a soustavné podpory. Z hodnocení vyplynulo, že komunikace s celou knihovnickou komunitou je klíčová a není radno ji podceňovat, ač se dá dopředu velmi těžko odhadnout její časová náročnost, intenzita a rozsah.

Dílčí úpravy a ladění se dělají průběžně. Průběžně také pokračují další práce spojené s publikováním v režimu propojených dat. Tyto práce spočívají především v budování řízených slovníků a jejich propojování na dosud nepropojená data.

Implementace nového formátu a nového způsobu zpracovávání a zpřístupňování dat vyžaduje spolupráci pracovníků různého zaměření, od odborníků na zpracování knihovních dat po technické pracovníky se znalostí systémů sdílení dat ve webovém prostředí. V případě KB tak došlo i k organizačním změnám. Sloučením rozdělených agend vzniklo pracoviště zaměřené na správu metadat, které má na starosti obsahový i technický rozvoj souborného katalogu.

Libris z pohledu přispívající knihovny

Jednou z 600 knihoven, které jsou zapojeny do souborného katalogu LibrisXL, je také Městská knihovna ve Stockholmu, která se připojila v roce 2019. Knihovna je tvořená sítí zhruba 50 poboček. Provozuje lokální katalog v systému BookIT. Souborný katalog Libris je pro pobočky (ale i pro celou městskou knihovnu) zdrojem bibliografických a autoritních záznamů. V případě nových přírůstků připisují data o vlastnictví k záznamu v LibrisXL. Pokud v něm záznam dosud není, postarají se o jeho vytvoření, což se týká především určité části zahraniční produkce. Do lokálního katalogu se záznamy uloží po nočním importu z LibrisXL ve formátu MARC 21. Kvalita záznamů je dostatečná, navíc přidávají znaky švédského klasifikačního systému SAB¹ s ohledem na řazení fondu.

Zkušenosti se zahajováním provozu nového katalogizačního rozhraní a začátky práce v něm potvrzují výše zmíněné poznatky související s potřebou dostatečné přípravy na změny, včetně náležitého času na proškolení a testování.

Budovy knihoven

V průběhu našeho pracovního pobytu jsme měly možnost navštívit tři zajímavé budovy švédských knihoven. Ve všech třech případech se jedná o budovy od počátku určené k provozu knihoven.

Nejstarší z nich je hlavní budova KB ve stockholmském parku Humlegården, do které se knihovna přestěhovala v roce 1877. Budovu navrhl architekt Gustaf Dahl (1835–1920) a její stavba začala v roce 1871. Ve 20. letech 20. století byla rozšířena o dvě křídla podle návrhu architekta Axela Anderberga (1860–1937). V 90. letech pak byla budova doplněna o moderní dostavbu, jejíž součástí jsou nejen skladiště, ale také atraktivní prostory pro čtenáře a trezorová místnost, kde je vystaven tzv. Codex Gigas. Kromě této budovy patří k instituci i depozitní knihovna Rogge sídlící ve městě Strängnäs, ve které je uloženo kolem 70.000 svazků včetně rukopisů a starých tisků zaměřených zejména na literaturu z oblasti teologie a vzdělávání, a depozitář v Bålstě, kde jsou soustředěny zejména sbírky denního tisku. Své samostatné depozitáře mají i sbírky audiovizuálních médií a filmový archiv.

Obr. 1 Národní knihovna Švédska - hlavní vchod

Hlavní budovu Městské knihovny umístěnou nedaleko Stockholmské observatoře navrhl společně s přilehlým parkem významný švédský architekt Erik Gunnar Asplund (1885–1940). Po vzoru amerických knihoven, které v průběhu příprav projektu navštívil, zasadil do centra budovy hlavní sál oválného půdorysu s kupolí, který je obklopený dalšími studijními a skladovými prostory. Zázemí pro pracovníky je rovněž po obvodu budovy. Přes prosklené dveře hlavního vchodu se návštěvníkům nabízí pohled do ústředního sálu s regály knih, které jsou po obvodu prostoru, včetně balkonů. Budova byla slavnostně otevřena v roce 1928. Blíží se tak stoleté výročí, k němuž ve Stockholmu chystají celkovou rekonstrukci budovy. Ta začala krátce po naší návštěvě a bude trvat do roku 2027. Měly jsme tak možnost vidět prostory před tím, než budou na dobu více než tří let uzavřeny.

Obr. 2 Městská knihovna ve Stockholmu - ústřední budova

Obr. 3 Městská knihovna ve Stockholmu - interiér hlavního sálu ústřední budovy

V areálu kampusu Stockholmské univerzity v severní části hlavního města se nachází prostorná a členitá budova Univerzitní knihovny, tzv. knihovna Frescati, za jejímž návrhem stojí britsko-švédský architekt Ralph Erskine (1914–2005). Do provozu byla uvedena v roce 1983. Byla postavena jako přístavba ke stávající univerzitní budově Södra huset (Jižní dům) z 60. let 20. století od Davida Helldéna (1905–1990). Erskine navrhl propojení mezi budovami pomocí obloukovitě tvarované střechy, které patří mezi typické prvky jeho tvorby, a zároveň vytvořil hlavní vstup do knihovny. Ve dvoupatrové knihovně je řada studijních míst různého charakteru, včetně samostatných skupinových studoven, které byly v době naší návštěvy rekonstruovány. K dispozici je volný výběr dokumentů rozdělený do tematických skupin. Své místo zde mají samozřejmě i výpůjční pult, prostor pro vyzvednutí objednávek, počítače a kopírky. V celém prostoru se nachází také řada výtvarných děl a uměleckých instalací.

Obr. 4 Frescati - Univerzitní knihovna Stockholmské univerzity

Obr. 5 Budova Stockholmské univerzity

Závěrem

Návštěva ve Stockholmu byla krátká, přesto přinesla užitečná setkání plná zajímavých podnětů a postřehů z dosavadních zkušeností pracovníků spravujících národní souborný katalog a národní bibliografii, a také pracovníků z knihoven, které souborný katalog využívají. Obecné standardy a doporučení tvoří pouze základ, který je doplňován podle národních specifik. Další částí je technické řešení a v neposlední řadě dostatečná příprava knihoven na změnu, včetně průběžného informování a školení. Výsledkem je sdílená katalogizace, která umožňuje efektivní zpracování produkce, její zpřístupnění uživatelům a postupné naplňování záměru – publikování otevřených propojených dat.

Podnětnou částí pobytu byla i návštěva dalších knihoven, které všechny sídlí v budovách navržených přímo pro tento účel. Odráží se v nich různá doba vzniku, ale také určení služeb dané knihovny. Modernizace se promítá nejen do oblasti zpracování a zpřístupňování dat, ale i do prostorového vybavení. Jedním z lákadel pro další návštěvu švédského hlavního města tak může být výsledek rekonstrukce hlavní budovy Stockholmské městské knihovny, který se očekává v roce 2027.

Zdroje:

WENNERLUND, Bodil a BERGGREN, Anna (2019). Leaving Comfort Behind: a National Union Catalogue Transition to Linked Data. Online. In: Data intelligence in libraries: the actual and artificial perspectives, 22-23 August 2019, Frankfurt, Germany. Dostupné z: https://library.ifla.org/id/eprint/2745/1/s15-2019-wennerlund-en.pdf.

Poznámky

1 https://sv.wikipedia.org/wiki/SAB:s_klassifikationssystem nebo https://en.wikipedia.org/wiki/Swedish_library_classification_system